Jen velice obtížně by se odhadovalo, kolik Jihočechů, Severočechů, ale také Slezanů nebo obyvatel celého Česka si kdy jako turistický cíl na několik dnů zvolili Prostějov. Podle toho, jak často se ve veřejném prostoru o klidném a docela půvabném městě v hanácké rovině hovoří v souvislosti s cestovním ruchem a turistickými atraktivitami, je Prostějov celkem nezaslouženě opomíjen. Daly by se vést dlouhé debaty, proč tomu tak je, proč tomu není jinak. Ale na to teď není správný čas. Jako daleko užitečnější se jeví chopit se Prostějova jako tématu, které obsahem a zajímavostí, snad i atraktivností bohatne a bobtná přímo úměrně tomu, jak hluboko jste ochotni se do něj zabrat.
Prostějov – město, které žije a kde si můžete užívat
Kdo má oči, aby viděl, srdce, aby rozuměl, kdo se dokáže dívat nejen na dlažbu pod nohama, může v Prostějově prožít ne jeden den, ale dnů několik, a postupně, beze spěchu objevovat jeho kouzla a atraktivity. Chce to ale trochu jiné základní předpoklady a požadavky na to, jak má takový dejme tomu prodloužený víkend vypadat a co má obsahovat.
Dnes, v době, kdy se jiná místa kdekoliv na světě předhání, kdo postaví vyšší stezku do oblak, nabídne exotičtější krmi, poskytne desítky „doplňkových“ služeb jakkoliv all inklusive, se Prostějov jeví jako oáza klidu a pohody. Dnes, kdy se organizované pohyby po městských památkových zónách podobají upoceným závodům, aby skupina turistů stihla doslova prolétnout hrad či zámek, zasednout k rychlému občerstvení v restauraci a pak usilovně pádila k zaparkovanému autokaru a uháněla k dalšímu programu, na jehož konci, někdy večer už není ani čas ani chuť si přebrat stovky fotek v mobilu a připomenout si: co jsem to proboha zase dnes všechno viděl?
Ač nese nápis „Galerie“, uvnitř najdete útulnou kavárnu s milou obsluhou
Intermezzo I:
Tak tohle se vám v Prostějově nestane. Taky zde pravděpodobně žádnou takovou uspěchanou partu ženoucí se za jakýmsi mávátkem nepotkáte – alespoň mě se to za poslední dost dlouhou dobu, co do Prostějova jezdím za poznáním a pro zajímavá témata nestalo.
Prostějov je zkrátka město, které nabízí mimořádně klidnou, pohodovou atmosféru a spoustu prostoru pro vlastní volbu, jak si užít volna, poznat nepoznané, připomenout si zapomenuté a objevit nový pohled na to, jak strávit pár dní volna.
Třeba vycházkou tentokrát za všemi prostějovskými nesvatými.
Budete vždy vítáni. V Tower Cafe Baru a především v Prostějově
Kde začít? Co třeba u kávy ve staré baště, která je součástí bývalých městských hradeb a najdete ji v sousedství známého a proslulého Národního domu. Jen vstupte! Kamenné klenutí, několik stolků, příjemně a vkusně pojednaný interiér – to je kavárnička Tower Cafe & Coctail bar. Skvělá káva, výběr nápojů mnohých kvalit, a především milá obsluha. Zapředete-li hovor s příjemnou majitelkou, dozvíte se o Prostějově víc, než byste čekali. Ideální výchozí bod před výpravou za nesvatými:
Jiří Wolker. „Básník, jenž miloval svět a pro jeho pravdu šel bít, Než však mohl srdce k boji vytasit, zemřel mlád, dvacet čtyři let“. Praví jeho vlastní nekrolog. Nevím, kdy jste kdo měl v posledních letech v ruce některou z jeho básní. Pravda, dnes asi nepatří k těm nejfrekventovanějším – ale o jejich umělecké a literární kvalitě bychom neměli pochybovat. Zkuste se nechat inspirovat, postůjte před průčelím jeho rodného domu, na němž je instalována jeho busta, zastavte se u jeho sochy z bílého kamene na náměstí Svatopluka Čecha. Je to dílo, které stojí za pozornost jak kvůli samému básníkovi, tak i kvůli jeho tvůrci, sochaři Antonínu Kalvodovi, který ji vytvořil v jedenapadesátém roce minulého století. A pak zajděte na náměstí, kde ve stínu pod jednou z lip si s bronzovým Jiřím můžete posedět na lavičce. Třeba i vám něco poví.
Karel Havlíček Borovský .
„Jehly, špičky, sochory a kůly,
stesal, skoval, zostřil, sebral,
kvůli vojně s hloupostí a zlobou,
místo šavel,
Borovský Havel“
A co takhle i Křest svatého Vladimíra? Už jste si jej někdy přečetli?
Autor tolika chytrých, moudrých, vtipných i sžíravě ostrých literárních děl sice v Prostějově nežil ani nepsal, ale svůj pomník zde má. Stojí – proveden v pískovci – na Hlaváčkově náměstíčku. S dedikací na piedestalu ke stému výročí narození. Z kamene vytesal olomoucký sochař Julius Pelikán. Instalován na své místo byl díky péči prostějovských občanů v roce 1921. Budiž vám připomenutí českého barda další výzvou k návštěvě Prostějova. A třeba máte doma v knihovně útlou knížečku jeho epigramů nebo snad i Křtu svatého Vladimíra – vezměte si ji sebou. Po obědě v restauraci Národního domu si u kávy můžete zalistovat. Přečíst pár stránek a dobře se pobavit.
