Je konec listopadu, občas mlhavo a mokro, kdo ví, jestli svatý Martin na legendárním bílém koni přijede nebo ne, ale sedět doma u televize se nechce. Co ale dělat, když je příliš brzy na hospodu, příliš pozdě na restauraci či vinárnu a Kometa zrovna hraje na druhé straně republiky? Je-li k tomu na ulicích třeba i hodně kluzko na kolo a málo kluzko na brusle, pak nastal čas vydat se do podzemí. Do podzemí pod městem Brnem!
Jako každé velké, dlouhověké, a přitom stále se modernizující město má i Brno svůj vlastní podzemní protějšek. Už dávno, pradávno lidé přišli na to, že bramborám a vínu je ve sklepním chladu nejlépe, že dobře připravený sklep se může stát i docela bezpečným útočištěm. Tak uvažoval lid prostý, městský i hlavy pomazané.
I na Moravě. A v Brně zvlášť.
A tak se zrodil labyrint brněnského podzemí pod historickým centrem a postupně prakticky pod celým městem.
Ale ani mocní tohoto světa nešetřili prostředky a budovali sklepení, hladomorny nebo únikové chodby pod svými hrady i zámky.
Na Moravě také.
I v Brně.
Je tomu už pár let, co se otevřely první podzemní prostory pod Brnem. Vznikl relativně turistický produkt, který by neměl uniknout laskavé pozornosti turistů všeho věku, pohlaví a zájmů. Od té doby je hýčkán, opatrován a rozšiřován o nové, mnohdy překvapivě atraktivní prostory. V pod ulicemi, náměstími, pod domy, kostely, a nakonec i pod slavným Špilberkem lze hledat a najít nejen poučení, ale zažít i lehké mrazení v zátylku a vzrušení z neznáma.
Kde jinde bychom měli putování brněnským podzemím začít než právě pod staroslavným Špilberkem.
Nevím, kdo z vás ví, že hrad Špilberk nechal zbudovat moravský markrabě Přemysl Otakar II. coby pevnou základnu zaštiťující panovnickou moc a jako reprezentativní sídlo moravských panovníků. Hovoří o tom i nejstarší záznamy z let 1277 až 1279. V jeho sálech a komnatách se procházela Blanka z Valois, markrabě Jan Jindřich, Jošt Moravský, i Viktorín z Poděbrad, obsadil jej Matyáš Korvín, nedobyli jej ani Švédové ani pruský král Fridrich II.
Špilberk se v lomozu dějinných konfliktů změnil z vládcovského sídla na pevnost, citadelu. Později i na vězení. Původní kasematy budované jako vojenská obranná zařízení se z vůle císaře Josefa II. změnily ve vězeňské kobky pro zločince nejhrubšího zrna. Špilberské kasematy byly popsány mnohokrát a jistě jste je všichni nejméně jednou navštívili. Ovšem Špilberk skrývá ještě něco jiného, neméně zajímavého.
Lapidárium, aneb Chrám kamene
Kdo ještě neznáte celé podzemí města Brna, budete nemálo překvapeni, přijmete-li pozvání do Lapidária. Tedy do míst, kam se ukládají, kde se vystavují sochy a jiná kamenná díla ze staveb i hřbitovů, které musely z různých důvodů zaniknout. Pojďte vydáme se pod Špilberk, do někdejších obřích vodojemů. Postaveny byly v letech 1870 – 71 a části Brna dodávaly vodu do domácností až do dvacátých let minulého století. V roce 2020 byly vyčištěny, upraveny a zprovozněny jako Lapidárium, tedy unikátní galerie plná kamenné krásy. Uvidíte kusy gotické výzdoby z Královské kaple kdysi stávající na Dominikánském náměstí, Pilgramovu konzolu ze Židovské brány, náhrobek rektora Alberta z Krosna datovaný rokem 1399, celkem na tři desítky soch a fragmentů, které jinde jen těžko potkáte tak zblízka. Ovšem i samotné vodojemy jsou prostorem mimořádné atraktivity. Prohlédněte si zblízka, jak že byly vyprojektovány, vybudovány a postaveny.
