ANEB ZE SLADOVNY**** DO SLADOVNY****
Kdo z nás by dnes ještě uměl zpaměti zarecitovat aspoň pár veršů z „Maryčky Magdonové“, „Kantora Halfara“ nebo „Červeného květu“ – tedy ze sbírky „Slezské písně“ básníka, kterého literatura zná jako Petra Bezruče. Možná, že by se našlo pár takových, kteří vzpomenou na ne až tak citlivou parodii básně „Ostrava“ stvárněnou kdysi panem Wimmerem, někomu by se vybavila cimrmanovská scéna o tom, lze-li někomu sebrat důl, díru v zemi…. to ale není příliš.
Petr Bezruč byl českým básníkem, jehož verše skutečně oslovily několik předchozích generací a určitě rozčliovaly mládež školou a básnickou tvorbou povinnou. Avšak ani dnes na něj není až tak zapomínáno. K jeho nemalému připomenutí přispívá na konceretech i další ostravský bard Jarek Nohavica zhudebněnými básněmi „Pyšný Janek“ nebo „Kdo na moje místo“. (Debaty o tom, zda autorem celé sbírky Slezské písně skutečně byl Petr Bezruč – vlastním jménem Vladimír Vašek – necháme klidně stranou)
Petra Bezruče (rád se nechal titulovat „Starým ještěrem) bychom dnes rádi připomenuli jako literáta, který kromě Slezska přilnul i jiným kouskům Moravy, k Brnu a okolí. Nakonec kus života strávil právě na Moravě a severně od Brna dodnes najdeme několik docela hlubokých stop, které zde zanechal i jako pochodník přírodou. Málo se ví, že byl iniciátortem a možná i organizátorem výšlapů s partou přátel, kteří přijali společný název, jméno NOHA. Jak si nakonec každý může přečíst na pamětní tabuli na venkovní zdi pivovaru v Černé Hoře, jen pár kroků od brány do dvora a k zahradní restauraci hotelu SLADOVNA****.
Bezruč No.1:
Kdo umí přečíst turistickou mapu severní části jihomoravského kraje, tedy Blanenska, snadno a jistě najde i značenou trasu pro pěší i cyklisty, které nese jméno P. Bezruče. Kudy vede a co na ní můžete potkat, vidět, zažít a ochutnat, to si necháme na příště.
Bezruč No. 2:
Hledání druhého místa trvale, i když poměrně málo preferovaného, spojeného s Petrem Bezručem, by bylo poněkud složitější. Žádnou přímou a značenou cestu na běžných turistických mapách nenajdete, ale můžete se klidně řídit podle našeho itneráře.
Petr Bezruč se svojí turisticky, pochodnickou partou NOHA (odnože větší skupiny zvané SMEČKA) si rád – před výpravou, ale asi hlavně po pár kilometrech pěšky rád a pravidelně dopřával černohorskou desítku nebo snad i dvanáctku přímo v nejstarším pivovaru na Moravě. Kromě výprav směrem k Brnu zřejmě rád s přáteli zabrousili na sever, až k Velkým Opatovicím, až na samou hranici dnešního Jihomoravského kraje. Až k hranicím Malé Hané. Asi i občas poseděl v některé hospůdce, než se vydal na zpáteční trasu – ostatně jen o málo delší, než je ta známější Černá Hora – Brno. Třeba si v některém úseku dopřál i jízdu bryčkou nebo vlakem až do Boskovic. Ale to není až tak důležité.
Hodno pozornosti je, že jeho pobyty v regionu neunikly pozornosti vnímavých a literárně vzdělaných lidí se sklony uměleckými a poetickými. Třeba moravskému sochaři Karlu Otáhalovi, který v rostlých pískovcových útvarech skrytých v lese jen kousek jižně od Velkých Opatovic vytvořil v letech 1947 – 1952 dva portrétní reliéfy. Jeden zobrazuje hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera (in memoriam) a druhý – Petra Bezruče. K osmdesátým narozeninám. Jako poctu básníkovi, který – ať byl jaký byl, byl svůj. A k tomu ještě jednoho „Starého ještěra“ a nejméně dvě další „hlavy“ – existují celkem oprávněné pochybnosti o autorství – ani „ještěr“ ani obě hlavy nevykazují profesionální sochářské zručnosti a dovednosti. Ale je to až tak důležité?
