Čas od času stojí za to si vymyslet drobnou radost ze života. V týdnech a měsících plných turbulentních událostí politických, ekonomických i společenských se občasné výlety z reality zakládající pověstnou „blbou náladu“ někam, kde je možné ji léčit či dokonce se jí na dlouho zbavit, jeví jako elegantní řešení přinášející nejen radost, ale třeba i uklidnění a nádech k trochu pozitivnějšímu vidění světa kolem sebe.
Mám štěstí.
Mám kolem sebe partu skvělých moravských přátel, se kterými je radost na pár dní opustit bláznivý shon a vydat se na cesty, a tak trochu třeba vrátit k dávno zapomenutému fenoménu českého trampování.
Dobrý tramp je vyznavačem filozofie, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečená tramp. Jak jsme předvedli i cestou přes Targov a sedlo Cerla
Intermezzo: Víte, že čeká tramping vzniklý někdy před sto lety je ojedinělým turistickým jevem nemajícím ve světě obdoby? Jeho kořeny by se mohly najít někde v sešitových vydáních legendárních rodokapsů – tedy románů do kapsy hemžícími se sličnými Maud, čestnými Franky a Beny a samozřejmě zlými, zlobivými a nečestnými Kidy všeho druhu a ražení, které je třeba trestat a pronásledovat až do úplného happy endu. Co ale naše mladé předky tolik lákalo? Banky ani vlaky nepřepadávali, koně nekradli, ale naučili se milovat romantiku, sedět u ohýnku, vařit guláš, a kromě jiného zakládat ryze českou „kántry“ a trampské osady. Mnohé z nich fungují dodnes. A hlavně být v přírodě a v zájmu zachování fyzického a duševního zdraví unikat trablům bujícího komerčního vidění světa a tu a tam i různě velkým krizím hospodářským a válečným.
Být trampem znamenalo kromě jiného nebýt paďourem, tedy usedlým konzumentem fabrikované krmě tělesné a duševní. Oboje už tenkrát znamenalo krnět.
Dnes, měřeno parametry našich pradědů trampů, je skoro sto procent populace více než paďourská, krmící se produkty rychlovýroby všech možných kyblíků z okýnek od benzinek nebo rychloprodukce senzací plných jmen, která jsou považována za slavná a tudíž následováníhodná, jakkoliv jsou začasté poněkud …. laskavý čtenář si jistě rád doplní sám.
A tak tedy. Díky Radime, Lenko, Petře, Iveto, Oto a Miroslave. Díky za pár pěkných dní, které jsme společně strávili na Pieninách u našich dlouholetých přátel na Dunajci, u pltníků v Červeném Kláštore a na Goralském dvoře v Haligovciach. Na samé hranici Slovenska a Polska, pod Třemi korunami a dalšími překrásnými skalními útvary lemujícími Prielom Dunajca.
Vážení Hrivkovi a spol. Jsme rádi, že vás máme.
Je dobré si občas odpustit rozmazlenosti komerční turistiky a troufnout si spolehnout se na vlastní nohy, dokonce odložit a vypnout mobily a vyšlápnout si po značených i neznačených turistických stezkách na místa, jejichž krásu objevíte až s příjemně bolavýma nohama. Přitom se zastavit ve vesnické hospůdce a poklábosit s místními, ochutnat, jak tu či onde dělají nějakou tu místní specialitu.
Jak jsme se stali pltníky…. klobouček s mušličkami nám slušel, ale pltníky jsme spíš v rovině duševní a emocionální
Teď by asi bylo dobré popsat, jak se nám skvěle spalo v chatě penzionu Pltník, jak jsme si užívali večery pod pergolou, kde zavoněly lahůdky na grilu a jak nám to slušelo v pltnických kloboucích. O plavbě na pltích hluboko pod skalami ani nemluvě. A když jsme po lávce překročili hranici do Polska, nestačili jsme se divit, když nám kromě jiného v několika hospůdkách nabídli i žatecké pivo.
Být na Dunajci a nestavit se v Goralském dvoře Laco Simoníka a jeho rodiny, by bylo trestuhodné. Řezbami zdobený vstupní portál lemuje nemalé muzeum krásných starých strojů a když se na stole objeví talíř nedostižných halušiek s baraninou, není, co bych ještě dodal.
Díky všichni Simoníkovi, jsme rádi že vás máme.
Tož – čtyři květnové dny letošního roku byly víc než inspirativní, příjemné a vskutku obohacující. A inspirativní do té míry, že už teď plánujeme další výpravu. Jak se rozjaří, vyrazíme do Moravskoslezského kraje a do Ostravy. Bude to trochu jiné ale bezesporu neméně zajímavé. A místy i docela technické. Vítkovice, halda Ema, betonová opevnění, Landek a třeba i posezení v hornické harendě. Když se podaří, přidáme i Opavu a Krnov. A třeba i Český Těšín.
Pro vážné zájemce několik odkazů:
a na závěr