A hlavně přijeďte do Brna i na Špilberk. Hrad je dnes ve správě Muzea města Brna, pořádají se zde významné kulturní i společenské akce, výstavy i setkání, na kterých byste neměli chybět.
Zelný trh, neboli Zelňák
Dříve také Zelný rynk, a jak praví prameny, i Zelné rynek. Jedno z nejživějších náměstí v Brně a možná i v celém Česku.
Psal se letopočet s číslicí 12 na začátku, když bylo jedno rozlehlé místo v Brně ustanoveno jako Horní trh, tedy místo, kam mohli zemědělci, řemeslníci a obchodníci s dalším a úředně povoleným sortimentem přivážet své zboží, vyvolávat a chválit, přesvědčovat, smlouvat a vůbec pěstovat kulturu tak říkajíc obchodní. Možná že právě v těchto dobách získal Zelný trh nejen svoji pověst, ale i atmosféru, kterou lze intenzivně cítit dodnes.
Brněnští měšťané byli dost chytří na to, aby záhy pochopili, že Horní trh je místem s perspektivami až netušenými. A začalo se stavět, budovat, zdobit a vybavovat. A protože místo, kde se vede živý obchodní život odjakživa přitahuje všelijakou chásku a chmatáky, bylo tržiště opatřeno i pranýřem a klecí pro nepoctivce. Přesto ale bohatlo tržiště i samo Brno. Měšťanské domy bez sklepení? To by bylo špatně. A tak moudří Brňané stavěli vskutku na fundamentech zapuštěných hluboko do podzemí. Nechejte se pozvat a poznáte, jak promyšleně byl sklepní labyrint pod Zelným trhem budován, co se ve sklepních skladovalo nebo dokonce vyrábělo. Labyrint pod Zelňákem je opravdu hluboká sonda a výprava nejen do temných hlubin sklepních, ale i do hlubin času.
Ovšem k Zelnému trhu není možné nepřidat ještě pár důležitých poznámek z povrchu. Živý obchodní duch zde vládnul po pěknou řádku století. Rok za rokem zde trhovci hráli svoje malá představení pro zákazníky tak přesvědčivě, až zde duch divadla zakotvil natrvalo – a hned několikrát. Vězte, že procházka kolem kašny Parnas nebo pod sloupem Nejsvětější Trojice, popřípadě představení v Redutě nebo v Huse na provázku mohou být Právě on je naším dnešním podzemním cílem. Stačí sestoupit, samozřejmě v doprovodu průvodce, o nějakých šest, sedm metrů pod náměstí a nechat se unášet podzemím proti toku proudu času. Do dob barokních i starších, kdy se zdejší sklepy a krechty budovaly. Celá trasa je koncipovaná jako „dokument“, možná trochu hraný, ale postavený na reáliích. Takže narazíte-li na alchymistickou dílnu, vězte, že v Brně pracovalo několik významných dobových vzdělanců. Když vejdete do vinného sklepa, nebudete pochybovat, že brněnští měšťané rádi zasedli ke sklínečce dobrého moravského a nechybí ani expozice zajímavých archeologických nálezů. A samozřejmě výklad – zasvěcený, atraktivně podaný a díky průvodcům průvodkyním i velmi a po brněnsky sympatický. A víte, že si sem, do sklepních „společenských“ prostor můžete pozvat obchodní partnery, klienty, zákazníky nebo přátele a uspořádat zde akci, která vás určitě proslaví?
