Ze čtyř adventních týdnů máme už dva za sebou a prožíváme třetí v očekávání čtvrtého. Zapalujeme svíčky na adventních věncích a místo, abychom hledali zklidnění, abychom si připomínali samu podstatu Vánoc jako svátků s obrovskou církevní, ale také lidskou dimenzí, běháme od krámu ke krámu v jakési zběsilé honbě za konzumními požitky. Nebylo by lepší si ten třetí a čtvrtý adventní týden ozdobit zajímavým výletem, který by nám, našim dětem, popřípadě vnukům připomenul, že Vánoce jsou více než hromady jídla, elektronické hračky, mobil a střílečky na počítačích? Zkuste si představit, jak byste sami sobě zvládli obhájit adventní výpravu do Prostějova za všemi prostějovskými svatými? A co všechno byste dokázali použít jako argumenty, abyste k takové výpravě přesvědčili svoje děti nebo vnuky?
Třeba se vám takový nápad zdá bláznivý, zpozdilý nebo nemoderně nepatřičný. Opravdu je tomu tak? Zvládli byste popsat, objasnit nebo vysvětlit, co znamená zasvěcení kostela konkrétnímu svatému? Znáte osudy světců jako je Jan Nepomucký, Cyril a Metoděj, Petr, Pavel a další? Zkuste to. Prostějov nabízí celou dlouhou řadu církevních staveb, které stojí za návštěvu, poznání a třeba i za tu letmou chvilku adventního rozjímání:
Protože ani prodloužený víkend by nestačil na to, abyste prošli všechny kostely, zastavili se u všech soch a sousoší prostějovských svatých, a nakonec obešli i kaple, vybereme zatím to nejzajímavější.
Jak říkával Jan Werich: „…jen chvilka malá, a kde začít…“
Přece na náměstí. Na tom prostějovském hlavním, nesoucím jméno Tomáše Gariigue Masaryka. Uprostřed, pod vysokými stromy stojí mariánský sloup. Zlatá socha Panny Marie na štíhlém pískovcovém dříku s barokními andělíčky shlíží na náměstí od roku 1714, kdy byl vztyčen jako dík za konec morové nákazy, které podlehlo více jak 250 obyvatel města. Ví se, že donátorem sloupu byl místní advokát Karel Schellenberg, neví se ale, kdo byli nebo nebyli jeho tvůrci. Nicméně stojí na náměstí dodnes.
Stačí se pak jen otočit, a máte před sebou další pískovcovou sochu – sv. Jana Nepomuckého. Johánek z Pomuku, tak zněla původní funkce a jméno sv. Jana z Nepomuku. Původně se zde nacházela socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1725. V roce 1933 sem byla přemístěna umělecky kvalitnější socha světce z roku 1731. Nechal ji tehdy pořídit prostějovský měšťan Jiří František Prokeš před svým domem ve Wolkerově ulici číslo 27. Socha z náměstí byla přemístěna ke kapli sv. Lazara u kostela sv. Petra a Pavla, kde je dosud. Socha sv. Jana Nepomuckého byla v roce 1970 z důvodů výstavby obchodního domu Prior demontována a uložena v tzv. římském dvoře u kostela Povýšení sv. Kříže. V roce 1990 byla po renovaci umístěna do parčíku ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Na hlavní prostějovské náměstí se vrátila po restaurování (a po komplexní rekonstrukci náměstí) začátkem listopadu 2015. Opravený obchodní dům Zlatá brána možná dělá Svatému Janovi trochu zvláštní kulisu, ale do těchto míst patří a dodává náměstí zajímavý artefakt.
Jen chvíli postůjte a zamyslete se, proč je na podstavci krásně rekonstruované plastiky latinský nápis, jehož český překlad zní: „To je opravdu velký pomocník v potřebách“. Sochy sv. Jana Nepomuckého pak najdete ještě v Kostelecké a Brněnské ulici a na náměstí J. V. Sládka.
