V malé vesničce na Uherskohradišťsku se u nás v Kostelanech nad Moravou každoročně konají Slovácké hody s právem, jimiž jsem od roku 2013 hrdým členem. V dnešním článku bych vám chtěl přiblížit, jak to při takových hodech u nás probíhá, a jelikož jsem členem chasy, mohu vás vzít přímo do středu děje. Tak se prosím pohodlně usaďte a nechte se vtáhnout do tajů místních Slováckých hodů.
Historie
Mnoho čtenářů se může ptát, proč se vůbec něco takového slaví? Jaký to má význam? Já osobě se hodů hostím proto, protože mě baví tancovat, zpívat a užívat si tyto dva dny ničím nerušené zábavy, vystrojen v krásném slováckém kroji po boku své tanečnice, a také vždy dostupného místního vína po boku druhém. Slovácké hody ovšem mají daleko hlubší kořeny a význam. Již staří Slované tímto způsobem děkovali v den podzimní rovnodennosti za štědrou úrodu, kterou měla přinést dozrávající podzimní sklizeň. Hospodáři si uvědomovali, že jejich práce končí a přichází zima kdy, co nevidět jejich pole pokryje bílá peřina sněhu. Lidé tak oslavovali tento den, jako zakončení svého celoročního úsilí, které vložili do pěstování plodin. Konaly se hostiny a oslavy, a tak ani v nejchudších rodinách nechybělo v tento den na stole maso. Jde vidět, že tato slavnost měla pro předky opodstatněný smysl, na jejich snažení totiž záviselo množství zásob během zimních dnů.
Současnost
Mile rád bych vás nyní pozval do celého průběhu Slováckých hodů. Celému hodovému víkendu předchází chystání hodů, což obnáší zdobení radnice, kostela, kulturního domu a domů ve kterých bydlí stárci. Proto si my členové chasy bereme v pátek ve škole, či v práci volno. Přípravy během dne vrcholí a my máme co dělat, abychom měli do večera hotovo. Nakonec je dokonáno a večer se celá chasa schází s muzikou, aby si ještě naposledy zkusila taneční pásmo. Po odtancování se zapalují hody. Tak se u nás lidově říká tomu, když se zahajují hody. Co se pod tímto zahajováním skrývá? Tanec, zpěv, zábava, a samozřejmě popíjení nějakého toho lahodného moku.
Hodová sobota a hlavní průběh hodů
Hody se u nás každoročně konají 3. víkend v září. V sobotu se koná hodový průvod dědinou, kdy se sejde chasa s muzikou tradičně na návsí U Raka. Na tomto místě se vždy dohodneme, jakou trasou se krojový průvod vydá, kdo bude od nás organizovat muziku a samozřejmě se taky vybavíme lahví toho nejskvělejšího vína. Teď už nám nezbývá nic jiného než vyrazit.
Za doprovodu dechové muziky se vychází pro mladší a starší pár stárků, bez kterých se hody s právem konat nemohou. Tyto dva páry jsou nejdůležitějšími členy chasy. Oba plní funkci hostitele a starají se tak o chasu. Stárek nese právo během obchůzky po dědině. Toto právo pak symbolizuje povolení konání hodů. U obou párů se při vyzývání stárků zpívá jimi vybraná oblíbená píseň. Stárkovi zpívají kluci a stárce zase děvčice. Při vyvolávání těchto párů si členové chasy vymyslí vtipnou řeč, kterou stárky vyzývají, aby se přidali k průvodu a zhostili se této role. V momentě prohlášení, kdy stárek a stárka přijmou tuto roli nechybí přípitek společně s legendárním popěvkem „živijó, živijó“ a tancem s jeho vyvolenou. Sám jsem se role mladšího stárka zhostil v roce 2019 a musím říct, že to byl nezapomenutelný zážitek.
Teď když už je chasa kompletní se jde pro udělení požehnání hodů ke knězi před kostel sv. Floriána. Zde otec pronese slavnostní řeč, které předchází píseň „Jací, tací chlapci raci, chlapci klepeťáci“, kterou vyzíváme faráře k proslovu. Tato píseň symbolizuje raka, kterého máme ve znaku naší obce. Pěkně jak se sluší a patří si šohajové sundají při proslovu faráře své baranice z hlavy, na což díky své tanečnici nikdy nezapomínám.
Od kostela se jde směrem k obecnímu úřadu ke starostovi pro oficiální povolení hodů. S místním starostou máme velice dobré vztahy, a proto nechybí starý známý pokřik „Čí sú hody? Naše! Čí sú dluhy? Starostovy! “. Ten zde předčítá svou řeč, kde nám povoluje hody, upozorňuje na hlídání našich práv, aby nepadly do rukou cizí chasy, a také zve všechny přítomné a jejich známe k večerní hodové zábavě a tanečnímu pásmu, které jsme si na večer přichystali.
Hody jsou povoleny a jde se hurá ke kulturnímu domu, kde se vystavuje právo. Menší zastávka se ale udělá ještě na návsí U Raka, kde kluci odtančí mužský lidový tanec zvaný Verbuňk. Musím říct, že toto je velice náročná část po těch všech obchůzkách. Tento tanec se totiž nese v duchu rychlého tempa a vysokého pěveckého výkonu. Pokud se odtančí verbuňk a muzika přestane hrát, nemusí to znamenat konec. Jestliže někdo ze zúčastněných totiž prohlásí po tomto tanci „muziko zhusta“ znamená to opakování poslední nejrychlejší sloky. Toto se může opakovat i několikrát za sebou, pokud je zrovna prohlašující po chuti a má dost energie v zásobě. Po skončení verbuňku se k nám přidávají děvčata, kdy společně odtančíme kratší pásmo, které jsme si dopředu nacvičili.
