A až si najdete příjemný penzion, můžete vyrazit. Zde je itinerář:
Směr východ s první zastávkou v Kralicích na Hané – jen pár desítek šlápnutí do pedálů a jste u Kostela Nanebezvzetí Panny Marie, na jehož schodišti stojí barokní sochy archandělů a o kousek dál další – sv. Anna, sv. Josef, sv. Antonín Paduánský a sv. Juda Tedeáš. Shlíží na okolní lidské hemžení ze své nadživotní velikosti už od roku 1743. Pozor, jsou chráněnou památkou.
Poutní kostel v Dubu nad Moravou je opravdu impozantní
Tóny jeho varhan nenechají v klidu ani nejzarytějšího ateistu
Avšak, cesta vede dál. Držte se cyklotrasy číslo 5042 a až přes Biskupice a Klopotovice dorazíte do Věrovan, odbočte na Moravskou stezku, která vás dovede k nádhernému poutnímu kostelu v Dubu nad Moravou. Kousek od náměstí uvidíte překrásnou stavbu, ukázku vrcholného baroka z poloviny 18. století, Jeho dvě věže sahají až do devětapadesáti metrů. Uvnitř se kromě vznešené barokní výzdoby skrývají varhany, jejichž velebné tóny jsou slyšet při každé bohoslužbě. Ale tou největší vzácností je dřevoryt Panny Marie Dubské, kterou před pomalu 300 lety vyřezal neznámý lidový umělec. Už na první pohled vás zaujme, že madona je černá (byzantská), a stále je jedním z hlavních motivů každoročních poutí věřících – ale odmítáni nejsou ani ateisté.
Pak vydržte ještě deset kilometrů v sedle, a držet se směrových značek s cílem Tovačov.
Intermezzo I: Vzpomínáte na poslední článek o Prostějově a malém pomníčku neznámého lieutenanta Ernsta von Franckenberga? Aniž by bylo možné ověřit, kdo to byl a kde a proč složil kosti, lze spekulovat, možná, že se tak stalo právě u Tovačova, kde se odehrála další epizoda tzv. „Války 1866“. Jen kousek od silnice 435, po které pojedete, stojí několik pomníků a památníků – zastavte se! Získáte zde spoustu historických informací a třeba prožijete i zvláštní dojmy a pocity, které se na takových místech často dostavují.
Bitva u Tovačova roku 1866 byla jednou z krvavých epizod Rakousko Pruského konfliktu, který výrazně změnil poměry v Evropě
Bitva u Tovačova se odehrála v polovině července 1866 a v podstatě byla už jen epizodou poté, co Rakouská vojska dostala „na frak“ u Hradce Králové. Nicméně, seznam padlých, který je na mohyle instalován, je na nevelkou šarvátku hodně obsáhlý. Areál památníku „zdobí“ kromě mohyly i několik křížů, památník hauptmana Emanuela Souczeka a samostatná jehlancová mohyla se čtyřmi obelisky pruského majora Eduarda z Behru. A navíc – právě zde začíná naučná stezka Po stopách bitvy u Tovačova, která vás pak zavede do města k dalším zajímavým památkám.
Tím ale výčet atraktivit, které v Tovačově mají, zdaleka nekončí.
Záměcká věž v Tovačově je vstkutku Spanilá
Vstupte, jste vítáni.
Chtěli byste vědět, co všechno na zámku uvidíte? Lepší než dlouhé popisy, bde lépe vše vidět na vlastní oči
Navštívit můžete zámek a jeho expozice, z nichž jedna je samozřejmě věnovaná i bitvě z roku 1866. A jako odměna nad jiné – výhled z ochozu zámecké věže. Ta je až ke špici vysoká neuvěřitelných 96 metrů. Je štíhlá, osmiboká a právem jí náleží přízvisko „Spanilá“.
Myslíte, že je to všechno? Nikoliv! Nabízí se návštěva židovského hřbitova s novorenezanční obřadní síní, Hanácké muzeum s expozicemi ze života na Hané. Mnozí si třeba připomenou melodii i slova známé písně Tovačov, Tovačov, tovačovský hatě…. Jsou-li ještě nějaké hatě u Tovačova? Už jistě ne, ale bývaly. Usuzuji, že sloužili jako proutěné zpevnění mokřadů kolem města. Ale kdeže dávné hatě jsou? Místo nich zde slunci nastavují hladiny několika neméně slavných tovačovských rybníků. Velkých, krásných a s několika místy v hodnými ke koupání.
Ale je třeba pomalu myslet na návrat do Prostějova. Kudy? Třeba přes Uhřičice. Zde bychom v obci, která se opravdu v turistických nabídkách objevuje zřídka, pokud vůbec, doporučili návštěvu zajímavých staveb: Sifon Uhřičice a Akvadukt Vantroky. Dvě vodní křižovatky, na nich se vody dvou toků kříží, ale nemísí.
