Ostrava ve znamení dohody, jednoty a průmyslu neboli concordia, industria, integritas

19. března 2021 | | | | | | | |

Dokázat postavit na nohy rodinnou firmu byl hodně tvrdý chleba asi vždycky. Myslím, že můžeme otevřeně tvrdit, že o tom něco víme. No, a jistě k založení rodinného podniku bylo potřeba hodně odvahy, chytrosti, štěstí a pracovitosti i ve druhé půli osmnáctého století, kdy ve Frankfurtu nad Mohanem vstupuje na podnikatelskou scénu Mayer Amschel Bauer. Prvních obratností v oblasti financí a investic dobyl u Oppenheimerů a poté, co zdědil celkem prosperující obchod po otci, dal se do práce s jistou velkorysostí a rozletem.

V první řadě změnil jméno. Z Bauera se stal Rothschild. 

Amschel Mayer Rothschild – dalo by se říci „první“. Zakladatel dynastie finančníků, která působí po celém světě dodnes.

Roth schild, tedy červený štít. Právě ten byl údajně inspirací pro změnu jména. Červený štít, který zdobil vchod do obchodu Bauera seniora. Štít, který si o pár desítek let později nechali Rothschildové jako jeden z hlavních motivů svého šlechtického erbu.

Ale zpět do Frankfurtu nad Mohanem, kde mladý Mayer Amschel celkem rychle získal vliv jak ve finančním, tek ve společenském smyslu. Oženil se pořídil si celkem deset dětí, z toho pět synů, které ve vhodný čas s vhodnou „výbavou“ vyslal dobývat Evropu. Že se jim zdařilo, víme dodnes.

Kromě Frankfurtu se usadili v Londýně, Paříži a samozřejmě ve Vídni – ta patřila Salomonu Mayerovi Rothschildovi, druhému nejstaršímu synovi. A jeho aktivity a podnikatelské záměry nás zajímají. Z Vídně do Ostravy to není daleko. I když jako židovi mu nebylo dovoleno svobodně podnikat, dokázal mimořádné: Získal občanskou svobodu ve Vídní, Brně a roku 1816 byl povýšen do šlechtického stavu a byl mu udělen titul baron. I tak se ale mohl stát majitelem Vítkovických železáren jen prostřednictvím jiné společnosti, kterou financoval.

Nicméně – byl v Ostravě a velice, ale opravdu velice se podepsal na jejím rozvoji i podobě.

A to je důvod, proč čtete tento článek.

Rothschildové už dávno v Ostravě nežijí, železárny patří jiným majitelům, doly jsou zavřené nebo se z nich stala muzea – je to sice trochu zjednodušeně napsané, ale v zásadě pravdivé. Ale hluboké šlépěje Mayera Amschela von Rothschilda jsou zde znatelné dodnes.

Tak jdeme. Stojí za to si připomenout, kde, s čím a jak v Ostravě a okolí Rothschildové hospodařili. Zatím odložme téma Vítkovických železáren a uhelných dolů. To jsou témata příliš obsáhlá a významná, abychom je šidili několika řádky. Věnujme se společenským, kulturním a budovatelským aktivitám Rothschildů.

Je však ještě jedna osobnost trvale spjata s ostravskými Rothschildy. Je to Paul Kupelweiser. Průmyslník, úspěšný podnikatel v mnoha směrech a svého času i ředitel Vítkovického horního a hutního těžířstva. Jeho úkolem bylo úspěšně vyvést podnik z krize. Nebylo to snadné, ale dokázal nejen zmodernizovat stávající provozy, ale budovat i nové, nacházel nové trhy a budoval i svoji vizi moderního průmyslového města s domy pro zaměstnance, školami, jeslemi, nemocnicí a také kostelem a vítkovickou radnicí. Právě na jejím průčelí je od roku 2016 instalovaná jeho pamětní deska. Ale také kostel stojící jako protějšek radnice na náměstí je zasvěcen svatému Paulovi. Po odchodu z Ostravy zakoupil Paul Kupelwieser ostrovy Brioni ve Středomoří, dnes patří Chorvatsku. Vybudoval zde významné lázeňské středisko, pěstoval i víno, které odebíraly významné ostravské restaurace té doby. Zdá se vám jméno Brioni povědomé? No ano! Ve Stodolní stojí hotel stejného jména. Význam Paula Kupelwiesera sice není zanedbaný, ale stojí za to jen znovu připomenout.

