ZNÁTE HAVÍŘOV? JAKÝ JE? MIMOŘÁDNÝ!

Je Havířov skutečně turistická poušť? Ne, prosím, neděste se. Výrok, který označil Havířov za turisticky neatraktivní a pustý jsme zaznamenali v prostředí, kde bychom jej nečekali. Nebylo to v Havířově ani v Moravskoslezském kraji. Přivezli jsme si jej z jedné turistické akce na druhé straně republiky. O tempora, o mores! zalkal by nad takovou neznalostí klasický latiník.

Jaký je Havířov?

To se může poznat jen na vlastní oči, jen je třeba umět vidět a zkusit popsat. Řeklo by se: je-li něco pouští, pak je snadné to popsat, protože poušť je poušť a je pustá. Tak je obecně a zjednodušeně viděná, ať už se jedná o poušť písečnou nebo v předneseném slova smyslu jakoukoliv. Kdo ale kdy byl na skutečné poušti, nemohl nevidět, že není ani trochu pustá, že je plná života a věcí i jevů jinde nevídaných.

Jak to s tím Havířovem tedy je? Viděli jsme, na vlastní oči i jiné smysly poznali a okusili. Havířov je město plné života a věcí jinde jen těžko vídaných. Ale podobně jako poušť není pro každého, i Havířov je městem, které zaujme jen lidi zvídavé, nepředpojaté a připravené vidět věci tak jak jsou a ve světle souvislostí.

Trocha historie:

Havířov je město mladé, postavené v dobách, kdy na Ostravsku bylo třeba každé ruky ochotné dobývat černé zlato z hlubin země. Bylo třeba se postarat o horníky i jejich rodiny. Aby bylo kde bydlet, kam chodit do školy, do kina, na procházky i na pivo. A tak se v roce 1954 řeklo: postavíme havířům město. Když havířům, tak Havířov. I když některé nápady na pojmenování nového města byly hodně ….. no řekněte, takový Lidobudovatelov, Budosociokolektivov či Rudohvězdov – to je o zlomjazyk – copak by v takovém městě chtěl někdo bydlet?

A tak zvítězila ta zdravější hemisféra kolektivního mozku a začal se stavět Havířov. Město, kde skoro na každém kroku potkáte kromě několika drobností dochovaných z dob, než se ze země začaly zvedat zdi prvních domů ve stylu ještě ne tak dávno posmívané a dnes už docela oprávněně ceněné – SORELY.

Pro jistotu: SORELA – tedy socialistický realizmus je umělecký i architektonický směr, jehož základními atributy byla jistá geometrická symetrie a dekorativnost většinou oslavující úspěchy a vize socializmu (se symbolikou dělnických profesí, školství i umění) a často využívající i motivy z přírody – květiny, drobnou zvěř, ptáky. Většinou technikou sgrafita nebo terakotové keramiky. Dnes jsou některá výtvarná i hudební díla SORELY poměrně kladně hodnocena a architektonické celky jako například soubor staveb v Ostravě Porubě, tzv. Oblouk nebo Věžičky byly prohlášeny za památkovou zónu. Ostatně, podobně jako v Havířově.

Ale zpátky do Havířova, do města, jehož soubor staveb SORELA nemůže nechat v bohorovné lhostejnosti ani nejzapřisáhlejší odpůrce režimu druhé poloviny minulého století. Ať bylo jakkoliv, havířovská SORELA je unikát. Kdo kdy prošel „Podloubím“ a po Hlavní třídě, nemůže vynechat ani obytný dům Lučinu. Jsou to stavby jednak stylově čisté, a přitom s nepřehlédnutelnými znaky jakési socialistické praktičnosti, jakkoliv nemusíme souhlasit s tehdejší filozofií kolektivního spolunažívání.

Je třeba přijet a vidět.

Kulturní dům Radost – jak zajímavě se architektu Medunovi podařilo mimořádně citlivě skloubit SORELU s náznaky a odkazy na jihočeskou renezanci! Jedná se o jeden z objektů, jehož interiéry můžete navštívit, posedět v kavárně, projít galerií nebo si pronajmout víceúčelový sál k uspořádání třeba firemní akce v zajímavé budově. Dokonce v Havířově!

Zvenčí pak stojí za to prohlédnout si sgrafitovou výzdobu s rostlinnými motivy a pak zamířit do parku s lipovou alejí. U zdobné kašny se sochou rybáře a zajímavě zpracovaným „okružím“ plným ryb, se nemůžete nezastavit. Zkrátka; je nejen zajímavá, je dokonce krásná.

Trochu jinak, ale neméně zajímavě na vás zapůsobí výzdoba domů v ulici V parku. V nejhornější linii je fasáda rozdělena sgrafitovými „psaníčky“, rohy zdobí geometrický lem, a pod římsou ornamentální ažura. A pod ní velké výjevy se scénami radostné socialistické práce – se vší úctou, prosím. Jsou to díla vzniklá ve své době a berme je taková, jaká jsou. Jako doklad doby s motivy tenkrát zřejmě populárními a módními, jejichž hodnotu se dnes pokoušíme odhalit, pochopit a snad i ocenit.

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že město Havířov si je vědomo ojedinělosti své SORELY a investuje nemalé prostředky do profesionálně provedených oprav, aby fasády stále působily zdravě a esteticky.

Hlavní třída.

Tvoří střed a jádro havířovské SORELY. Široká, s travnatým pásem uprostřed je lemovaná bytovými domy, jejichž celkové vyznění je v zásadě velmi moderní. Ozdobné prvky mezi okny a nad vchody jsou z terakoty. Motivy jsou jakýmsi vyjádřením úcty k přírodě – ptáci, květiny a rostlinné ornamenty. Zvláštní pozornost bychom doporučovali věnovat i domu na křižovatce Hlavní třídy s ulicemi Čs. armády a J. Wericha. Horní nástavba nese figurální sgrafita symbolizující hudbu, umění dramatické a tenkrát obecně propagovaný a prosazovaný socialistický optimizmus.

Inu SORELA! Zvláštní, ale ve své podstatě hodnotná a v posledních letech uznávaná jako svébytný a samostatná výtvarný, a hlavně architektonický názor.

Z toho plyne:

Napadlo by vás zajet si na pár dní do Havířova?

Myslím, že byste neprohloupili. Věřte, nevěřte, Havířov je město, které stojí za návštěvu a za poznání. Nejen kvůli souboru SORELA.

Najdete zde několik solidních hotelů i penziony, restaurační služby na standardní úrovni s kuchyní nejen evropskou. A kdybyste si chtěli poklábosit s místními, tedy s horníky a jejich potomky, zavítejte klidně do některé obyčejné hospůdky nebo kavárny. S trochou empatie nebudete mít problém se dozvědět hodně o životě v Havířově a hlavně o lidech, kteří májí svůj Havířov rádi.

Nebo byste raději někam do přírody a k vodě? No prosím.

Stačí doslova jen pár kroků nebo několik šlápnutí do pedálů a jste na březích vodní nádrže Těrlicko nebo přehrady Žermanice.