Co všechno vás čeká, zaujme a překvapí v Prešovském kraji? Krátká otázka, na kterou existuje jen dlouhá, předlouhá odpověď. Míst, která stojí za návštěvu a pobyt delší, než víkendový je skoro bezpočet. Co vybrat? Čím vás přesvědčit, že na severovýchodě Slovenska je krásněji, zajímavěji a lépe, než kdekoliv v krajích chlubících se marnotratně přídomkem „exotické“? Není zbytí, je třeba si vybrat tolik, kolik tato první reportáž dovolí.
Která památka proslavila SV SK? Byla to monumentální zřícenina Spišského hradu? Nebo snad světoznámý oltár Majstra Pavla v Levoči, či snad dřevěné kostely? Dejme tomu. Jeden z nejkrásnějších stojí v Kežmarku. Proslavený dřevěný artikulární kostel, unikátní památka chráněná zápisem do seznamů UNESCO, právem nazývaný „Malou Sixtínskou kapli na Spiši“. Psal se rok 1717, když jej bez použití, byť jediného hřebíku postavili. Až se postavíte pod jeho dřevěnou malovanou klenbu, možná vás napadne, že stojíte v lodním trupu obráceném dnem vzhůru – oprávněně. A pak už nebudete vědět, kam dřív se podívat: zda prohlížet hlavní oltář nebo obdivovat bohatě zdobenou kazatelnu či snad počkat na nejbližší varhaní koncert? Zdejší „organ“ je unikátní nástroj s úchvatně sytými tóny, které umocňuji mimořádná akustika dřevěného chrámu.
A co teprve, když vyjdete ven, do města? Kežmarok, to je turistické téma nejméně na týden – hrad, bazilika minor sv. Kríža, domy na Starém trhu, ale třeba i radnice na náměstí s klietkou hanby nebo snad expozice měšťanské bytové kultury na Spiši… to stále je jen několik důvodů z mnoha, pro které stojí za to navštívit Kežmarok.
A pak se můžete vydat na dlouhé putování za dalšími dřevěnými kostely, kostelíky a chrámy – kudy a kam se nejlépe dozvíte na www.severovychod.sk/kampan/otvorene-chramy.
Možná, že současný shon, stres a občas i obavy o budoucnost vás vedou k zamyšlení, kde nabrat novou duševní i fyzickou sílu, kde hledat klid, odpočinek od dotěrných myšlenek a třeba i od zbytečně agresivní reklamy nutící kohokoliv k bezbřehému konzumu. Poradíme. Dobře poradíme. Vydejte se na Poloniny. Tedy do Národního parku Poloniny. Skoro tři stovky kilometrů čtverečních v nejseverovýchodnějším trojúhelníku Slovenska, jehož dvě strany tvoří slovensko-polská a slovensko-ukrajinská hranice jsou od 2007 roku zapsány v seznamech UNESCO spolu s dalšími obdobnými lokalitami pod společným názvem Původní bukové lesy Karpat. A co že jsou to vlastně ty „poloniny?“ Když přijedete, projdete nejdříve pásmem lesů a nad nimi se vám otevřou fantastické vlny travnaté krajiny tvořené hřebeny Bukovských vrchů. Tak, a máte jasno?
Dobře. Tak ještě něco navíc. Nejvyšší bod parku leží ve 1208 m.n.m. , jen kousek od hřebene Kremenec, na kterém stojí hraniční „trojmezník“ z černé žuly a pozor, nešlápněte na časovou schránku.
Za pozornost a možná i malou výstrahu stojí, že Poloniny jsou nesmírně vzácné úchvatnou pestrostí života – žije zde například: 819 druhů motýlů, 403 druhů pavouků, 1472 stejnokřídlých, mezi které patři třeba i cikády. A pak: myslíte, že byste chtěli vidět rysa ostrovida, medvěda, vlka, či snad dokonce zubra?
Teď už se asi začínáte obávat, zda není výlet na Poloniny nebezpečný. Inu, jako cokoliv – může být, ale nemusí! Celým parkem vedou značené horské stezky a pohyb po nich je v zásadě bezpečný. Můžete se po nich vydat od jara do jara, a hlavně se držet pravidel chování, která pro NP Poloniny platí. Nevyplatí se je jakkoliv porušovat. Ale fotografovat můžete, jak je libo. Snímky z Polonin, pokud byste dokázali být na správném místě při východu nebo západu slunce, máte šanci ulovit unikátní scenérie. A v noci? Těžko popsat. Viděli jste už někdy oblohu z místa, kde není prakticky žádný světelný smog?
