První úsek bychom doporučili odstartovat kdekoliv v zeleném stínu naučné stezky Hloučela a šlapat proti proudu po cyklostezce EV 9. Řeka vám bude „hloučet“ do rytmu i v nedalekých Mostkovicích, kde uhnete doprava. Po pár minutách už budete pod hrází vodní nádrže Plumlov u městečka stejného jména. Víte, že přehrada Plumlov je jednou z nejstarších vodních staveb u nás? V údolí říčky Hloučely dokáže už od roku 1933, kdy byla dokončena, udržet neuvěřitelných pět a půl milionu kubických metrů vody. To už je pěkná „štoudev“! Pětašedesát hektarů klidné hladiny, jež se umí tak krásně třpytit ve slunci i pod úplňkem. Nevěříte? Zkuste to! A rybáři, ti by mohli vyprávět. Stejně jako turisté, kteří s i Plumlov oblíbili již před dlouhými desetiletími – vždyť za 13 let bude přehrada už stoletá.
Tož, fešák, co? Z druhé strany, z městečka Plumlova je zámek neméně zajímavý a dokonce nabízí i zajímavé výhledy – ale to si necháme na někdy příště. Včetně informací o možnostech letní rekreace v Plumlově a u vody.
Ale Plumlovský zámek zrcadlící se v Plumlovské přehradě to jsou jinší pamětníci. Zámek – on to vlastně byl původně hrad, jehož zdi byly vystavěny na přelomu 13. a 14. století. Zda jej nechal postavit skutečně Mikuláš I. Opavský, levoboček Přemysla Otakara II. s rakouskou šlechtičnou Anežkou z Kuenringu, se neví přesně. Vyloučeno není, že ho založil i sám jeho otec. Později jej vlastnili Jan Lucemburský, Vok z Kravař a další pěkná řádka českých šlechtických rodů. Výrazně jeho podobu změnili Pernštejnové, po velkém požáru potom i Lichtenštejnové, kteří jej drželi až do roku 1931, kdy při pozemkové reformě jim byl „odňat“ a zařazen do Státního majetkového fondu. Pak ale následovala méně slavná zámecká etapa: stát nebyl dobrý hospodář a zámek poněkud zpustnul a zchátral. Od roku 1994 je v majetku města Plumlova a to je, zdá se, i přese všechny obtíže dobrým majitelem.
Plumlovský zámek vlastně takový veliký a štíhlý fešák a v posledních letech si získává na popularitě i díky třem prohlídkovým okruhům, z nichž jeden je poněkud adrenalinový. Ale to poznáte sami, až přijedete. Třeba se vám podaří jej zvěčnit, jak se zhlíží v hladině Podhradského rybníka.
A přehrada? To je téma, které si necháme na jaro a začátek léta.
Přehradní hráz – toť dílo hodné pozornosti. Pokud vás zajímá historie stavby přehrady, budeme se jí rádi věnovat – napište nám.
A máte za sebou prvních deset kilometrů.
Leč cesta volá. Kam? Po červené podél říčky Okluky po okraji vojenského újezdu přes Hamry a Vícov do Stínavy. Stojí za to zde zastavit a poohlédnout se. Stínava – nevyvolává ve vás jméno vesnice divné asociace? Třeba o stínání? No, kdo ví? Ale je fakt, že Stínava se může pochlubit mimořádnou památkou. Románským kostelíkem Povýšení svatého Kříže, jehož základy byly položeny už ve 12. století. Dobře si jej prohlédněte. Jistě najdete i několik zajímavých detailů na jeho nerovné fasádě. Třeba to budete právě vy, koho zaujme do té míry, že o něm připraví text i na wikipedii – stále tam chybí. Ale samotná Stínava je místo půvabné, uložené v mělkém údolí pod Čertovým hrádkem – i k jeho zbytkům se můžete vypravit, vždyť je to jen kousek.
Součet ujetých kilometrů: něco málo přes dvacet.
