Každý, kdo kdy navštívil plzeňský veletrh turistiky ITEP, si nemůže nepamatovat spíkra Radka, který je už dlouhá léta dobrým průvodcem veletržními programy a prezentacemi.
To jsou oni, dva ze tří hlavních protagonistů tohoto textu – vpravo Aleš Hauzar, ředitel hotelu SLADOVNA**** a Radek Nakládal, spíkr na veletrhu ITEP a pracovník MěKIS Kašperské Hory – při předávání cen na veletržním pódiu. Paní Romana je na jiném snímku.
A že ITEP oprávněně patří mezi nejoblíbenější a vskutku efektivní svědčí, že po loňské parádě, kterou na ITEPu představil hotel SLADOVNA**** z Černé Hory u Brna, nemohl Radek a jeho paní odolat a tak se stalo:Jak Nakládalovi dobyli Černou Horu.
Manželé Radek a Romana Nakládalovi ze Sušice, pyšného města u řeky Otavy, zvaného brána Šumavy, se rozhodli, že na chvíli opustí vůni šumavských lesů, hlubokých hvozdů a věčně správně naladěných turistů v sandálech s ponožkami, aby poznali tajemný jih Moravy (poznámka: nejedná se o ten vinný jih, ale o nesevernější výspu Jihomoravského kraje, region mezi Vysočinou a půvabně zvlněnou Drahanskou vrchovinou). Cílem jejich výpravy se stala Černá Hora – nikoli balkánský stát, ale městys v okrese Blansko, kde se člověk neztratí, protože všichni stejně vědí, kdo kam jde a proč.
Manželé Nakládalovi na rozhledně
Výprava začala stylově už před příjezdem do samotné Černé Hory. Nakládalovi totiž nejprve zamířili na hrad Veveří. Radek se okamžitě ujal role hradního stratéga a během deseti minut prohlásil, že by hrad ubránil před Švédy, Tatary i školním výletem z Brna. Romana mezitím objevila ideální místo na fotografii a během dalších dvaceti minut vzniklo přibližně 73 snímků, z nichž „ten úplně nejlepší“ byl samozřejmě první.
A na hradě Vevří
Do Černé Hory Nakládalovi dorazili 1. května, v čase, kdy byla cítit vůně pozdního májového večera a v dálce ozval se hlas Hynka, Viléma a Jarmily, kteří zvali láskyplně do pivovaru Černá Hora, zas. Radek a Romana se však nejdříve ubytovali v nádherném Hotelu Sladovna. A tady je potřeba se na chvíli zastavit. Hotel Sladovna totiž neposkytl jen obyčejné ubytování. Ne. To byl servis tak příjemný, že měl člověk skoro chuť zůstat natrvalo, přepsat trvalé bydliště a začít tvrdit, že odjakživa miluje jižní Moravu více než Šumavu. Personál byl milý, prostředí nádherné a snídaně tak bohaté, že Radek začal podezřívat kuchaře z čarodějnictví.
Hotel Sladovna****
Další kroky vedly na zámek Lysice. Nakládalovi zde objevili krásu aristokratického života, který spočívá hlavně v tom, že člověk vlastní obrovské sídlo, ale stejně musí pořád něco opravovat. Skutečný vrchol však přišel v kostele sv. Petra a Pavla, kde je osobně provedl lysický farář. Ten nejenže poutavě vyprávěl, ale navíc doporučil návštěvu cisterciáckého opatství Porta Coeli u Tišnova.
A tak Nakládalovi poslušně vyrazili dál.
Porta Coeli je místo nádherné, duchovní a historicky významné. Jenže člověk míní a děti v kostele mění. Nakládalovi totiž během mše zjistili, že představa poklidné meditativní bohoslužby může být v moderní době poněkud optimistická. Místo ticha a rozjímání připomínal prostor chvílemi spíše kombinaci mateřské školy, dětského koutku a olympiády v běhu mezi lavicemi.
Romana chvílemi nevěděla, zda je na mši, nebo na konkurzu do dětského pořadu. Radek statečně zachovával výraz hlubokého duchovního soustředění, přestože mu kolem nohou právě projelo malé dítě rychlostí okresního přeboru.
Po tomto intenzivním duchovně-sportovním zážitku si chtěli Nakládalovi spravit náladu výšlapem na rozhlednu Klucanina nad Tišnovem. A dobře udělali. Rozhled byl nádherný. Před nimi se otevřela krajina Českomoravské a Drahanské vrchoviny – rázovitá, krásná a místy tak zvlněná, že Radek prohlásil, že by tam traktor potřeboval horskou výbavu.
Celý pobyt se nesl v duchu pohody, krásných míst a milých setkání. Největší stopu však v srdcích Nakládalových zanechal právě Hotel Sladovna, který se stal jejich moravským domovem na několik nezapomenutelných dní.
A přestože si z Černé Hory, Lysic, Tišnova i Porta Coeli odváželi spoustu zážitků, při cestě zpět do Sušice oba nakonec uznale pokývali hlavou a téměř současně pronesli:
„Bylo tam nádherně… ale Šumava je prostě Šumava.“ No jo vždyť jsou to srdcaři.
