Jediná negace negace, která nemá ve výsledku pozitivní efekt – „NEVĚDÍ, ŽE NEVĚDÍ“ – obrovský průšvih moderní doby, ve které se komunikace, ale bohužel i myšlení odehrává na bázi emotikonů a značek, jejichž obsah stále častěji postrádá jakoukoliv spojitost s realitou.
Všechny informace dostáváme v předkousaném a předtráveném stavu. Nechce se po nás kritický pohled na denní i mimořádné problémy, chce se, abychom přijímali věci tak, jak jsou nám servírovány v duchu „rozděl a panuj“, konzumuj a nemysli, rozhodneme za tebe. Víme, že naše all inclusicve je pro tebe to nejlepší, nepátrej po tom, o jaké zážitky přicházíš, když si věci zařídíš a prožiješ podle vlastního rozhodnutí a s vědomím rizikem, že se ne všechno nutně musí podařit. Zde máš dovolenou v prášku. Stačí zalít pár tisícovkami a o víc se nestarat, nemyslet, jen konzumovat to, co navaří jiní, kteří samotného konzumenta znají jen jako objekt svých ekonomických zájmů.
To by bylo dobré změnit, přimět lidi k vlastní aktivitě, uvažování a odvaze se vydat kousek dál od vlastního myšlenkového humna. Opustit zlatou střední cestu, která je sice vyšlapaná, ale tráva po krajích je vyžraná, neb všichni osli, co tu šli, vypásli, všechno, co našli, poslední z této trávy sluply krávy – W+V – Osvobozené divadlo před druhou světovou.
Víme ještě, co se nám líbí, nebo se nám líbí to, co nám z obrazovek a monitorů sype strejda Google nebo tetka Wikipedie?
Chceme ještě s někým mluvit z očí do očí, nebo nám stačí jít „na pivo“, sedět s jinými u stolu a stejně, jako oni, mít oči zabodnuté do mobilu?
Proč tak dlouhý úvod plný zákrutů k článku o veletrzích GO a REGIONTOUR?
Protože na jejich podobě se podepisují právě zmíněné společensko-intelektuálně konzumní jevy. Jak jinak by bylo možné slyšet a přijímat argument, že „…k tomu, abych jel podvacáté na stejné místo v Chorvatsku, nepotřebuju jet na veletrh…“
O tempora, o mores! Volali staří latiníkové lámající hůl nad mladou generací. S chutí bych zvolal stejně, kdybych věděl, že tomu budou mladí rozumět. Ale ne proto, abych je zatratil, ale aby se probrali a zkusili to jinak, než mají zažito.
Změňme pohled na věc, změňme zvyky a změňme …. Co všechno by se mělo měnit? Vraťme se k zdravému a v tom nejlepším slova smyslu selskému rozumu.
Vraťme se na veletrhy GO a REGIONTOUR, a mluvme spolu z očí do očí.
Vraťme se na veletrhy GO a REGIONTOUR a krok za krokem měňme schémata, která jsou dnes tvořena spíše takovými klenoty, jako jsou reportáže od moře, kde se v plavkách skoro nevídaných a neviděných povalují celebrity všech jazykových skupin, tu českou nevyjímaje, aby dávaly na odiv, co že všechno si můžou dovolit. Popřípadě pořady, jejichž informační úroveň se toulá kdesi v neznámu. Zkusme místo toho nabídnout naši, českou, moravskou a slezskou veletržní show, ve které si to svoje najdou mladí i staří, jezdci i opěšalí, aktivní i pohodlní, sportovci, rybáři, lyžaři i vodníci všeho druhu.
Je tomu sotva týden, co jsme vedli debatu na podobné až skoro stejné téma v jednom regionu – slíbil jsem, že zachovám mlčení, kde že to bylo – a padl tam hodně tvrdý argument, který budu raději parafrázovat: „… to je všecko moc krásný, ale kdo to udělá? Kdo to má připravit? Vždyť my na to nemáme ni čas a ni peníze….. a náš nadřízený kraj, ten spíš kouká, jak by zdůvodnil, že máme hospodařit ještě lépe, tedy jak za ještě míň peněz pořídit nějakou muziku. O kvalitu jim už dávno nejde….“
Ale jde, oponoval jsem dost sveřepě. Jsou přece ještě pořád města, regiony, instituce a organizace, a dokonce i podnikatelé, kteří mají dost nadšení, chuti a plánů. Pořád je mezi námi ještě dost takových, kteří vědí, že to má smysl.
Ono to totiž smysl mělo, má a bude mít i nadále.
To ale platí nejen pro klienty cestovního ruchu, pro turisty a vandrovníky všeho druhu, Stejně tak to platí pro nás všechny, kdo tvoříme obsah cestovního ruchu, programy zážitkové, relaxační i sportovní, kulturní, a dokonce na míru šité.