Že nás trápí úpadek zájmu o některé akce turistického charakteru, zejména o některé veletrhy, je věc, sahající ještě do doby předcovidové. Ne vždy, a ne všude se dařilo, a hlavně daří držet veletržní laťku na přijatelně vysoké úrovni tak, aby byla hodně provokativní výzvou, ale nesváděla k defétizmu – tedy k poraženectví, k nedostatku sebevědomí a nevíře ve vlastní úspěch. A taky, aby celková veletržní konstrukce měla solidně postavené poměry mezi nutnými náklady a předpokládanými efekty. Ovšem to platí nejen pro veletrhy nejen cestovního ruchu. Ono to zřejmě platí pro všechny trhy.
Fotografie jsou ilustrační, z několika veletrhů různých ročníků. Není ani tak důležité, z kdy a kde byly pořízeny, spíš je možná zajímavé z nich vyčíst atmosféru.
Moudří tvrdí – najdeme to v knihách a někdy i jinde, třeba i v politických proklamacích – že každá situace má několik řešení – jenže některá jsou hloupá, jiná chytrá. Kdosi jiný moudrý řekl: „… všichni jsme žáci starých mistrů…“. I když není třeba bezvýhradně souhlasit, pořádný kus pravdu v tomto tvrzení je.
Přiznávám, že s přibývajícími léty se rád tu a tam poohlédnu po nějakém tom starém mistrovi, od nějž bychom opsat nějaké moudré, chytré a všeobecně dobré řešení. Tu a tam se mě dokonce podaří nějaký příklad hodný následování a použití najít.
Pamatujete?
Možná si ještě vzpomínáte na jeden, dva loňské články o polském městě Lodži. Dodnes, pokud si u nás na webu zadáte „Lodž“, určitě na vás „vyskočí“.
Lodž se svým městským heslem „Ex navicula navis“ (Z loďky loď) by mohla být dobrým a díky své jednoduchosti a efektivitě i velice aktuálním návodem, jak na to.
Pro přehlednost jen pár historicko-technických údajů:
- 1332, získala Łodzia městská práva.
- 1661 – zničena požárem a zdecimovaná morem.
- Mezi lety 1793 – 1815 byla Lodž postupně součástí Pruska, Varšavského knížectví i pod nadvládou Ruska.
- V roce 1800 žilo v Lodži 190 – slovy jedno sto devadesát duší.
- V první polovině 19. století městská rada moudře rozhodla a nabídla i garantovala dobré podmínky řemeslným mistrům a tovaryšům s „glejtem“ usadit se v Lodži a pracovat. Přidělila každému takovému malý pozemek a osvobodila jej na zajímavou dobu od daní.
- Kolem roku 1830 už v Lodži úspěšně pracovali podnikatelé „v textilu a v bavlně“. Dobře nastartovaný počátek přinesl poměrně rychle dobré ovoce.
- Z domku dům, z domu vila, vila pro prvního syna, pro druhého syna a na konec palác více, jak reprezentativní.
- Kolem roku 1860 žilo v Lodži 100 000 lidí. Zkrátka „Z loďky loď“.
Dnes je Lodž třetím největším městem v Polsku s bezmála třičtvrtěmilionem obyvatel.
Na poradě o lodžských „otců zakladatelů“
Z paláců Grohmanů, Scheiblerů, Geyerů i Poznaňskich jsou muzea a turistické cíle, z bývalých fabrik také muzea, ale i galerie, zábavní areály nebo dokonce hotely. Lodž, moudře vedená, prosperuje z někdejšího chytrého řešení dodnes.
Nebyl by to dobrý návod?
Nebylo by chytré s do Lože zajet podívat?
Nebylo by moudré se zamyslet, zda řešení i těch nejzapeklitějších zádrhelů veletržních i tržních už nebylo vynalezeno a použito, byť jindy a jinde? Vždyť dobrá řešení nestárnou – proto jsou dobrá. Možná by stačilo se nebát vykročit ze zajetých a mnohokrát odzkoušených nedobrých řešení a použít třeba jedno úplně prosté, ověřené v praxi, byť staré.
Jsou v našem oboru aktivity, které by si zasloužili návrat k někdejším úspěchům i za použití metod méně vyumělkovaných, ale více jednoduše srozumitelných.