Vzpomeňte si – touto dobou jsme dlouhé roky nevěděli, kam dřív skočit. A teď fakt nemám na mysli předvánoční úklid domácnosti. Chystali jsme se na veletrhy, zejména na ten v pořadí první, na Brněnský Regiontour. Na veletrh, který jsme, co naše redakční paměť sahá, považovali za ten náš – za veletrh plný regionálních nabídek, krásných setkání, vzrušených dišputací, vážných konzultací a odvážných plánů. Že při tom o legraci nebyla nouze, není třeba připomínat.
A ještě – vzpomínáte na rok 2005?
Devadesátá léta a pak i první dekáda tisíciletí – to byly veletržní žně, jak se patří. Ať byl Regiontour ve kterémkoliv pavilony, vždycky bylo plno a děly se věci! Regiony, města, malá sdružení a později i kraje se předháněly v nápaditosti expozic a programů.
Slovácko, město Písek, Mikulov, Goralský dvor a pltníci z Červeného Kláštora na Dunajci, Město Kadaň, polské vojvodství Warmia-Mazury, město Lodž, Prešovský kraj, Říčany a Ladův kraj, … Jak dlouhý by musel být soupis všech, se kterými jsme se pravidelně, a tak rádi setkávali?
Byly to veletrhy plné kreativity. Dnes by někdo mohl zvednout obočí, a zapochybovat. Jenže! Přátelé, každý, skutečně a doslova každý, kdo do Brna na Regiontou jezdíval, byl rozhodnut uspět. Chtěl být viděn, slyšen, a hlavně schopen oslovit každého potencionálního návštěvníka. Meze byly prakticky dány jen ohleduplností k sousedům a chutí spolupracovat napříč republikou.
Regiontour 2008 – malá fotoshow
Myslíte, že maluji někdejší Regiontour a práci průkopníků moderního cestovního ruchu v příliš krásných barvách?
Ale kdepak! Skutečně to tak bylo. Každý tenkrát věděl, že má-li uspět, musí být zřetelně vidět a srozumitelně prezentován. Neschovával se mezi ostatními, šel „s kůží na trh“. Jistě, že byly prezentace šikovnější i méně šikovné, ale velice často, skoro vždycky měly smysl. Proč jinak by na Regiontour jezdili (a už je nevídáme) třeba moravské městečko Jevíčko nebo středočeské Říčany, Příbram, občas Třebíč z Vysočiny, vidět byly třeba i Postoloprty, Mikulov, Uherské Hradiště se Slováckem a mnozí další?
Bylo to právě proto, že věřili svým nápadům, uměli je prosadit, dobře zpracovat a nabídnout sami za sebe. A dělali to rádi a s nadšením.
Ještě na přelomu tisíciletí byl Regiontour veletrhem s čelným a neohrozitelným místem na mapě významných akcí s mezinárodním dosahem.
Pak se něco začalo zvrtávat.
Co to jen mohlo být?
Pamětníků na doby, kdy Regiontour měl věhlas po celé Evropě pomalu ubývá, avšak jsou. Někteří odešli na zasloužený, a docela často stále aktivní odpočinek, a někteří toho nechali s pocitem drobné otrávenosti z malinko narůstající úřednické bohorovnosti a postupné ztráty kreativity. Mnohé známe my, znáte je možná i vy. Známe i jejich práci a příběhy – ale to by už byl materiál na docela velkou knihu.
Avšak!
Bylo by našim velkým potěšením a neváhám si myslet, že i přínosem pro tolik těžce zkoušený cestovní ruch, kdyby právě ti pamětníci roků, kdy Regiontour mával vysoko zvednutým praporem „přispěli svojí troškou do mlýna“.
Na závěr přikládáme malou galerii osobností – zdaleka ne všech – kteří se pustili do budování moderního cestovního ruchu ještě na okresech, ve městech, na úřadech – obětavě a s obrovskou chutí. Jistě mnohé poznáváte. Někteří opustili svoje pozice a vydali vlastní cestou, jiní nás k velké lítosti opustili navždy. Ale zapomenout na ně nelze.
Takže: vy, kdo se v této malé přehlídce najdete a máte chuť se alepoň postřehem, nápadem nebo zkušeností přidat k nám, máte chuť poradit, dát najevo svůj názor nebo nápad – bude nám ctí, pokud napíšete, zavoláte nebo se s námi spojíte porstřednitvím sociálních sítí. Nepochybuji o tom, že nejeden váš názor může být dmnes hodně prospěšný.
Jinými slovy: prohledejte šuplíky, propátrejte všechna zákoutí svých pamětí a pošlete nám pár svých vzpomínek, postřehů, fotografií nebo třeba i aktuálně použitelných nápadů.
Bude jich třeba!
Určitě jich nijak nezneužijeme, ale mohli bychom se pokusit společně najít směr a pěšinky, po kterých se cestovní ruch, už tak děsně narušený, bude nadále ubírat. Lépe – kudy jej povedeme.
Protože, vážení, náš cestovní ruch z problémů nevyvede žádná vláda ani ministři, byť by byli jakékoliv politické barvy. Jediný, kdo může našemu oboru opravdu pomoct, jsme my sami.