Představení průvodcovského okruhu KOX, méně známého, ovšem o nic méně zajímavého.
Ondřej Skácel, VŠB –TU Ostrava
Pojem DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE už dávno není synonymem hluku, odéru po strusce nebo po kouři odněkud od vysokých pecí. Za poslední desetiletí se změnilo tolik, že se Dolní oblast Vítkovice stala vyhledávaným turistickým cílem, obdivovanou turisty z celého světa. Přitom se panorama DO Vítkovice příliš nezměnilo a stále se může chlubit přízviskem „Ostravské Hradčany“.
Bolt Tower
To, že se v Dolní oblasti Vítkovice (DOV) konají prohlídky vysokých pecí, jejíž součástí je také vyhlídková věž Bolt Tower, již buď víte nebo jste o nich minimálně slyšeli. Slavného atleta Usaina zde patrně nepotkáte stejně, jako na vyhlídkovou plošinu vám, nikdo nedopraví krabici s jídlem. Ale můžete si zde v klidu vychutnat kávu a výborný zákusek, a ještě se kochat výhledem na Ostravu a nedaleké Beskydy. Tento okruh s výstupem na Bolt Tower je jedním z hlavních taháků DOV a zaměřuje se hlavně na výklad o výrobě surového železa a o půvabech technických i přírodních v okolí Ostravy. Ovšem toto není jediné, co DOV nabízí. Proto bych vám dnes chtěl představit i druhý prohlídkový okruh, který je sice méně navštěvovaný, ovšem o nic méně zajímavý. Tímto je okruh KOX, jehož hlavním a nosným tématem je těžba uhlí a jeho zpracování na koks – a to přímo v centru Ostravy.
Koksárenská baterie
Úvodem si připomeňme několik základních milníků historie dobývaní uhlí na Ostravsku. První zmínky o využívání uhlí pocházejí z 2. poloviny 18. století, ovšem jedná se možná trochu i o pověsti. Asi nejznámější je o kováři Keltičkovi, který našel první kamenouhelné sloje v údolí Burňa. První doložený záznam vztahující se k těžbě černého zlata pochází z roku 1753. V ní se hovoří o nálezu černého uhlí na panství kdy bylo uděleno právo k jeho kutání. Dalším významným dokumentem je pak úřední zpráva přerovské hejtmana Kořenského, který na tomto základě zažádal o udělení privilegia na těžbu uhlí na Polsko-ostravském panství hraběte Wilczka. Tato skutečnost ale brzy upadla v zapomnění.
Až koncem století 18. se dá hovořit o promyšlené a plánované důlní činnosti, když poptávka po uhlí byla stále ještě poměrně nízká a jak praví staré doklady, kromě kovářských výhní se jím topilo především v císařských věznicích.
Ovšem význam uhlí se dral nezadržitelně do popředí.
Další významnou částí uhelného revíru byla hlučínská oblast, kde se na landeckém panství těžilo již od roku 1782. Uhlí se původně netěžilo v dolech hlubinných, jak je v dnešní době zvykem, ale se jednalo o doly povrchové. Hlubinná těžba se začala využívat hlavně až ve 30. letech 19. století, kdy se život a ekonomika v českých zemích začínají podstatně více industrializovat. První hlubinný důl byl na Ostravsku uveden do provozu až v roce 1810. Zpočátku se uhlí využívalo hlavně v pivovarnictví a ve vápenkách. K nejvýraznějšímu rozmachu báňského průmyslu došlo v rok 1828. V tomto roce byly z podnětu olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana kardinála Habsbursko-Lotrinského založeny Vítkovické železárny. Průmysl byl ovlivněn zaváděním parostrojů, což mělo za následek snížení závislosti na vodní síle a zároveň zvětšení poptávky po uhlí. Další povzbuzení průmyslu přišlo v roce 1843, kdy na Ostravsko přichází řada velkých podnikatelů v čele se Solomonem Mayerem Rothschildem. Ten kupuje Vítkovické železárny, a kromě nich také řadu dolů na Hlučínsku. Postupem času se těžba stále rozšiřuje. Ovšem vše jednou končí, a to platí i pro těžbu uhlí. Ještě v roce 1999 bylo na ostravsku vytěženo 30 714 000 tun uhlí. S příchodem nového století se těžba začíná utlumovat, a to až do té míry, kdy již neexistuje jediný důl, který by byl na Ostravsku otevřen.
