Jako v mnoha obcích, městech i vesnicích, i ve Valchově, na vrcholu stoupání, kterému se co paměť sahá říká „Valchovák“ (někdy taky „Valchovňák“) nad Boskovicemi už před lety dosloužila stařičká jednotřídka. Tedy technicky, kapacitně i vnitřní stavební strukturou už nezvládala nápor adeptů vědění. Malí i větší „mendíkové“ našli svoje základní a duchovní alma mater v Boskovicích. Leč budova školy nespadla a slouží dál.
Z třetiny jako skutečná OSVĚŽOVNA, ze třetiny jako klubovna a technická základna SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ a ze třetiny coby obecní nositelka kultury a vzdělanosti – KNIHOVNA.
A přes to všechno si dokázala uchovat velkou část své kulturně vzdělávací a společenské podstaty. Ta se stěhuje z knihovny do klubovny, z klubovny do Osvěžovny – podle toho, kde a jaká akce právě probíhá.
Třeba jako před týdnem, v pátek pozdě odpoledne. V Osvěžovně byste nenašli židli, na kterou byste se ještě vešli. Kolem stolů se radili a stanovovali strategie účastníci I.ROČNÍKU VĚDOMOSTNÍHO KVÍZU O VALCHOVĚ. O jeho historii, o významných událostech, osobnostech i věcech docela všedních a hodně o věcech tradičně pracovních, spolkových i sportovních. Tedy o vesnici shora, zdola, zleva i zprava.
Autor otázek soutěžní týmy skutečně nešetřil. K naplnění plného počtu bodů by bylo třeba celkem podrobně prostudovat obecní kroniky, mít vesnici prochozenou nejen od samoobsluhy k cukrárně a na hřiště, ale i po uličkách, jejichž nádherný venkovský charakter kolem kapličky je dodnes uchován.
Hoden pozornosti a zamyšlení je i fakt, že ke správné reakci na dobrou třetinu otázek by stačila pečlivá četba a studium fotografií a textů alespoň tří posledních ročníků Valchovských stolních kalendářů – i ty jsou hodnotným zdrojem informací, které běžně nenajdete ani v regionálním tisku.
Leč – zpátky do boje o umístění.
Po necelé hodince určené k odpovědím na otázky a v následujících desítkách minut věnovaných jejich vyhodnocení, se týmy mohly občerstvit jednohubkami, chlebem s báječnou pomazánkou a nakonec skvěle vonícími a neméně skvěle chutnajícími bramboráky z dílny zdejšího mistra pípy. Pod jeho dozorem odpovědně a v plném zdraví už léta dodržujeme pípný režim – těžko popsat, lépe přijít a ochutnat.
Jak to celé dopadlo?
Devět týmů! Každý nejméně o dvou členech ale častěji i o třech a čtyřech – tedy kolem padesáti účastníků. Překvapivě většina mladých i mladších, i když ani generace nás už déle dospělých se nenechala zahanbit.
Atmosféra v Osvěžovně chvílemi byla úplně jako ve škole při písemce nebo před rozdáváním vysvědčení. Napjatá, soustředěná a tvůrčí.
Všichni odpověděli na všechny otázky – ne všichni dobře, ale to nevadilo. Aspoň bylo možno jasně určit, kdo byl nejlepší a kdo obsadil další pozice.
Ať kdokoliv dopadl jakkoliv, nějaké dobrá cena se dostala na každého.
A kdo byl „na bedně“?
I.MÍSTO:
Nejlepší, první a tudíž dobře znalí – paní Květa L. a pan Milan P.
II. MÍSTO:
Jen o něco méně znalí , ale nešť! Za tým tvořený Vendulkou S., Reném V., a Karlem Š. cenu přebírám …..
III. MÍSTO:
Za tým plně dámský ve složení Milada S. a Hana s dcerou přebírá cenu Jitka B.
Resumé:
Výčet všech padesáti otázek by zde asi neměl zvláštního smyslu, ale pokud by informace o Valchově zajímaly čtenáře a turisty třeba až někde pod Krušnými horami nebo pod Ještědem, může si u nás brzy přečíst víc.
Pro nepřítomné, kterým je už teď líto, že nepřišli aspoň jedna inspirativní otázka – pravda – určená především domácím a možná blízkým přespolním:
Dokážete rozluštit, co se skrývá za čtyřmi fotografiemi? Jaký význam nebo co že vlastně tyto zdánlivě nesouvisející obrázky?
Pravda. Pro „cizince“ to bude nerozluštitelné ale domácí a blízcí přespolní by ta mohli nakonec přijít.
Pokud odhalíte, co rébus znamená, pište do komentářů na webu i na Facebooku. My se vám ozveme.
Autor kvízu a hlavně otázek a také moderátor a zorhodčí celého kvízu Petr B.