Tak jo – jdeme za Bezručem k Velkým Opatovicím . Uvidíte, že z výpravy dlouhé něco přes čtyřicet kilometrů se vyklube docela zajímavý výlet plný turistických témat, za kterými se do regionu rádi vrátíte. Nebo si pobyt protáhnete aspoň na pár dní a využijete pohostinství hotelu SLADOVNA**** v těsném sousedství pivovaru.
Sraz – u pamětní cedule Petra Bezruče na pivovarské zdi, kde si sborově – nebo úplně jen ta pro sebe – můžete hned po vydatné hotelové snídani se „starým ještěrem“ zarecitovat:
Komu není dáno shora,
neví kde je Černá Hora.
Granátem na Černé Hoře,
můžem zapít každé hoře.
Proto dědkům napotvoru,
na Černou zas půjdu horu.
Zřejmě je nám shora dáno a do Černé Hory nejen na pivo, ale i za skvělou kuchyní, do wellness, za báječnými lidmi a krásnými přáteli jezdíme. Víme, kde je Černá Hora a dokonce si dovolujeme tvrdit, že víme, kudy a kam z Černé Hory a hlavně, kudy zase zpět pod pohostinnou střechu hotelu Sladovna****. Je vcelku jedno, zda budeme cestovat pěšky, kolmo nebo vozmo. Hlavně bude více jak vhodné neminout Velký a Malý Chlum (pověstná “Prsa Moravy”).
Z rozhledny na tom menším uvidíte nejen panorama Černé Hory s “komínem” bývalé sladovny, ale nahlédnete až k obzorům velkoopatovickým, do Boskovické brázdy a k zeleným obrysům Moravského krasu. Vyplatí se nelitovat pár kroků navíc a najít v lese pod Chlumem několik po čertech zajímavých pískovcových soch – už jsme o nich nejednou psali. A myslím, že se k nim ještě několikrát vrátíme. Stejně, jako pod střechu a do pohody hotelu SLADOVNA****. Ne nadarmo stále platí ono trochu okřídlené “opakování matka moudrosti”.
Nakonec – podívejte se aspoň na pár fotografií.
Zda se cestou za “Starým ještěrem” stavíte ve Skalici nad Svitavou nebo v Krhově, bude jen a jen na vás. Hlavně byste neměli jen tak minout nevelkou Svitávku. Proč? Víte o městysi na řece Svitavě něco? Pokud ne, není divu – v katalozích cestovek ji nenajdete – ke škodě obecné i turistické. Když pro nic jiného, tak alespoň kvůli krátkému nahlédnutí do nádherných interiérů sídla úřadu městyse, do Low-Beerovy vily, jednoho z málo známých moravských secesních skvostů. Přesto, že zde sídlí úřad městyse, nebudete nevítanými hosty., Někdo se vás rád a ochotně ujme a provede vás místnostmi, které jsou přístupné.
Za zmínku jistě stojí i kostel sv. Jana Křtitele se zářivě opravenou fasádou a znovicírovaným inetriérem. Jedna ze dvou cest k němu vede i krytým schodištěm. Spolu se starým hřbitovem tvoří mimořádný umělecko hostorický celek. Při troše štěstí vám nad hlavou zazní opravdu důstojný hlas jednoho z nejstarších zvonů v širokém okolí. Jeho odlití je datováno Anno Domini 1530.
