Dobré ráno!
Posledně jsme vyrazili na západ, dnes jedeme na jih, po cyklostezce, která nese jméno Petra Bezruče. Asi si kladete otázku, kde že se zde onen slezský bard vzal? Kde by se vzal? Jezdil sem na pivo, za přáteli a za dlouhými procházkami. Někteří zlí jazykové tvrdí, že si rád vyšlápnul až do Brna, a že k tomu měl velice sympatické důvody – ale nešť!
Jen pár kilometrů, a už vás čeká první zastavení a radost z pohledu z výšky z ochozu Spešovské rozhledny s výhledem na váš další cíl – na Rájec Jestřebí a máte-li chuť, můžete se zastavit na kus řeči i s dřevěnými plastikami tří zdejších /spešovských/ rodáků – jazykovědce Františka Trávníčka – ano – toho tvůrce učebnice České gramatiky, která nás trápila na základce i na dalších stupních vzdělávací soustavy. Pak Bohdana Pavlů – toho asi málokdo bude znát – inu diplomat. Ale třeba si někdo vzpomene, že taky psal do novin. Kdo ví? Nevím, nevím, jestli jste kdo kdy měl v ruce třeba knihu „Drahý pane Kolář…“ Vlastně dvě knihy, obě složené z dopisů českému výtvarníkovi a básníkovi Jiřímu Kolářovi – inu, detektivka to zrovna není, ale není marné si v nic počíst. Obě napsala manželka Ludvíka Vaculíka Madla, mimo jiné organizátorka debatních večerů s Jaroslavem Seifertem, Janem Procházkou a spoluzakladatelka Klubu spřízněných duší při divadle Semafor. To bylo v roce 1967, později se z něj musel stát Jonáš-klub a nakonec J-klub dokonce pod Svazarmem – ale kdo z mladých dnes ví, co to Svazarm byl. Snad alespoň znají Semafor – tedy to stále ještě skvělé divadlo. A nakonec zde stojí i připomínka diplomata a žurnalisty Bohdana Pavlů. No, alespoň to byla malá kulturně literární exkurze, ne?
Leč, Rájec – Jestřebí čeká. Tedy celé městečko, a především zámek. Je tak trochu souputníkem toho Lysického, kde jsme byli posledně. Je stejně krásný a zajímavý. Ale o jeho historii, majitelích a životě na zámku si nechejte vyprávět od povolanějších, od školených průvodců. A chcete-li vědět ještě něco víc o Rájci-Jestřebí, stavte se v „íčku“ a pak vzhůru na další cestu.
Máte rádi zvířata? Pokud ano, nechejte se zlákat k návštěvě Pštrosí farmy v nedaleké Doubravici. Emu i nandu se na vás budou koukat tím typickým vykutáleným a trochu rošťáckým pštrosím pohledem. Sami poznáte, že hlavu do písku fakt nestrkají. Pokud byste chtěli odborný výklad – stačí si předem dojednat zasvěceného průvodce, který vás nakonec zavede i do podnikové prodejny nebo ke stánku s občerstvením. A kdybyste v hotelu Sladovna našli na jídelním lístku třeba pštrosí steaky, tak víte, odkud jsou. No, a pokud vás osudy doubravických pštrosů příliš vzrušily, zajeďte si pro klid v duši k nedaleké zřícenině hradu Doubravice – mezi zbytečky kdysi pevného hradu se můžete zamyslet nad pomíjivostí kde čeho, a pštrosí osudy vás přestanou trápit.
Tož, raději do sedel, čeká vás cesta zalesněným terénem, po vrstevnici do Újezda u Boskovic a pak pod kopcem Strážka vjedete do kaňonu Pilského údolí. Z něj pak odbočíte k Červené skalce a po červené se dáte po Hradním okruhu přes kopec Srák až k zubaté zřícenině hradu Boskovice. Doporučujeme cestou zastavit i na několika vyhlídkových místech, kde vás při pohledu do krajiny začnou napadat snad i verše. Nevěříte – zkuste!
Boskovice
– to by bylo na dlouhé povídání. Sami uvidíte – zámek, židovské město, letní kino, které byste mohli poznat – zahrálo si dokonce v Trháku…
V Boskovicích budete mít v pedálech kolem sedmadvaceti kilometrů – to je pomalu na návrat do hotelu Sladovna. Ale tak snadné to mít nebudete. Ještě se pokusíme vás, až projedete přes Lhotu Rapotinu a Oboru, vyzvat k zastavení a pěší procházce. Výšlap lesem po kroucené cestě k patě rozhledny na Malém Chlumu zabere deset minut. Dřevěná stavba rozhledny není tak vysoká, abyste se nechali odradit od výstupu na její nejvyšší ochoz – v neuvěřitelných sedmi metrech – ale ten výhled!
No, a pak dolů. Kolo bych teď po deštích nechal v klidu a prošel se další asi kilometr lesem pod Velkým Chlumem k poslednímu dnešnímu zastavení v jakési „lesní galerii“. Několik soch a hlav, které zde do rostlého kamene, pískovce, vytesal bořitovský rodák Stanislav Rolínek – to bylo v roce 1927, kdy se to snad ještě mohlo, stojí za tu trochu námahy. Dnes bych něco takového už nezkoušel. Najdete zde Hlavu lva, Hlavu vojáka i hlavy bojovníků a samozřejmě, že nemůže chybět ani skupinka husitských bojovníků. Inu, tenkrát se ještě učilo, že to byli vlastenci a obhajitelé českého lidu. Musíte ale dávat pozor, některé skulptury byste mohli snadno přehlédnout.
A to už je pro dnešek skoro všechno.
A už jen přibližně 5 500 metrů a jste doma! Tedy v hotelu Sladovna, kde se fakt budete cítit jako doma. Ale protože už tam bydlíte nejméně jednu noc, tak to víte nejlépe sami. Není liž pravda!
A kdo ještě ve Sladovně v Černé Hoře u Brna nebyl, má jedinečnou možnost si zařídit rezervaci na adrese:
Hotel Sladovna, nám. U Pivovaru 3, 679 21 Černá Hora
Recepce: e-mail: recepce@hotelsladovna.cz, tel.: +420 539 086 395, 731 689 907
Wellness a pivní lázně: e-mail: wellness@hotelsladovna.cz. tel.:+420 539 086 305
Firemní akce: e-mail: info@hotelsladovna.cz, tel.: +420 739 204 419
Restaurace: e-mail: restaurace@hotelsladovna.cz, tel,: +420 539 086 310