Starý pán by se divil…

Pověst o Velenovi z Boskovic

To už je moc dávno. Jak je dnes Velenov, byly napřed samé lesy. Žil v nich uhlíř a jmenoval se Velen. Pálil uhlí ze dřeva, chytal ptáky a živil se, jak se dalo. Měl malou dřevěnou chalupu a tam býval se ženou. Jednou taky dělal v lese a uslyšel volání. Šel po hlase, rozhrnul houštinu a uviděl sedět na pařezu jakéhosi pána. Měl na sobě myslivecký kabát a klobouk, boty měl zablácené a na rukávě díru. „Copak se ti stalo, že voláš?“ ptal se Velen. Pán vykládal, že je z Brna a že zabloudil v těch lesích. Tři dny prý nic nejedl a sotva už se vleče. Velen ho zavedl do své chaloupky a posadil ho za stůl. Žena zatím donesla kus pečeného masa a pecen chleba a postavila před ně džbán piva. Pán vyprávěl, co je v městě nového a pěkně se bavili. Potom mu Velen ustlal na spaní, pod hlavu mu dal míšek vycpaný senem a pán spal jako zabitý až do rána. Ráno ho Velen budí: „Vstávé, kohout už dávko kokirikal, vstávé lenochu!“ Zavedl pak pána k potůčku, aby se umyl. Sám ho přitom drhl věchtem, potom mu učesal dlouhé vlasy a vousy svým dřevěným hřebenem a šli se nasnídat. Jak se najedli, doprovodil Velen pána kus cesty a radil mu: „Běž po řece, pořád podle Svitavy a kde se bude kouřit, tam stojí Brno“. Pán se zeptal: „Až tady jednou znovu přijedu, co ti mám z města dovézt?“ „Dovez mně zas nějaké pěkné noviny“, povídal Velen. Jen pár dní uteklo a před Velenovou chalupou se zastavil vznešený průvod. Vedl jej moravský kníže! „Nesu ti z města novinu, jak jsem ti slíbil“, povídal Velenovi. „Za to pohostinství a za tvou upřímnou povahu tě povyšuji na rytíře“. Dal mu truhlu peněz a všecky lesy daleko kolem jeho chaloupky. Tak byl Velen taky pánem. Do znaku dostal sedmizubý hřeben, podušku a dva věníky, že knížeti těmi věcmi posloužil. Velen začal stavět na skalnatém vrchu hrad. Hrad měl strmé zdi a pevné bašty, jen jméno ne a ne vymyslit. „Víte co?“, povídá Velen. „Jméno mu dá první host“. Nejdřív vkročila do hradu Velenova žena, zakopla o práh až si poranila palec. Mávla rukou na znamení, že to nevadí a řekla: „Bosko více už nebudu chodit“. Tak dostal hrad a město pod ním jméno Boskovice. No a tam, co měl Velen svou chalupu, je dne vesnice Velenov. Stojí u ní vrch Čihátky a na tom místě prý měl Velen čihadlo na ptáčky, tam líčíval své vějice, pletky a sítě.  

Zdroj: s laskavým svolením obce Velenov – Podle publikace Státní hrad a zámek Boskovice pro děti od Evy Kiliánové a Oldřicha Sirovátka, vydané roku 1978

To by se opravdu nestačil divit.   

Velenov dnes – nikdo se už nedoví, kolik generací se v obci od dob legendárního Velena narodilo, pracovalo a zemřelo. Každý ale může zvědět, že starý pán je zřejmě také prapůvodcem nejen pracovitosti, ale i kreativity, pohostinnosti, radosti ze života a úcty k tradicím velenovským i regionálním. Stačí jen přijet.

Možností a příležitostí po celý rok je bezpočet.

 Vezměme to pěkně po pořádku:

• Tam, kde kdysi Velen líčil na ptáky, tedy v části, která dodnes nese pojmenování Číhátka, stojí dřevěný altán, u něj ohniště, masivní kamenný obelisk a tabule s panoramatickou fotografií popisující, co vše je možné dosud vidět v té největší a nejkrásnější „televizi“ na Zemi a v přilehlém vesmíru. Tak! Pokus si sem nezajedete ještě teď, v babím létě, můžete už za pár měsíců dorazit na tradiční silvestrovské odpoledne a podvečer, popřípadě ještě na kus noci. Nečekejte ale žádné bujaré bláznění jako na „václaváku“. To se zde nenosí. Sejít se, popřát si vše dobré, vypít sklínku svařeného vína nebo čaje, ochutnat, co kdo upekla donesl. Bez vstupného, nudy obnošených honosných TV programů, bez povinnosti „dress code“, ale za to s dobrou a přirozeně srdečnou a upřímně veselou náladou. To by mohl být i vás Silvestr 2021- Zde byste mohli přivítat třeba i první vteřiny roku 2022.

• Nebo „Čarodějnice“ a stavění, posléze i kácení máje. Slavnosti jara. To už je možné spojit návštěvu Velenova okolí i s pěknou jarní vyjížďkou na kole nebo aspoň procházkou lesem kolem bývalého plavebního kanálu.

• Kolikrát do roky máte možnost si zplna hrdla zafandit živému fotbalu? Byť by to byl ten „malý“? Na nově a dobře upraveném hřišti za „Kulturním domem“ můžete poznat, jak zdravého sportovního ducha zde mají malí i velcí, a kluci a holky všeho věku. Tradiční sportovní klání o pouti vždy na konci srpna má atmosféru srovnatelnou se zápasy „Eura“.

• Kolo – horské nebo treckové, a třeba i elektrokolo. V sedle svého oblíbeného stroje můžete v Velenově a okolí strávit desítky hodin, stovky kilometrů a především báječně dny. Sledujte web Velenova, okolních obcí a Poháru Drahanské vrchoviny, zvolte vhodný termín, naložte kola a děti a přijeďte. Každoroční Velenovský Pohár je celodenní, sportem, zábavou a příjemnými zážitky naplněný den. K účasti na dětských tratích se může přihlásit každý. Další kategorie jsou obsazovány týmy zkušených závodníků z celého Česka a občas i ze Slovenska.

• Zajímavým prožitkem může být i procházka od křížku ke křížku, kterých ve Velenově stojí hned několik. Každý z nich nese nějaký nápis, dataci a třeba i důvod, proč byly vztyčeny. Třeba ten nejstarší, nebo ten, který je věnován velenovským mládencům a pannám. Pozornosti laskavých čtenářů doporučujeme i jeden lesní „obrázek“. Stával při staré cestě z Velenova do Žďárné od třicátých let minulého století a před pár dny se dočkal zásadní opravy. Dokonce se u něj už tuto sobotu můžeme všichni sejít při malé „venkovní“ mši. Reportáž z ní ještě přineseme.

• Chtěli byste vědět, jak velké je velenovské území? Zajímalo by vás projít se všech sedmi hřebenech kolem? Chcete vidět zbytky plavebního kanálu? Jste zváni na tradiční listopadový pochod po obvodu katastru obce. Od trojmezí k trojmezí. Tedy po celkem pěti místech, kde se stýkají hranice Velenova vždy s dalšími dvěma obcemi. Pěkný výšlap na celý den!