Avšak jsou v Prostějově pomníčky, o nichž se hodně málo ví. Našel jsem jeden takový, skryty pod korunou stromu v parčíku za kostelem sv. Jana Nepomuckého, který je součástí bývalého kláštera milosrdných bratří. Na malém pískovcovém kameni s „piklhaubnou“ je nápis věnovaný Ernstu von Franckenbergrovi – co vše znamenají nápisy, se nám nepodařilo dohledat ani rozluštit – zkuste to vy? Kdo byl Ernst Franckenberg?
Kdo to byl? A proč má v Prostějově ten nenápadný pomníček?
Leč nejen literáti, i představitelé jiných oborů mají v Prostějově svoje pomníky, sochy a pamětní desky.
Když se řekne Karel Vojáček nejeden Prostějovák vám řekne, že to byl první starosta české národnosti, vlastenec, politik a lékárník, a především osvícený budovatel města, podporovatel vzdělanosti, zdravotní péče a díky svému finančnímu odkazu městu i posmrtný financiér významné částky pro výstavbu Národního domu. Na zdi prostějovského zámku je pamětní deska s bustou a před hlavním vchodem do Národního dmu (městského divadla) stojí i pomník manželů Vojáčkových. Oba památníky stojí za shlédnutí. Je to podobně jako celý Národní dům dílo vrcholné secese podle návrhu Jana Kotěry – kde? Přece na Vojáčkově náměstí.
Secese v ryzí podobě – Pomník manželů Vojáčkových před Národním domem
Kdo dnes asi ví, kdo byl Edmund Gustav Albrecht Husserl? Prostějovský rodák německé národnosti se zde, na Hané, narodil v obchodnické rodině židovského vyznání. Jeho nadání k matematice a filosofii je dovedlo k unikátním úvahám. Dva obory – filozofie a matematika dokázal po studiích v Olomouci, Lipsku, Berlíně a Halle propojit do základů nového vědeckého oboru fenomenologie. I když je to disciplína, která s cestovním ruchem ani turistikou nemá žádnou viditelnou souvislost, stojí za připomenutí, že se Husserl řadí k významným prostějovským nesvatým. Než si sami a o své vůli přečtete něco o mysliteli, kterého dodnes zná celý vědecký svět, zastavte se i u jeho rodného domu a u nové radnice. Na obou budovách má pamětní desku.
Nejen filosof – i matematik a člově schopný vidět věci v nových souvislostech
Hledali a snad i našli jsme nějakou obecně přijatelnou myšlenku či filozofickou formulaci v jeho tezích; snad se bude hodit i pro turisty a když ne přímo pro ně, tak pro ty, kdo turistiku, produkty a nabídky tvoří: „… žijeme v přirozeném světě, „světě našeho života“, našich běžných zkušeností. Slunce vychází a zapadá, něco je blízké, něco vzdálené, člověk je někde doma – a díky tomu mají věci smysl…“ (s pomocí a návodem ze zdrojů: Wikipedie a úryvku z rozhovoru s Erazimem Kohákem, překladatelem Husserlových děl – ČRo Vltava 4.1.2007).
Je ještě mnoho míst, kde najdeme stopy po nesvatých. Ale jedno patří k nejvýznamnějším. Na náměstí před novou radnicí z podstavce shlíží T. G. Masaryk. Tedy jeho bronzová socha, která i zde, podobně, jako i jinde, měla pohnutý osud. Stojí za připomenutí, že první plány na její vytvoření se datují rokem 1921, kdy Masaryk Prostějov navštívil. Ale na poklepání na základní kámen se čekalo až do roku 1928. Nicméně v ateliéru sochaře Otakara Španiela nakonec byla odlita čtyři a půl metru vysoká skulptura našeho prvního Československého prezidenta. Než ale mohla stanout na svém podstavci, stěhovala se na léta nacistické okupace do podzemí – nejen obrazně – skutečně. Zlá válečná léta přečkala ukryta pod vrstvou zeminy. Až konečně, 27. října roku 1946 se dočkala svého slavnostního odhalení.
Pohnuté osudy Masarykovy sochy v Prostějově jsou opravdu unikátní. Leč stojí a věříme, že už ji nikdo neskácí
Leč ne na dlouho. Ve třiapadesátém , desátého dubna v noci a za mimořádných opatření s umělou mlhou, vypnutým osvětlením a za asistence bezpečnostních složek a armády byla stržena a odvezena. Co se stalo s originálem není asi přesně známo, ale od roku 1998, přesně od 27. října, stojí na původním místě její replika – snad už opravdu na pořád. Pomníky se nekácejí!!!!
Intermezzo II:
Myslím, že na jeden den je toho docela dost. Dejte si teď chvíli pauzu, zajděte třeba na zmrzlinu a pak na večeři – nebo naopak, vyspěte se v některém z prostějovských penzionů a příště znovu do ulic – třeba za svatými. Do kostelů i k sochám a sousoším.
Malý příslib pro příště – bude to o Prostějovských svatých
Je tomu už několik let, co se celkem běžně začal používat výraz „církevní turistika“. Tedy výpravy za krásami, zajímavostmi a unikáty, které byly postaveny, vytvořeny a oslavovány jako místa hluboké víry – u nás nejčastěji římsko-katolické, pravoslavné nebo židovské. I Prostějov má co nabídnout. Ať už věřící nebo nevěřící, všichni by měli umět vnímat a ocenit nejen vznosnou a velebnou krásu chrámů a výzdoby. Bez ohledu na víru – každý, kdo oplývá citlivou duší, se při návštěvě baziliky, chrámu, kostela a třeba i jen prosté kaple, musí už při vstupu do těchto prostor pocítit něco víc než jen prostou zvědavost.
Turistické informační centrum, nám. T.G.Masaryka 12, 769 01 Prostějov,
Tel.: +420 582 329 722, 723, bezplatná linka: +420 800 900 001,
e-mail:informace@prostejov.eu