V roce 2008, když jsme se do Gizycka a okolí vypravili poprvé, nám cesta trvala neuvěřitelné skoro tři dny. Dílem díky tomu, že po dálnicích tenkrát nebylo skoro ani vidu, ale hlavně jsme nespěchali. Zastávky na den i noc tu ve Vratislavi, Lodži, Varšavě nebo Lomźi nás nejen nemrzely, ale staly se dokonce inspirací pro další cesty k našim severním sousedům a přátelům.
Ale dojeli jsme v pořádku a šťastně až do Gizycka respektive do areálu a hotelu AZS Wilkasy. Na tomto místě nelze nevzpomenout na našeho vynikajícího přítele, velkého znalce celého regionu a vášnivého turistu Stanislawa Mariu Harajdu a jeho kolegyni Beatu Kantolak z vojvodského úřadu. Nelze zapomenout ani Jacka Nankiewicze, tehdejšího ředitele hotelu AZS, pod jehož střechou jsme našli víc, než se dalo čekat.
Budiž Bohu žalováno, jak Stazsek, tak i Jacek už nejsou mezi námi. S trochou nadsázky: Jacek jistě řídí některý z nebeských hotelů a Staszek dozajista organizuje nebeské turistické výpravy – oba jistě dělají to, co měli tak rádi a dělali tak dobře.
Už první večer byl jedním nádherným překvapením. Bylo nám dopřáno strávit jej na břehu jezera, jen kousek od přístavu jachet u ohně, bohatého stolu mazurských krajových specialit a u několika sklínek polského Tyskie.
A zrodilo se přátelství!
Přátelství, které jsme pak až do současnosti utužovali a kultivovali a jsme přesvědčeni, že v tom budeme pokračovat i v dalších letech. Jen co se podaří „odstavit“ „korouše“, otevřít hranice a odvolat všechny zákazy a omezení. Znovu pak vyrazíme k jezerům a řekám, na kanály, pod siluety křižáckých hradů, za Koperníkem, za přáteli a znovu i za lahůdkami jako jsou uzení úhoři, candáti na kyselo, źurek s klobásou, bigosz nebo sladký sekacz. Znovu pak pozveme naše přátele z Olsztyna, Starych Jablonek a Ostrody k nám do Čech, na Moravu i do Slezska.
Proto to přece všecko děláme.
No, zpátky k jezerům a do roku 2008.
Abychom si udělali alespoň základní představu o kraji jezer, nasedli jsem do malého letadla a vzhůru k nebesům, skoro jako ti čápi, které má kraj Warmia – Mazury za maskoty. Mikolajky na dohled od jezera Sniardwy spojeného s jezerem Mikolajskym a dál s neuvěřitelně protáhlým Talty, na jehož druhém břehu leží město Ryn, zálivy, bílá křídla jachet na modré hladině. Pro nás čistokrevné suchozemce pohled přímo pohádkový. Ani se nám nechtělo dolů na pevnou zem. Ale čekaly nás další zážitky – jeden lepší než druhý. Posuďte sami.
Wilczy szaniec, Vlčí doupě, Wolfsschanze
S trošku roztřesenými koleny si dáme odpoledne a večer oddech v hotelu a procházku přístavem, abychom ráno vyrazili do Vlčího doupěte, na Wofschanze. Ano, nemýlíte se. Jedem ke zbytkům toho, co si zde kdysi nechali postavit Hitler jako součást svého tzv. Hlavního stanu ve Východním Prusku. Odsud chtěl velet agresi na východ, zde na něj byl spáchán jeden z nejznámějších atentátů. Není jiná možnost, jak poznat a posoudit rozměry nacistických choutek než na vlastní oči vidět na jaké rozloze, co všechno a jak neuvěřitelně bytelně zde Hitler nechal postavit s choutkami se snad natrvalo usadit v kraji Warmijsko – Mazurském. Železobetonové „zdi“ a stropy silné i 6 metrů, objekty štábů, ubytovací prostory pro samotného Hitlera, jeho tělesnou stráž, konferenční sál, ve kterém byl spáchán neúspěšný atentát s krycím názvem Valkýra, zbytky dělostřeleckých flaků, protiletecké kryty… a tak bychom mohli jmenovat další a další objekty a jejich určení. Víc, než mnoho slov vám prozradí fotogalerie s popisky. Sami nejlépe posoudíte, proč bude dobré se do Vlčího doupěte, na Wolfsschanze, čili Wilczy szaniec v lesích u města Ketrzyn vypravit.
Dnešní podoba celého areálu je ve stavu, jak jej nacisté zanechali poté, co se rozhodli jej zničit. Doslova nastěhovali dovnitř betonových staveb náklaďáky trhavin a odpálili je. Vytvořili tak scény, za které by se nemusel stydět ani ten nejfantastičtější film hollywoodské produkce.