Přitom nemůžete ignorovat stavbu, jejíž střecha a věž převyšuje okolní stavby. I když v zástavbě městského centra nevyniká tak, jak by si zasluhovala. Kostel Povýšení svatého Kříže. Starší boží stánek zde stával už před rokem 1391, na jehož místě nechal postavit původně gotický chrám jako součást areálu augustiniánského kláštera Petr z Kravař. Dnes nese chrám výrazné stopy pozdějších barokních úprav. Interiér kostela je mimořádný – nad bohatě zdobenými barokním hlavním oltářem se vznáší původní hvězdicová žebrová klenba a na původní dřevěné lavice prosvítají barevné iluminace relativně moderními secesními vitrážemi. Za pozornost stojí i obrazy Křížové cesty z ateliéru Františka Bílka (1905). Zajímavá je i legenda o zázraku, který zachránil dřevný kříž stojící u kostela v době velkého požáru v dubnu 1697. Jako velká a slavná relikvie byl v roce 1703 osazen na hlavní oltář.
Chcete-li vidět něco extra zajímavého, měly by vaše kroky zamířit na Lidickou ulici ke kostelu sv Petra a Pavla. Kdysi, ve 12. a 13. století zde ležel městský hřbitov – patřil k nejstarším široko daleko. Kostel s náhrobními kameny je v podstatě stejně starý. Z jeho věže zaznívá zvuk nejstaršího prostějovského zvonu odlitého v roce 1506. V první půli osmnáctého století prošel kostel barokní úpravou. Z té doby pochází i mimořádně zpracovaný hlavní oltář, jehož centrální scénou je impozantní sousoší Poslední večeře Páně vytvořené olomouckým sochařem Ondřejem Zahnerem. Postůjte před oltářem – jistě vás napadne jistá tematická souvislost s mnohem slavnějším – a také starším – oltářem od Majstra Pavla v Levoči – ten je ale gotický. Tím ale není krása a důstojnost prostějovského kostela nijak dotčena. Spíš naopak, kostel i se svojí boční kapli sv. Lazara, by si zasloužila pozornost přinejmenším celého Česka, ne-li celé Evropy. Není mnoho kostelů, které by se mohly pochlubit oltářem s tak bohatou monotematickou sochařskou výzdobou.
I když se zdaleka nejedná o „poslední“ prostějovský kostel, necháme si jej pro dnešek jako zastavení na konec putování za všemi prostějovskými svatými – Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Svatoplukově ulici. Jedná se kostel kdysi patřící k sousednímu klášteru Milosrdných bratří, k němuž byla přistavěna i nemocnice – to se psal rok 1739. Interiér kostela je překrásně a bohatě zdoben v barokním stylu. Klenba nese scény ze života Jana z Nepomuku. Boční oltáře pak slaví témata svatého Jana z Boha, Svaté Rodiny, sv. Jiří, sv. Petra a Pavla a pak i oltář sv. Vendelína a Utrpení Páně. Kostel sv. Jana Nepomuckého a historie kláštera by si zasluhovaly obšírnější článek, ale to si necháme na někdy příště.
Kostel sv. Jana Nepomuckého v Prostějově, to je jedna z vrcholných ukázek hanáckého církevního baroka.
Podobně, jako i další církevní stavby, sochy, sousoší nebo kříže a kaple v samotném Prostějově a nejbližším okolí.
Nemusíte být věřící, nemusíte hledat spásu duše v modlitbách. Co byste ale určitě měli, ctít historii, mít úctu k dílům vrcholného baroka, umět na sebe nechat zapůsobit velebný prostor klenutých chrámů a přimět mysl k uklidnění. Nejen v době adventu.
Prostějovské kostely, kaple a kapličky a třeba i nový židovský hřbitov nebo památník starého a již zrušeného židovského hřbitova jsou místa, kterými by se město mohlo chlubit.
Přijeďte a sami poznáte, že máme pravdu.
www.prostejov.eu
Turistické informační centrum, nám. T.G.Masaryka 131/12, Prostějov, tel.: +420 582 329 722, 723, bezplatná linka 800 900 001
e-mail:informace@prostejov.eu