Důl Hlubina
Jedním z uzavřených dolů přímo ve městě Ostrava je i důl Hlubina, u kterého je i naše první zastávka. Tento důl sloužil k těžbě v letech 1852 až 1991. Těžilo se zde koksovatelné uhlí určené pro potřeby přilehlých vysokých pecí. Za celou dobu provozu se zde vytěžilo 56 mil. tun uhlí. Tento důl se nachází přímo v oblasti DOV, což je jeden z důvodů, proč je tento areál světovým unikátem. Celý tok výroby (od vytěžení uhlí po tavbu železa ve vysoké peci) se odehrává pouze na 15 hektarech.
Další místo, které navštívíte, je budova uhelné služby. Zde se nachází vše, co jen koksovna pro svůj provoz potřebuje. První místností, kterou si budete moct prohlédnout je dílna, kde se opravovaly menší stroje, a sloužila příležitostně i jako kovárna. Poté se přesunete do mistrovny. Do prostoru, kde pracovalo vedení koksovny. Nakonec vás průvodce zavede do velína Z tohoto místa přehledně uvidíte všechny dopravní cesty uhlí v areálu. Je to vlastně takový „kapitánský můstek“.
Prohlídková trasa nás následně zavede až přímo na „střechu“ koksárenské baterie. Zde opatrně nahlédnete do plnících otvorů, kudy se uhlí dostávalo do koksovacích komor. Na levé straně jsou k vidění „stupačky“, které sloužily k odvodu koksárenského plynu. Celá baterie se skládá z 64 komor. „Krmení“ baterií uhlím měl na starosti plnící vůz. Když se tyto komory zaplnily, byly následně vyhřáty na 1 200° Celsia. Samotný proces karbonizace v baterii musel probíhat bez přístupu vzduchu, protože kdyby se do baterie dostal kyslík, nastalo by klasického spalování, a to bylo opravdu nežádoucí. Z koksovny by se tak stal pouze „obří krb na špekáčky“. Celý proces výroby koksu trval zhruba 16,5 hodiny.
Poslední místo, kam nás zavede prohlídka, je hasící věž. Jejím hlavním úkolem bylo po vytlačení žhnoucího koksu do hasícího vagónu tento produkt uhasit. Poměrně mohutnými proudy vody byly v podstatě posledním technologickým krokem výroby koksu. Na uhašení se používalo maximálně 2×8 m3 vody.
Komu po prohlídce okruhu KOX a případně Vysokopecního okruhu zbudou síly a chtěl by ještě procvičit ducha, může navštívit ještě Svět techniky.
Nacházejí se v něm různé zábavné a poučné atrakce, které zaujmou děti i dospělé. Celý areál je úžasným příkladem, jak využít průmyslovou oblast po ukončení výrobní činnosti. Nestalo se z něj místo, které by bylo noční můrou města, ale naopak je využíváno k aktivnímu odpočinku lidí i pro poučení zejména nejmladší generace V DOV se kromě jiného konají stále častěji významné mezinárodní sportovní akce. Také kultura si zde našla své místo. Divadla, koncerty vážné i populární muziky našly fantastické jeviště v budově bývalého plynojemu, dnes multifunkčním centru GONG.
Přestavba plynojemu v GONG byla opravdovým „majstrštykem“.
Pár fotografií z doby, kdy do plynojemu přišly týmy montérů s nářadím všeho druhu a pak když se zaplnil svátečním publikem.
Ať už tedy vyrazíte do Ostravy za poznáním, za sportem nebo za kulturou, nesmíte DOV, mimořádně hodnotnou technickou památku a atraktivní lokalitu vynechat. Bez ohledu na věk si v DOV každý najde to své a bude mít z návštěvy kdysi černého města mimořádně pestré vzpomínky.
Ondřej Skácel