Máte-li z nočních hor a samoty poněkud stísněné pocity, vydejte se do civilizace – vesnice Topoĺa, Uličské Krivé, Ruský Potok – všechny tři jsou proslulé nádhernými starobylými dřevěnými kostelíky. Můžete se vypravit i k hladině vodní nádrže Starina (projet, dívat se fotografovat, ale nekoupat se!), popřípadě si vyšlápnout na rozhladňu Holica. Kvalitní turistické boty můžete vyměnit za cyklovýbavu a zkusit projet po některé cyklotrase – je jich několik a jsou dlouhé a krásné. Ovšem ještě jedno vřelé doporučení si nemůžeme odpustit – zajeďte do vesnice Nová Sedlica. Na jejím severním okraji najdete Informačné stredisko Správy NP Poloniny. Co všechno se tam dozvíte! Co všechno uvidíte! To byste nevěřili.
A nakonec, zasteskne-li se vám přece jen po výdobytcích civilizace, do Sniny je to jen kousek. Ale to už nebudete v Národním parku, ani v Poloninách.
Poznat Poloniny je místo, kde můžete nejen zklidnit mysl a ukonejšit duši, ale najít třeba i nový pohled na život, na svět, na přátelství a kamarádství. Ale to fakt musíte přijet.
Stejně jako kterýkoliv další kraj, územní celek nebo destinace v Evropě, tak i Prešovský kraj má své společenské, kulturní, obchodní, podnikatelské, historické a turistické centrum, krajské město Prešov. Možná jste už někdy někde slyšeli i přezdívku Atény nad Torysou. Tu město získalo v druhé půli19. a začátkem minulého století jako centrum s vynikající úrovní kultury, vzdělanosti i společenského dění i průmyslu. A zasluhuje si takové přízvisko dodnes. Prešov je Městem. Přiznávám otevřeně, že moje hodnocení nemusí být nutně objektivní. Mám Prešov rád. Kdy a kde se takový hluboký citový vztah vzal, těžko datovat. Rodil se několik let během celé řady návštěv, kdy nám, redakci, bylo dopřáno jej poznávat krok za krokem – od náměstí na Starém meste, přes konkatedrálu sv. Mikuláše, se zastavením u 49. rovnoběžky, procházky kolem synagog a domu rabína. Už nevím, kolikrát jsem postál před chrámem sv. Alexandra Něvského a bylo nám ctí navštívit i divadlo Jonáša Záborského – jedno z několika ve městě.
Bylo vždy působivé postát před plastikou Prešovského Morgana před divadlem Jonáša Záborského, nechat na sebe v létě dopadat mlhu ze stříkající Neptunovy fontány a pak se opět zamilovat do Sissi, ochutnat Tokajské ve vinném sklepě a přitom si nechat podle tradice ustřihnout kravatu. To je ale jen pár z mnoha příběhů, které můžete v Prešově zažít a prožít, ochutnat, vidět, slyšet a doslova osahat.
A ještě jeden zážitek mě zůstal pevně zabořen do mysli i srdce – návštěva prešovského Solivaru. Veskrze slané technické památky mimořádného významu.
Mám pokračovat? Ne, něco si zase něcháme na příště – třeba Bardejov, Tatry, Pieniny, celou Levoču, Opálové bane,
Myslím, že pro začátek už toho bylo dost na to, abyste se sami začali zajímat o město Prešov a o celý Prešovský kraj, tedy o Severovýchod Slovenska. Nebude trvat dlouho a opět se otevřou hranice dokořán, znovu budeme moci vandrovat z Čech na Slovensko a naopak. Z čeho že čerpám svůj optimizmus?
Prožilo lidstvo nemálo těžkých chvil i let. A vždycky nakonec zvítězilo nad vším – ať už to byla lidská zrůdnost, tyranie, nebo rány morové či jiné. A tak to bude i tentokrát.
Je tedy nejvyšší čas se porozhlédnout, kam že se vypravíme, jak jen to bude možné a bezpečné.
Věřte, že na Severovýchodě Slovenska, v Prešovském kraji budete vždycky srdečně vítáni.
Realizované s finančnou podporou Ministerstva dopravy a výstavby Slovenskej republiky
