Opakuje se to rok co rok. I u nás, ve Valchově, utekly dva měsíce prázdnin jako voda. Dny nádherného volna a her jsou vystřídány režimem, který zná každý mendík, který už překročil práh své třídy. A ti, koho to letos čekalo jako novinka, se snad těšili na nové věci, nové děje, nové spolužáky a kamarády.
Nastal čas se s létem a dlouhými vakacemi důstojně rozloučit.
Ve Valchově – asi podobně, jako na mnoha jiných místech – je „Loučení s létem“ už krásnou tradicí.
Tradice – to je slovo!
Kdy se to či ono stane tradicí? Je to tehdy, když se něco opakuje? To by asi bylo málo. K tomu, aby se děj jako takový stal tradicí, musí být přijat tak říkajíc „širším publikem“. A musí mít také dostatečně atraktivní a zajímavý obsah, a především hodnotnou náplň. Aby to nebyla jen taková ta cukrová vata. Ono to sice chutná sladce, ale je to takové skoro nic.
Aktivity a činnosti, které mají čáku nazývat se tradicí, musí v každém zanechat kromě milých vzpomínek především chuť něco podobného zopakovat.
A musí být někdo, kdo je ochoten a schopen takové opakování připravit, vymyslet mu ten žádoucí obsah, zprodukovat, zajistit technicky i materiálně a zrežírovat.
V tomto ohledu je Valchov hodně sympatický – no posuďte sami:
Výletiště za Osvěžovnou Ve škole se zaplnilo – zřejmě do posledního místa – dětmi a mládeží všech věkových kategorií.
Každý, kdo splňoval věkový limit žáka základní školy, dostal soutěžní list, se kterým doslova oběhnul všechna připravená soutěžní stanoviště. Na každém z nich musel splnit předepsaný úkol, získat cenné razítko a taky drobnou sladkost.
A pak hurá dál – za novými legráckami .
A taky za něčím na zub – ať už to byl párek v rohlíku, limonáda, něco studeného na špejli nebo brambůrky.
Všechno bylo k mání.
Doslova všechno, včetně tomboly, která čítala bezmála dvě stovky cen. Sice ne velikých, ale docela sympaticky a hodnotných – tu omalovánky, tu nějaké hrací náčiníčko, pastelky, a co já vím, co všechno.
Ono to není zas až tak důležité.
To podstatné, je že se obci a hlavně třem protagonistům podařilo naplnit „Loučení s létem“ do té míry, že nikomu nic nechybělo.
Šárka Henzlová – to je manažerský typ s dobrou ambicí režisérky, produkční a technické služby. Valná část činností a kativit, které bývají na valchovských akcích – ať už jsou to Velikonoční a Haloweenské tvoření, Vánoční promítání nebo lednový Šipkový turnaj a kdo ví, co ještě, se rodí pod její blonďatou hřívou.
Intermezzo: Samozřejmě – dějí se ve Valchově i věci jiné, neméně zajímavé, zábavné a kouzelné. Ať už je to Velikonoční hrkání, stavění Máje a pálení Čarodějnic, potom i slavné Kácení máje, Valchovská pouť Čarodějnice nebo Mikuláš – na nich se podílí kromě obce i Sbor dobrovolných hasičů i Sokolové.
Knihovnice Renata Kaliková – dobrá duše, kterou zná každé dítě. Divíte se? Nedivte se. Už jsem ve valchovské KNIHOVNĚ potkal snad všechny děti – i ty, které mají k umění louskat písmenka ještě dost daleko. Ale paní Renata je knihovnice takového toho opravdového ražení. Věříte, že má přečteny všechny knihy, které má valchovská knihovna v nabídce? Je tedy celkem nasnadě, že se s odhodláním šéfky jedné z důležitých kulturně vzdělávací instituce v obci pouští do práce i na „Loučení s létem“. Kromě jiného – pochopitelně.
Bylo by nedobré zapomenout na gastronomický servis a pitný režim – o ten při většině akcí pečuje náš hospodský Standa.
Od pípy v „nálevně“ se naběhá dost a dost. A zřejmě to dělá docela rád. I když umí i zahartusit. Ono udržet „na uzdě“ a vést k jekémus, takémus pořádku početné stádečko rozjívených kluků a holek někdy není snadné. Zvláště na konci prázdnin.
Je tedy jasné, že do služby u vonící udírny musí nastoupit někdo zodpovědný, někdo kdo se umí postarat.
Kdo jiný, než starosta.
Funkce, nefunkce, starosta je od toho, aby se staral. A tak se Karel Vrána i při rozloučení s létem ukázal jako starosta starající se o blaho svých valchováků. Už pěknou řádku let. A bylo by dobré, kdyby se staral dál.