Nyní na závěr celé obchůzky vstupujeme do Kulturního domu, kde se pověsí obě Slovácká práva do nejvýše položeného místa tak, aby se ho nemohla zmocnit cizí chasa, jak nám starosta kladl na srdce.
Poté se páry vydávají spolu na večeři. Tradičně se chodí na večeři k rodičům tanečnice, takže já jsem ten, který je vždy hostem a je tedy o mě vždy s láskou postaráno. Někdo má na večeři řízky a někdo třeba kachnu, myslím si, že obojí je správná volba.
Právě teď nastává nejdůležitější hřeb večera, kterým jsou tanečky. Je to pásmo, které jsme nacvičovali celé letní prázdniny, teď máme předvést co jsme se naučil. Atmosféra je vždy slavnostní. Z každé strany cítím pozitivní a dobrou energii. Lidé se baví, tancují a pijí co hrdlo ráčí, přesto ale většina z nás cítí menší trému. Není proto na škodu posílit se tekutou kuráží v podobě vína. Před pásmem tradičně snášíme cimbál do tanečního sálu, a já vím, že náš čas se blíží. V tento moment se většina lidí nahrne dopředu a prostor najednou stísní hromada nadšených a zvědavých návštěvníků. S muzikou si dáme vědět, že začínáme a jde se na věc. Během tanečků se atmosféra v hledišti zesiluje. Každý z nás podává v tento moment maximální výkon, abychom předvedli svou píli a dřinu, kterou jsme do tančení při trénování vložili. Všichni se soustředí na každý svůj pohyb, hlavně neudělat chybu. Nakonec to zvládáme ve stylu „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Tanečky zakončuje obvykle bouřlivý potlesk ze všech stran, za což jsme nesmírně vděční, protože vidíme, že naše snažení se vyplatilo.
Po odtancování našeho pásma obvykle pokračují hodové hry v podobě tradičního šátečku či žabky, tanec, a zanášení tanečních párů pod právo, kde se musí vykoupit. V brzkých ranních hodinách se jde zanášet domů ke stárkům právo, a pak se ještě s poledními z nejvytrvalejších zpívá a tancuje do pozdějších ranních hodin. Já osobně obvykle neodcházím dříve než o půl 5. ráno. Poté se jdu vyspat na těch pár hodin domů, a pokračuje se na druhý den.
Hodová neděle a zakončení hodů
Na druhý den v neděli, jak již tomu tradičně bývá přijde většina členů chasy se značnou ztrátou hlasivek z věčného zpěvu a juchání, což ovšem k hodům patří. Tak se alespoň pozná správný šohaj. O půl jedenácté dopoledne se jde k Hodové mši do kostela sv. Floriána, a poté domů na oběd.
Po obědě se celá chasa znovu sejde u kulturního domu. Tentokrát se nesou ženské kroje v jiné odlehčené podobě. Tanečnice už nemají tradiční sobotní kroj. Mají jiný svršek, říká se mu jupka. Nemá po obvodě rukou boule a je daleko pohodlnější. Mají také méně spodnic, což jim dost ulehčuje. Celá neděle se nese v poklidnějším duchu, protože je volnější. Už se chodí jen v průvodu po dědině a ukazuje se právo místním obyvatelům. Při této příležitosti se místním nabízejí koláčky a víno. Lidé současně dobrovolně přispívají financemi do obecní kasy, aby se zase opět tyto slavnosti mohly konat další rok. Během celé nedělní obchůzky je tento den napěchovaný úsměvem, zpěvem, tancem, vínem a slivovicí. Každý člen chasy se nesmírně baví, hoduje a užívá si tento poslední většinou slunečný den. V naší dědině nechybí ani kolotoče, které nás rády v nedělní den povozí zadarmo, nebo alespoň za minimální cenu, kterou je zpěv či tanec. Většinou celá obchůzka dědiny končí kolem 7. večerní hodiny. Opět se jde na kulturní dům, kde je pro nás a pro muziku připraveno občerstvení v podobě rautů a guláše. Tady je úplné zakončení hodů. Samozřejmě využíváme tyto prostory až do pozdních ranních hodin, kdy si nikdo z nás nechce připustit, že už je konec. Abyste mě správě pochopili, nezakončujeme pouze tento víkend, ale celé 2 měsíce, které jsme strávili nad přípravou pásma a společné chvíle strávené při tomto cvičení.
V pondělí ráno se sejde chasa, tentokrát již v civilu a jde se uklízet všechno co se v pátek chystalo. Je to smutné, že něco takového končí, ale není třeba smutnit, protože v našem okrese je nyní hodová sezóna, a tak můžeme navštěvovat nedaleké sousední hody.
Jsem rád, že jsem vás mohl s sebou vzít na Slovácké hody s právem u nás v Kostelanech nad Moravou a provést vás celým tímto každoročním dějem. Doufám, že některé z vás jsem nadchnul natolik, abyste se odhodlali to zažít na vlastní kůži.