Dobrodružnější povahy by možná nepohrdly další kus cesty urazit na bicyklu. Ze Svitávky do malé obc Míchov by to šlo i polní a lesní cestou kolem potoka Semíč. Ve chvíli, kdy se vám na pravé straně zjeví vesnice – zamiřte k ní. Jste v Míchově. Jenže se jede dál, teď už po cyklotrase 5147 přes Podolí do Vísek. Třeba neminete ceduli, která vás pozve k ochutnání jednoho oroseného z Vesnického pivovaru Ohrada – ale musíte dávat pozor, abyste nepřejeli. O kouse dál na vás možná “mrkne” několikero kamenných očí venkovní sochařské expozice – chcete-li, zastavte se. Ovšem – to už bude na dohled věž kostela sv. Michaela archanděla a nedaleko od něj najdete i nenápadnou Expozici minerálů a fosílií Václava Stoupala – bude dobré si předem dohodnout návštěvu telefonem: +420 731 258 171 – zkuste to. Nemá pravidelnou “otvírací” dobu. Taky to není jen tak obyčejný kvelb.
Už na návsi ve Vískách byste měli bystře registrovat zelenou turistickou značku – ta vám určí další správný směr. Bude to chtít trrochu trpělivosti, trochu fyzického vypětí a duševní odolnosti – pojedete docela pěkný kus cesty lesem a lesem, až na silnici nesoucí číslo cyklotrasy 5165 a následně 5147. Ejhle! Drválovice. Ceduli ukazující směr Borotín nepřehlédnete.
A možná, že vás navzdory tomu, jak daleko jsou ještě Vánoce, zláká krátká prohlídka poměrně málo známé expozice pohyblivých betlémů, na kterých už dlouhou řádku let pracuje pan František Chlup senior. Výstava je otevřená od dubna do prosince, ale je lepší se předem dohodnout – vše potřebné najdete na www.zahrada-borotín.cz.
Ovšem – to už jsme skoro v cíli. Jen pár šlápnutí do pedálů a naučná stezka Hanýsek vás nenechá zbloudit. Jsme skoro na samém okraji Velkých Opatovic, v zelenavém šeru lesa.
Už je vidíte?
Zde jsou.
Josef Bohuslav Foerster a “Starý ještěr” Petr Bezruč.
Postůj člověče a zkus si vybavit alespoň pár tónů z některé z jeho skladeb určených sborové produkci. Myslím, že jen opravdu málokdo si dokáže vzpomenout.
Asi podobně na tom budou i Beručovy Slezské písně. Kdo dnes ví, do které harendy chodil starý Magdon a kdo byl “Markýz Géro”, postrach slezského lidu. Ale podaří-li se alespoň u dvou nebo tří z vás, kdo se podle našeho itineráře vydáte na vandr, vzbudit zvědavost, zájem do té míry, že otvřete Slezské písně nebo se pokusíte v nějaké fonotéce vyhledat třeba Foerstrův “Hymnus andělů” nebo slavnou “Stabat Mater”, pak to nebylo zbytečné.
O tom, že jste si užili nádhernou cestu krajinou, která zatím náporu turistů odolává, ani nemluvě.
A hlavně!
To, že se dříve nebo později zastavíte u bezručova reliéfu u Velkých Opatovic nebo postojíte u jeho pamětní desky v Černé Hoře znamená, že máte cit, že nejste lhostejní k dílům minulosti, že dobře unaveni po celodenním putování dokážete ocenit všechna pohlazení hotelu SLADOVNA ****.
Až se budete na výpravu za Bezručem do SLADOVNY**** chystat, zkuste do batohu přibali knížečku Slezských písní. Po večeři a osvěžující wellness kůře vám při skleničce dobrého vína v pohodlí hotelového apartmánu zachutnají i Bezručovy verše.
Ať vám chutná, aťsi odpočinete v pohodlném apartmánu, ať vám pivní lázeň přinese úlevu na těle i na duchu, ať se do Sladovny co nejdříve opět vrátíte!
A rádi!
Tak, jako my.
Protože zde na vás bude čekat nejedna další zajímavá výprava.
Co byste řekli na výlet k několika “fjordům” na přehradě Křetínka?
Že je to hloupost?
Brzy uvidíte!
HOTEL SLADOVNA ****
Náměstí U Pivovaru 3, 679 21 černá Hora
Tel: +420 539 086 395, +420 731 689 907