Ale lze se vydat rovnou přes Oplocany, Klenovice na Hané a Čelčice do lázeňského městečka Skalka. Příjemné místo k zastavení a odpočinku. Pokud ale netrpíte zrovna revmatizmem, nemusíte se zde zdržovat.
Lépe bude zastavit až ve Vřesovicích a pokud to stihnete, zastavit se krátce v místním Muzeu života na vesnici. Kromě mnoha zajímavých exponátů a dokladů si zde můžete prohlédnout bibli z roku 1540, hanácké kroje – fakt bohatě zdobené a krásné – a zastavit se u smírčího kříže s datací 1599.
Pak už vás bude čekat posledních dvacet kilásků se dvěma zastávkami na rozhlednách u Dobrochova. Ta první se jmenuje Předina, stejně jako kopec, na kterém stojí, ale moc bych na ni nelezl. Její dřevěná konstrukce už není z nejpevnějších – dokonce je značena jako zavřená. Ale i tak, od její paty je nádherný výhled na rovinatou a prosluněnou Hanou, na které budou už v září znatelná barevná podzimní vlání.
Rozhledna u Dobrochova, na kterou je lépe nešplhat. Ale i tak je od její paty krásný výhled
Haná – kraj rozlehlých rovin, kde není třeba stavět vysoké konstrukce. Tato nová u Dobrochova je opravdu hodně zajímavá, netradiční, ale výhledy z ní nezklamou ani nejnáročnější turisty..
To ta druhá stojí nedaleko, vlastně na samém okraji Dobrochova. Je to úplně nová kovová vyhlídková plošina, na kterou vystoupáte v nízké a pohodlné spirále po kovových schodech. Postavena byla ke stému výročí republiky. Ač hodně moderní, přece jen velice citlivě vsazená do okolní krajiny. Zase jedna věc, která se fakt povedla!
Tak a Prostějov, cílová stanice, místo odpočinku, dobré krmě, příjemných lidí, klidu a pohody je už na dohled. Po cyklistické výpravě pravá oáza pro tělo i duši. Vykoupaní, převlečení, zdravě unavení, ale přece osvěžení se vypravte na procházku městem – třeba za těmi „nesvatými“ z minulého článku, nebo za těmi svatými, které pro vás připravujeme nebo za domovními znameními, kterých je v Prostějově také nečekaně – jen se umět dívat a vidět.
Intermezzo II: Zdá se vám to na jeden den moc? Snadná pomoc! Rozdělte si trasu na dva dny. Prožijete si pěkný kus Hané kolem Prostějova a na samotné město vám zbude více času. A věřte, že Prostějov si to zasluhuje. Je to město pohostinné a má svoje kouzla, která jinde nenajdete. Víte, že má i torzo někdejšího židovského ghetta? Víte, že se traduje, že právě zde, v jakési hospodě tehdy ještě neznámý mladý Adolf Hitler dostal za ty svoje hloupé řeči pár pořádných hanáckých facek?
Ráno si zajděte do informačního centra na náměstí hned vedle radnice na poradu a pro doporučení.
Jsem si jist, že kromě rady, kam na dobrý oběd, kde mají skvělou zmrzlinu nebo kdo vám pomůže s opravou kola, vám v Turistickém informačním centru doporučí i několik malých pochodů Prostějovem.
Hloučela. Řeka s klidným tokem, ale po deštích umí „zahloučet“. Procházka kolem je jako samotný Prostějov – klidná, příjemná, inspirující a poučná
Posaďte se na chvíli a naslouhejte
Co říčka skyrývá? Není toho málo. Stačí jen vědět, jak se chovat a umět se dívat, poslouchat.
Jeden z tipů si dovolíme i my: severním okrajem Prostějova protéká říčka Hloučela a jedna její část je popsána a upravena jako naučná stezka. Čeká vás čtyři kilometry dlouhá procházka kolem řeky, jejíž břehy jsou porostlé vodomilnou vegetací a v jejich proudech se prohánějí pstruzi. Na jedenácti tabulích se dozvíte všechno o samotné řece i o obyvatelích ve vodě i na březích. Můžete procházku pojmout jako relaxační a odpočinkovou před dalším cyklovýletem z Prostějova do Prostějova.
Souběžně se stezkou vede i cyklotrasa č. 5 EV 9 Greenway K-M-W.
Turistické informační centrum, nám. T. G. Masaryka 12, 769 01 Prostějov,
Tel.: +420 582 329 722, 723, e-mail:informace@prostejov.eu, www.prostejov.eu