Významný podnikatel musí mít důstojné a reprezentativní sídlo  – Central Haus, tedy Zámek Vítkovice, neboli Rothschildův zámek.

Zámek Vítkovice. Jakoby reprezentoval Rothschildovskou podnikatelskou filozofii, kterou si vetkli i do svého erbu. A ještě něco navíc – serióznost a okázalost jen přiměřenou.

V roce 1874 jej nechali postavit jako sídlo vedení společnosti s reprezentativními sály a salonky. Dodnes stojí jako malý drahokam uprostřed mohutných průmyslových staveb, tisíců tun železa a oceli. Byl oázou klidu v hlomozu kolem vysokých pecí. V tomto prostředí se scházely osobnosti schopné posouvat průmysl v Českých zemích ještě za Rakouska-Uherska, a poté i za První republiky. Zde se spřádaly plány a podepisovaly milionové kontrakty. Ale nejen proto stojí za to zahájit putování Ostravou a okolím za Rothschildy právě zde. Dnes je zámek perfektně opraven díky novému majiteli Vítkovic, který se před pár lety netajil ambicí Rothschildovské ideje modifikovat pro přelom druhého a třetího tisíciletí. Podařilo se? Daří se?

Myslím, že stačí se projít kolem Gongu nebo Bolt toweru, zavítat do Malého a Velkého světa techniky a vůbec celým areálem změněným na unikátní evropskou, ne-li světovou atraktivitu a názor si uděláte sami.

Leč, vstupme do zámku. Kromě opravených repre prostorů, na vás čeká hodnotná sbírka umění, některé interiéry dostaly nový punc – třeba „ala Expo Brusel 1957“ a hlavně! Vše je možná pronajmout a uspořádat zde společenskou podnikovou, mezinárodní a třeba i úplně soukromou akci.

To všechno je dnes Rothschildův Zámek Vítkovice.

Vítkovice, kousek historie

Před 665 lety byla malá vesnička Vítkovice v majetku pánů z Paczkowa (Paskov) a k rychtě patřilo „…jeden a půl lánu polí a osmnáct kusů dobytka…“ Ale až roku 1828 se zablýskalo na nové časy. Byla zde postavena první pudlovací pec na zušlechtění železa v celé monarchii, Rudolfova huť. Pak už to šlo jako na drátku. První koksové pece, nové uhelné i rudné doly a pak přišel rok 1843 a Salomon Mayer Rotschild. Z Vítkovic se stalo průmyslové centrum nového střihu.

Už zmíněný ředitel Kupelwieser byl inspirován moderními filozofickými trendy uznávajícími právo na jistou spokojenost dělnických vrstev. Proto stojí dnes ve Vítkovicích unikátní dělnické kolonie. 

Štítová kolonie 

Kdo se chce dívat a vidět, nemůže neocenit zvláštní půvaby první Vítkovické kolonie, která nabídla na svou dobu skvělé bydlení nejen dělníkům, ale i středním úředníkům Rothschildových železáren.

Z tmavě červených režných cihel zde stojí dvojdomky, které na svoji dobu skýtaly nebývalý dělnický i středně úřednický luxus a praktickou užitnost. (Ne nepodobné dvojdomkům Baťovským). Stojí dodnes, dodnes v nich bydlí lidé a věřte, že většinou jsou na svoji kolonii hrdí. Jejich první obyvatelé měli blízko do práce, ať už do plynáren, železáren, sléváren či kováren. Domky mají obyvatelné podkroví, některé mají dokonce zahrádky, jsou částečně podsklepené. Své jméno dostala kolonie právě po architektonickém prvku – rizalitu, sedlovému „štítu“ nad vchodovou partií domků. Na svou dobu to byl počin mimořádného sociálního, ale i kulturního významu. Prohlídku Štítové kolonie si můžete objednat v některém z informačních center OSTRAVAINFO!!!. Zasvěcený a poutavý výklad vám poskytne odborný průvodce.

Vítkovická radnice a kostel na Mírovém náměstí  

Překrásná budova z typického vítkovického režného zdiva je kulturní památkou v duchu tak zvané „vítkovické secese“ s prvky novogotiky, novorenezance baroka i románského stylu.. K nebi zvedla svoji centrální část zakončenou věžičkou. Jak zvenčí, tak zevnitř působí vcelku monumentálně. Centrální schodiště zdobí secesní svítidla. Dodnes slouží svému účelu a určitě stojí za to ji v doprovodu průvodce navštívit.