Za mistry mince
Když se řekne „mincmistr“, kde, kdo si představí toho pána ve středověkém úboru, kterak přikládá razidlo na stříbrný nebo zlatý kotouček do mezi dvě „železa“ a pak zkušeně a přesně udeří paličkou na vrchní „kolek“ a nakonec vyloupne hotovou minci. Ale to není přesné. Mincmistři byli královští úředníci, kteří dbali na kvalitu mince, hlídali složení mincovní slitiny a byli odpovědni za práci slévačů, mincířů i pregéřů. Udělejte si při pobytu v Brně hodinu či dvě času a navštivte Mincmistrovský sklep na Dominikánském náměstí pod Novou radnicí. Dozvíte se mnoho o ražbě mince v Brně a na Moravě, o tom, jak tato činnost ovlivnila vývoj Brna a okolí. Možná, že vás překvapí, jak tvrdé, nekompromisní a kruté tresty čekaly každého, kdo „kazil minci“ – tedy penězokazů a jiných středověkých finančních podloudníků. Možná, že zde budete moci sledovat při práci i skutečného pregéře a odnést si nově vyražený „peníz“. Pochopitelně ne zlatý, ani stříbrný. To by pak vstupné do Mincmistrova sklepa nebylo pouhých sto korun českých. To by se k té stovce musela přidat nejméně jedna nula, a ještě vše dobře vynásobit.
A ještě jednou do vodojemu, tentokrát na Žlutý kopec
Pozor, pozor! Koncem listopadu vodojemy krátce zavřou svoje „brány“ z důvodů dalších úprav a technických prací, které vám, aý znovu otevřou, poskytnou ještě více nových a atraktivních informací z Brněnského podzemí. O termínu znpvuotevření vás budeme včas a důrazně informovat.
Bez vody to nešlo, nejde a nepůjde. Proto prakticky ve stejné době jako vodojemy na Špilberku byla zahájena stavba vodojemů na Žlutém kopci. Ovšem jejich konstrukce a architektura jsou úplně jiné. Postaveny byly bez železobetonu a oceli, jsou z kvalitně pálených cihel, a vodotěsnosti bylo dosaženo vnějším „opláštěním“ jílem. Když jimi budete procházet, budete mít vodojem, pod nohama, kolem sebe, nad hlavou – klenba za klenbou, chodby, vlastně obří kanály se dělí a spojují jako ve fantasy filmu. Ale pozor, nepodléhejte falešné iluzi. Ve vodojemu na Žlutém kopci budete v realitě, kterou nelze jen tak vypnout. Ale stojí to za to, i když po vás budou při vstupu vyžadovat podpis souhlasu s provozním a návštěvním řádem. A také – a to je velmi důležité – vstup je povolen jen osobám starším 18 let. Ne z důvodů bezpečnosti fyzické, spíš z důvodů bezpečnosti psychické. Může být, že prostředí vodojemu bude na senzitivnější lidi působit poněkud intenzivněji – ale prosím, není čeho se bát.
Co je za tou mříží? To je protiatomový kryt Denis.
A co je to „protiatomový“? To je něco proti atomovým elektrárnám?… Ne, malý příteli, tak to není, ale až povyrosteš všechno ti vysvětlím, a dokonce se půjdeme podívat dovnitř… Tak takový kousek rozhovoru jsme absolvovali při naší nedávné návštěvy Brna ve společnosti našich dvou vnuků – viz dříve publikovaná reportáž z přehrady a hradu Veveří. Cestou z nádraží šalinou kolem betonové zdi se zamřížovaným vchodem, která jako by podpírala katedrálu sv. Petra Pavla, tedy slavný brněnský Petrov.
Možná že jste ji považovali za vstup do skladů CO – (pro mladší: „Civilní obrany“ nebo NZ – pro jiné mladší: „Nedotknutelných zásob“) Skutečnost je ovšem taková, jak je psáno v mezititulku – jde o kryt protiatomový. A veliký. Vznikal vlastně ještě za druhé světové války a za okupace. To až za války následující, té studené, dostal vybavení protiatomové. Do hloubky skoro 35 metrů se vine 900 metrů chodeb a dalších prostor schopných pojmout a ochránit 2500 až 3000 osob. Dodnes v něm najdete místa, kde hlučela elektrocentrála, místnosti k dekontaminaci, strojovnu, sklady, sociální zařízení, komunikační zařízení po styk prostředím venku a nechyběly ani zásoby jídla a vody na 4 dny. Dnes je kryt Denis hodně, ale hodně zajímavým turistickým cílem. Kdokoliv jej navštíví, má na dlouho o čem přemýšlet. Navíc jsou i zde uloženy některé kamenné artefakty a zlomky ze staré a zaniklé brněnské architektury. Kryt Denis je místo hodno vaší pozornosti.