A tak zamíříme směr Konice. Pozor, jméno městečka je ženského rodu. Leží vlastně na hranici Drahanské vrchoviny a Malé Hané, na historické obchodní stezce. Ale kudy? Možností je několik. My doporučujeme vyrazit po zelené k rozcestníku Na Pohodlí, odtud po modré kolem studánky U Františka ke Skalce Obrody českého národa se starými nápisy, jež zde kdysi kdosi vytesal. Rozluštíte je? A pak už je to jen kousek do Stražiska. Jde o významné poutní místo s kostelem Andělů Strážných a křížovou cestou, kterou stojí za to projít a postát u obrazů na plechových deskách. Zatavte se i v Lurdské jeskyni. Budete překvapeni, jak je zde krásně. Pak porozumíte i našemu slavnému vědci a vynálezci Otto Wichterlemu a neméně slavnému herci Ladislavu Peškovi, že si Stražisko vybrali jako místo pro odpočinek i běžný život. Vila Pampeliška, kterou vlastnil pan Pešek, je jako vystřižená z Jurkovičova skicáku.
Konice – kdo by to řekl? Jihočeši! Severočeši! Středočeši! Už jste navštívili zámek v Konici? Že ne? Tak to máte hodně co napravovat.
A Konice je skoro na dohled. Co vás v Konici čeká? Málo toho fakt není: zámek s největší sekerou a největší pilou v Česku a s Muzeem řemesel, kde najdete největší kolekci seker u nás – celkem 420 kousků. A samotný zámek? To je nejen nádherný park, ale i informační centrum – jediné na Konicku.
K celkové kilometráži nám tak přibylo dalších patnáct – tedy pětatřicet poctivých kilometrů v pedálech. Jak se cítíte? Chtělo by to kousek klidné a pohodové jízdy?
Tak jedeme – Rakovským údolím k zámku v Krakovci. Vlastně to bývala tvrz. Nedávno prošel celkovou rekonstrukcí, a tak se dovnitř zatím nepodíváte. Ale i z venku je hodný pozornosti. Podobně jako ten v nedalekém Laškově. Zdejší zámek slouží obci a vstup je omezen. Ale třeba vám bude dovoleno nahlédnout.
A kolik kilometrů je to teď? Čtyřicet pět, prosím. Chtělo by to nějaký malý oddech.
Cestička Terezským údolím – jako z pohádky.
Tak fajn, ale ještě kousek pojedeme – sedm kilometrů a jsme v Náměšti na Hané. Tedy ještě moment! Cestou stojí za malé zdržení i Beňovská skála v Terezském údolí. Třeba se sem vrátíte s horolezeckým vybavením. Ale Náměšť na Hané, to je paráda. Pokud vás nezaujme zřícenina hradu, zámek vás doslova uchvátí – když ne pro svoji vnější krásu, pak určitě pro vynikající expozici historických kočárů. Za pozornost stojí zejména ty arcibiskupské. Když se usadíte v některé zdejší restauraci a posilníte se, pak už bude celkem snadné zvládnout cestu do Prostějova – ovšem ještě s několika doporučenými zastávkami.
V Drahovicích u tvrze Černá věž s archeologickou expozicí a malou galerií v nejvyšším patře a pak v Čechách pod Kosířem – pod „hanáckým Mont Blancem vysokým neskutečných 4 420 decimetrů nad mořem. Ale nejen to. V Čechách pod Kosířem najdete rozhlednu – novogotickou Červenou věž, která je součástí zámeckého parku s rybníkem, „Dračí jeskyní“ a Muzeem obou Svěráků. Doporučujeme věnovat pozornost i obrazům Josefa Mánesa, jenž býval hostel majitelů, šlechticů z rodu Silva-Tarouců.
A ještě jeden pohled na rozhlednu na Velkém Kosíři – tentokrát v romantickém zimním šatě.
U náměstí Svobody pak najdete zajímavé Hasičské muzeum a další vynikající expozici historických kočárů.
Potom už vás čeká jen posledních čtrnáct kilometrů a jste zpátky v Prostějově. Ve městě pohody a služeb, které po takové cestě budou, když ne opravdu potřeba, pak určitě příjemným zakončením aktivně prožitého dne. Pokud byste si ale netroufali na celých těch pětasedmdesát kilometrů naráz, rozdělte si je třeba do dvou nebo tří etap. Získáte více času na všechna zajímavá místa i na pobyt v samotném Prostějově.
No – pětasedmdesát kiláků v nohách, kolech nebo v jiném „vehiculu“ a jsme zpátky v Prostějově. Fotografie je sice letní, ale i v zimě se zde hezky zahřejete.
Dobrou radu hledejte nejen na našich webových stránkách, ale i v prostějovském informačním centru:
Turistické informační centrum, nám. T. G. Masaryka 131/12, 796 01 Prostějov,
Tel.: +420 582 329 722, 723, e-mail: informace@prostejov.eu, www.prostejov.eu