Mazurský kanál
Mnohá mazurská jezera jsou spojena průplavy a kanály, protékají jimi dokonce řeky mířící až do Baltského moře. Bylo jen otázkou času, kdy se zrodí nápad spojit velká jezera s Baltem vodním dílem, kterým by mohly proplouvat i velké lodě. Určitě myšlenka hodna pozornosti, ale pozor! Ve chvíli, kdy se jí chopil Hitler, byl přesvědčen, že by po kanále měly plout lodě válečné a velká jezera by se dokonce měla stát úkrytem pro tzv, „kapesní ponorky“. No, co dodat. Snad jen to, že kanál nikdy nebyl dokončen a dnes je z něj mimořádně atraktivní turistický cíl, technická zajímavost.
Obří betonově stavby, zdymadla rozměrů naprosto absurdních. Na mohutné betonové stavbě Leśniewo Górne dodnes rozeznáte hluboký reliéf říšské orlice, kterou zde nazývají „Gappa“. Betonové monumenty nově slouží jako prvky docela zajímavého adrenalinového lanového centra. Na Polské straně má Mazurský kanál 51 kilometrů a těch nedokončených zdymadel je na něm několik.
Święta Lipka
Už z daleka nelze přehlédnout dvě vysoké věže úžasného barokního portálu baziliky Nejsvětější Panny Marie v nevelké vesnici Święta Lipka asi 40 kilometrů od města Gizycka a od Velkých jezer. Svatyně a přilehlý jezuitský klášter byly postaveny v průběhu 17. století a patří mezi nejlepší světové příklady barokní architektury, malířství, sochařství a řemesel. Neskutečně bohaté a nádherné fresky na stěnách a stropech hlavní lodi jako by ožívaly ve chvíli, kdy se rozezní velebné tóny zdejších varhan. Nástroje, o kterém světoví mistři oprávněně tvrdí, že není na světě druhý tak dokonalý. Nehledě na to, že obrovský nástroj zdobí řada pohyblivých figur. Celé toto unikátní dílo pochází z varhanářské dílny slavného německého Johanna Josua Mosengela.Dokonale vyváženým protipólem varhan je hlavní oltář vytvořený a sestavený v letech 1712 – 1714. Má tři patra osazená zlacenými sochami světců a mučedníků. Bazilika ve Svaté Lipce je svým církevním, uměleckým, kulturním a architektonickým významem stavěna na roveň Jasnej Góry.
Na vodu a ke stolu
Být na Mazurách a nezkusit radost z větru, který vám nad hlavou nadouvá bílou plachtu, užít si tu a tam spršku vody na tvář a vidět, jak ti odvážnější a zkušenější bravurně zvládají své jachty v náklonech až neskutečných, by bylo neodpustitelnou chybou. Kdo to nezkusil, má hodně co dohánět. Velká mazurská jezera jsou pro nás suchozemce velkou a nádhernou výzvou. Prakticky v každém „portu“ je možné si najmout jachtu i s kapitánem a prožít alespoň malou ochutnávku jachtařského sportu. No, a kdo by chtěl, může si zde pořídit i vlastní licenci – ale to by se u jezer musel zdržet dva až tři týdny. Inu, proč ne?
Nebo byste se raději spolehli na vlastní paže? Pak nasedněte do kajaku – pozor – tradiční české kánoe zde moc neuvidíte Ale na kajaku se můžete dostat do nejedné prekérní situace. Stačí jen malinko přecenit svoje síly a ocitnout se dál od břehů v poryvech větru. To už pak nejsou roztomilé vlnky. To je docela vlnobití.
Takže jakmile se opět ocitnete na pevném břehu, je čas si dodat sebevědomí, doplnit zásoby energie a dobré nálady u bohatě prostřeného stolu v některé z tradičních „warminskich karczem“. Ryby uzené, šunka plněná slívami, sladký dezert. Stačí si jen vybrat – třeba v hospodě „Pod czarnym labendzem“, česky by se řeklo „U černé labutě“. Warmisko-Mazurská kuchyně, to je téma na několik knih a určitě se k ní dostaneme v dalších reportážích a vzpomínkách.
A slibujeme, že jak to jen bude možné, vyrazíme znovu „na Mazury“ abychom vám přinesli další inspirativní články. Třeba také ze starých křižáckých hradů, z každoroční obrovské rekonstrukce slavné bitvy u Grunwaldu z roku 1410, z Elblagského kanálu nebo z dalšího mezinárodního mače v „pilkach wodnych“ – tedy v jakési variantě fotbalu na vodě. Ale to už budeme v kraji Kanálu Elblagského, v regionu Západních Mazur.
www. mazury.travel