10 – Z bunker – co je to za kryptogram?
Taky protiatomový. Ale na rozdíl od Denise byl určen je vyvoleným. Naštěstí jej nebylo třeba nikdy využít. Tehdejší vyvolení odešli i bez zbytečného atomového konfliktu. Ale 10 – Z zůstal. Nese celou soupravu dobových artefaktů, vybavení, agitačních výzev a hesel, ale i technického vybavení, docela solidní servis pro případně ukryté funkcionáře. Možná, že to působí trochu legračně, ale věřte, že legrace to tenkrát zrovna nebyla. Bylo po válce, nedostatek skoro všeho, politické třenice uvnitř státu i na mezinárodním kolbišti a Evropa pořád trochu zaváněla střelným prachem. Ale to jen pro dokreslení. Zkuste 10 – Z navštívit. My to určitě i s vnuky uděláme – jen co se dočkáme doby, kdy budou událostem historickým, politickým a mocenským trochu víc rozumět. To pak i pro ně bude zajímavým zážitkem.
Pro veřejnost je „desítka zet“ otevřena denně kromě pondělí od 11.30 do 18.15. Vstupné sice zaplatit musíte, ale celým areálem pak můžete procházet sami. Na pomoc dostanete při vstupu mapu, na několika místech shlédnete projekci a díky QR code si na telefonu můžete otevřít další informační zdroje. Pokud byste měli zájem o služby průvodce nebo dokonce noční prohlídku, je třeba si termín a hodinu předem zajistit. Třeba i na dálku na e-mailové adrese husova10Z@gmail.com.
Kostnice pod kostelem sv. Jakuba
Nevelkému Jakubskému náměstí dal jméno kostel sv Jakuba. Jak vypadal ve 13. století, dnes neznáme. Ale přestavbu ze století 14. a 15. můžeme obdivovat dones. Jak bývalo tenkrát zvykem, rozprostíral se kolem kostela hřbitov. Bylo ale jen otázkou času, kdy byly jeho možnosti vyčerpány a bylo potřeba se důstojně postarat o vše, co muselo ustoupit dynamice rozvoje města. Řešením byla kostnice.
Až do konce 18. století byly pod kostelem ukládány ostatky i z jiných míst v Brně. Pak byly podzemní prostory zazděny a dokonce zapomenuty. Až v roce 2001 ji znovu objevili archeologové. A nevěřili svým očím – zasvěcené odhady počítají, že zde leží ostatky až 50 000 lidí. Neuvěřitelné! Svatojakubská kostnice je druhou největší v Evropě. Dnes je otevřena veřejnosti a můžete ji navštívit.
I když je téma kostnice přece jen trochu silnou kávou, nevyhýbejme se mu. Netřeba se bát. Spíš s pietou a alespoň malým zamyšlením je dobré tu a tam projít místy, které hlídají stovky a tisíce lebek podepřených kostmi holeními nebo klíčními. Možná, že po návštěvě podzemí kostela sv. Jakuba vyjdete z podzemního chladu na ulici a vezmete zavděk vším, čím Brno kypí na ulicích, náměstích, v šalinách, kavárničkách i hospodách. Víte, že v bezprostředním okolí kostela je více jak dvacítka podniků, kde můžete v báječné brněnské náladě posedět u kávy, sklínečky, půllitru i chutného talíře? Vezměte pak život s veselou a nebojte se. Brno je zde a je rádo, že jste přijeli, že se zdržíte a že přijedete znovu – třeba o adventu, o Vánocích, o Silvestru, na jaře, v létě i na podzim, zkrátka kdykoliv.
Informační centrum pod krokodýlem, tel.:+420 542 427 150, e-mail: info@ticbrno.cz
Informační centrum TO JE BRNO, tel.: +420 513 039 035, e-mail: panenska@ticbrno.cz
Informační centrum na hlavním nádraží, tel.:+420 725 518 113, e-mail: nadrazi@ticbrno.cz