Závěrem: Je jasné, že když se věci dělají s nadšením, odpovědně a profesionálně, nemnohou se minout účinkem. Návštěva Nakládalových ve Sladovně a okolí neby ojedinělá. Se štěstím, kterého si občas užívám, jsem se v půce května v HOTELU SLADOVNA**** setkal i s dalším manželským párem, pravidelnými návštěvníky veletrhu ITEP, kteří nemohli odolat a do SLADOVNY přijel aspoň na delší víkend. A také na skvělou Zlatou Sladovny. Tu si na ITEPU Plzeňáci obzvláště pochvalovali. A to je sakro, co říct. Ale o tom zase příště.
Stejně, jako o veletrhu ITEP 2026, který už máme skoro na dohled.
Autoři a přímí účastníci:
Radek Nakládal s paní
Městské kulturní informační středisko
KAŠPERSKÉ HORY
e-mail:kultura@kasphory.cz
www.kasphory.cz
Jak Nakládalowie zdobyli Czarną Górę
Małżeństwo Radek i Romana Nakládalowie z Sušic, dumnego miasteczka nad Otawą, zwanego Bramą Szumawy, postanowili na chwilę zostawić za sobą zapach szumawskich lasów, gęstych gajów i wiecznie czujnych turystów w sandałach i skarpetkach, aby poznać tajemnicze południe Moraw. Celem ich wyprawy była Czarna Góra – nie państwo bałkańskie, ale miasto w powiecie Blansko, gdzie nie sposób się zgubić, bo wszyscy wiedzą, kto dokąd zmierza i po co.
Wyprawa rozpoczęła się z klasą, jeszcze zanim dotarli do samej Czarnej Góry. Nakládalowie najpierw udali się do zamku Veveří. Radek natychmiast wcielił się w rolę stratega zamkowego i w ciągu dziesięciu minut zadeklarował, że obroni zamek przed Szwedami, Tatarami i szkolną wycieczką z Brna. Tymczasem Romana znalazła idealne miejsce na zdjęcie i w ciągu następnych dwudziestu minut wykonano około 73 zdjęć, z których „absolutnie najlepsze” było oczywiście pierwsze.
Nakládalowie przybyli do Czarnej Hory 1 maja, o godzinie, gdy czuć było zapach późnego majowego wieczoru, a w oddali słychać było głosy Hynka, Viléma i Jarmili, serdecznie zapraszających ich ponownie do browaru w Czarnej Horze. Radek i Romana zatrzymali się jednak najpierw w cudownym hotelu Sladovna. I tu musimy się na chwilę zatrzymać. Hotel Sladovna nie oferował zwykłego noclegu. Nie. Obsługa była tak miła, że chciało się zostać tam na stałe, zmienić miejsce stałego zamieszkania i zacząć twierdzić, że zawsze kochało się Morawy Południowe bardziej niż Szumawę. Personel był miły, otoczenie piękne, a śniadanie tak obfite, że Radek zaczął podejrzewać kucharkę o czary.
Kolejne kroki zaprowadziły rodzinę do zamku w Lysicach. To właśnie tam Nakládalowie odkryli piękno arystokratycznego życia, które polegało głównie na posiadaniu ogromnej posiadłości, ale jednocześnie na ciągłych naprawach. Prawdziwym punktem kulminacyjnym był jednak kościół św. Piotra i Pawła, po którym osobiście oprowadził ich proboszcz z Lysic. Nie tylko opowiedział ciekawą historię, ale także polecił wizytę w cysterskim opactwie Porta Coeli niedaleko Tišnova.
I tak Nakládalowie posłusznie wyruszyli.
Porta Coeli to piękne, duchowe i ważne historycznie miejsce. Ale ludzie i dzieci zmieniają zdanie w kościele. Podczas mszy Nakládalowie odkryli, że idea spokojnego, medytacyjnego nabożeństwa może być w dzisiejszych czasach nieco optymistyczna. Zamiast ciszy i kontemplacji, przestrzeń ta przypominała niekiedy połączenie przedszkola, kącika dziecięcego i igrzysk olimpijskich w bieganiu między ławkami.
Chwilami Romana nie wiedziała, czy jest na mszy, czy na przesłuchaniu do programu dla dzieci. Radek dzielnie utrzymywał wyraz głębokiego skupienia duchowego, mimo że małe dziecko właśnie przebiegło obok niego z prędkością mistrzostw okręgowych.
Po tym intensywnym duchowym i sportowym doświadczeniu Nakládalowie chcieli poprawić sobie humor, wędrując na wieżę widokową Klucanina nad Tišnovem. I dobrze im się udało. Widok był wspaniały. Roztaczał się przed nimi krajobraz Wyżyny Czesko-Morawskiej i Drahańskiej – charakterystyczny, piękny, a miejscami tak pofałdowany, że Radek stwierdził, iż traktor byłby tam niezbędny.
Cały pobyt upłynął w atmosferze komfortu, pięknych miejsc i przyjemnych spotkań. Jednak hotel Sladovna, który stał się ich morawskim domem na kilka niezapomnianych dni, pozostawił największy ślad w sercach Nakládalów.
I choć z Czarnej Hory, Lysic, Tišnova i Porta Coeli wywieźli mnóstwo wrażeń, to w drodze powrotnej do Sušic oboje w końcu skinęli głowami z uznaniem i powiedzieli niemal jednocześnie:
„Było tam pięknie… ale Szumawa to po prostu Szumawa”. Cóż, są prawdziwymi idolami kobiet.
Autorzy i bezpośredni uczestnicy:
Radek Nakládal z Panią
Miejskie Centrum Informacji Kulturalnej
HORY KASZPERSKIE
e-mail:kultura@kasphory.cz
www.kasphory.cz