JARO ZAČÍNÁ V ŽATCI, V CHRÁMU CHMELE A PIVA

Kdysi prý platilo rčení: „Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“. Dnes se za kamna neleze ani v lednu, tak co bychom za nimi dělali v dubnu? Je jaro,…

Kdysi prý platilo rčení: „Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“. Dnes se za kamna neleze ani v lednu, tak co bychom za nimi dělali v dubnu? Je jaro, Velikonoce za dveřmi, tu a tam nás slunce pošimrá na zátylku. I když je zatím poněkud zubaté. A přece svítí! Je tedy čas se vydat někam za jarními zážitky. Otvírají se nejen hrady a zámky, Otvírají se i chrámy. Především jeden. CHRÁM CHMELE A PIVA a s ním i největší na světě CHMELAŘSKÉ MUZEM v Žatci. Když projdete celé čtyři tisíce plošných metrů expozic, dostanete tak nádhernou žízeň a hlad, že budete rádi, když sednete ke stolu v Restauraci U Orloje, tedy v CHCHP – pěkná zkratka, ne?

Náměstí Prokopa Velkého je dnes místem, které nemůžete nenajít. Vévodí mu z mnoha míst viditelný Chmelový maják.

Právě zde, pod majákem, před vraty do Chrámu Chmele a Piva a u Chmelařského muzea nastala o první dubnové sobotě slavnostní chvíle zahájení nové turistické sezóny.

Tak. Teď už víte, kam se vypravit hned po Velikonocích. Nebo to stihnete ještě na Zelený čtvrtek nebo o Velkém pátku? A to máte k dispozici navíc Bílou sobotu a pak třeba i Velikonoční pondělí.

Místo moha slov bude lepší, když si prohlédnete pár fotografií, které by vás měly inspirovat. Všechno podstatné se dozvíte přímo na místě, až se vás ujme třeba sympatický Vladimír – sám pan ředitel nebo neméně skvělá průvodkyně Milena. To se dozvíte věcí! Nejen o tom, co všechno je potřeba, aby chmel vůbec vyrostl, ale i o jeho sklizni, zpracování, sušení, balení expedici a užití. A také o stále neutuchající slávě Žateckého poloraného červeňáku. Pamětníci chmelových brigád si ještě vzpomenou, jak dlouho trvalo načesat správně naplněný koš – nebo věrtel?

A teď do chrámu! Do Chrámu Chmele a Piva. Už u vrat se vás ujme skvělý Pepíček. Průvodce, znalec a skvělý vypravěč. Jeho znalosti o chmelu a pivu, o pěstování sklizni, sušení , skladování a samozřejmě i užití jsou skoro nekonečné. Když k tomu přidáte přímo encyklopedické vědění o všech chmelnicích v okolí Žatce, máte postaráno o zábavu a poučení na celý den.

Chrám Chmele a Piva je něco jako úžasné panoptikum – tedy dle odborného výkladu: starořecké „pan“ – vše a „ottiko“ – k vidění. V erbovní síni si uděláte představu, kde všude byla a jsou chmelnice, uvidíte žebřiňák i s „posádkou“, prohlédnete si pracovní oděvy i kroje a můžete obdivovat i Žateckou Chmelobranu i s praporem.

Kromě jiného se dozvíte i o nálezu hrobu nejstaršího pivaře a můžete si koupit slušivé triko s kopií prvního pivního účtu. Jasně, že byste si měli odnést mnohem víc. Ale to poznáte až na místě samém. Však fotogalerie, byť zdaleka ne vyčerpávající, je alespoň dostatečně výmluvná.

A na konec přidáme malé, byť určitě ne doslovné „memento mori“:

Postůjte pod Chmelovým Orlojem nad vstupem do muzea. Myslím, že jinde na světě není podobný. A nechte si vysvětlit, co která scéna a figura na orloji znamená, k čemu by vás měla vést a nabádat.

Dobře a pečlivě si prohlédněte celý Orloj a zamyslete se nad významem a poselstvím jednotlivých scén a figur.

Tož!

Jsou ještě pamětníci, kteří v Žatci sloužili za vojáka, jsou ještě pamětníci slavných chmelových brigád a starců na chmelu. Posádka, je-li v Žatci ještě jaká, je profi, vojáka v hospůdce nepotkáte.

Tak přijeďte. V žatci je pořád co vidět. Třeba v Galerii Sladovna, nebo v Jedové Chýši v tichu Klášterní zahrady a třeba i vrcholku Chmelového majáku, odkud můžete zkusit spočítat žatecké komíny.

A navíc! Žatec, město Chmele a Piva, největšího Chmelařského muzea na světě, město zajímavé historie, architektury a památek, město dobré současnosti a skvělé budoucnosti. Nevěříte? Však uvidíte. Nebude trvat dlouho a bude se Žatec smět chlubit i zápisem do Seznamu chráněného dědictví UNESCO.

A ještě pár záběrů z Chmelařského muzea:

Je na místě zde připomenout, že CHCHP umí prezentovat chmel, pivo a především Žatec i za městskými hradbami – na veletrzích ale i jinde. Na několika fotografiích je snad zřetelná zpráva o tom, jak dobře a úspěšně byl CHCHP prezentován turistům tří nevelkých, ale aktivních vesnic na Drahanské vrchovině. A oni potom opravdu přijeli! No bodejť!