 Kostel sv. Pavla apoštola

Tvoří protiváhu k radnici na Mírovém náměstí. Je to monumentální trojlodní chrám z režného zdiva. Zajímavé je, jako první byla postavena samostatná věž. Původně měla tři funkce: vodárenská věž se dvěma nádržemi byla pozděni zvýšena o celé patro zvonice a nad ní polygonální část s věžními hodinami. Tři zvony do ní byly zavěšeny po první světové válce a odlity byly ve Vítkovické Ocelárně II z ocelolitiny. Nesou jména Karel, Pavel a Ema. Věž sloužila také jako hláska. Chrámová trojloď byla postavena později a s věží ji spojuje tzv „krček“.  Chrámová loď pojme na osm stovek věřících. Vstupte! Nemusíte být věřící, ale respektujte víru jiných. Vstoupit můžete i bez průvodce.

Šilheřovice, reprezentativní obraz Rothschildovského úspěchu na Ostravsku         

Patřilo k dobrému tónu a bontonu, aby se významní lidé, ať už světa duchovního nebo materiálního měli kam uchýlit v touze po odpočinku a relaxaci – a přiznejme, aby se mohli trochu pochlubit svým obchodním partnerům, politickým rivalům a aby dodali věrohodnosti svým podnikatelským úspěchům. V tom byli ostravští Rothschildové rovni všem ostatním, ne-li rovnější. Jejich zájem vzbudil Šilheřovický majetek barona Franze Huberta Stückera.  (Samotné Šihleřovice by si také zasloužily samostatné kapitoly) V roce 1844 jej koupil Salomon Mayer Rothschild. Jedním z jeho nejzáslužnějších rozhodnutí bylo zrušení poddanství na svém novém panství v roce 1853. Součástí majetků byl i zámek s rozsáhlým parkem – právě zde můžeme vidět, co všechno noví majitelé dokázali. Zámek přestavěli do pseudobarokní podoby, rozsáhlý park kultivovali jako krajinný celek, do něhož dokázali zakomponovat i skleníky. Až do roku 1939 celý areál prosperoval. Pak jim byl zkonfiskován a byla v něm zřízena vojenská nemocnice – víte kým, že? Vojáci, kteří zde zemřeli, jsou dodnes v zámeckém parku pochováni.

Po roce 1945 přešel zámek pod státní zprávu – to ale nebylo dobré řešení – dětský domov, odborné učiliště, neodborné zásahy a úpravy … až do roku 1989, respektive 2002. Dnes je zámek v soukromých rukou, a postupně se vrátil ke své bývalé kráse a lze jej nejen navštívit, ale uspořádat zde i komerční, společenské nebo firemní akce. Významným pozitivem je i osmnáctijamkové golfové hřiště jako součást celého zámeckého komplexu.

I kdybyste se nechtěli do zámku podívat, projděte si parkem. To je zážitek mimořádné hodnoty. Setkáte se se zdejším červeným bukem – asi nejstarším na Moravě. Je to pořádný chlapák – pět a tři čtvrtě metru v obvodu kmene. Zkuste, kolik vás musí být, abyste jej společně objali!  Neptunova kašna, čtyři vodní plochy a za pozornost stojí i psinec – nevěříte? Tak přijeďte. A co mléčnice, nebo oranžerie a další.

Jak by také mohl chybět Lovecký zámeček?  -Dnes je v něm restaurace a sídlo golfového klubu. A ještě jedna zajímavost – Manor House – ten si Rothschildové nechali postavit jako velmi privátní relaxační útulek ve stylu anglického venkovského sídla. Je sice nepřístupný, ale nahlédněte alespoň přes plot. Mimochodem – jeho anglický styl je tak věrný, že se zde točila i jedna z „anglických“ scén Tmavomodrého světa. Určitě poznáte. Na rozdíl od jiných lokalit zde filmaři skoro nic ne modelovali ve tři a více D.

Tak – to je další kus Ostravy, Vítkovice a Rothschildové. Dost atraktivní ne? Zkuste přijet do Vítkovic a projděte se ulicemi mezi domky z červených cihel. Nebojte se – promluvte s lidmi, které před nimi potkáte. Zeptejte se, co na svoje Vítkovice říkají. Třeba vás nechají nahlédnout dál než do předsíně. Třeba najdete vzájemně porozumění.

Víte, Ostravsko je „region razovity“, jak zpívá Nohavica. No, bodejť by nebyl! Až když projdete městem, Dolní oblastí i Vtkovicemi, poznáte, jak Ostrava chutná, jak voní, jak je slyšet.