Ohřecká osmička jede dál

6. srpna 2020 |

To není zdání. To je fakt. Seriál běhů a pochodů po zajímavých místech Dolního Poohří Ohřecká osmička chytil za srdce. Účastníci se počítají už ve stovkách. Kalendář jednotlivých etap se dostal do poloviny, a to je čas na malé průběžné zhodnocení. O několik vět jsme požádali ředitele pořádající Destinační agentury Dolní Poohří Ing. Lukáše Pichlíka.

 

Jaké byly vaše představy o účasti a průběhu Ohřecké osmičky v době příprav?

Je pravda, že v době příprav (pozn. podzim 2019) jsem nedokázal vůbec odhadnout, kolik účastníků by mohl tento zbrusu nový seriál oslovit. Původně to navíc měla být záležitost pouze této sezony jako zpestření akcí od dubna do září. Poté nám průběh trochu zkomplikovala karanténa, ale vše se nakonec spustilo. Že se to ale spustí takovým tempem a s takovým zájmem účastníků, jsem skutečně nečekal. (smích)

Máte za sebou půlku celého seriálu. Je už možné formulovat nějaké závěry a hodnocení?

Rozhodně ano. Máme zatím ke třem stovkám různých účastníků a 6 skvělých pejsků, kteří etapy taktéž absolvují. Přidali jsme proto nesoutěžní (spíše evidenční) kategorii Pes přítel člověka. Z tohoto krásného počtu účastníků jich kolem půl sta zatím zvládlo všechny etapy. A ti, kteří je nezvládli, přislíbili, že si etapy doběhnou/dojdou individuálně. To totiž propozice umožňují, abychom nelimitovali striktně pouze datem konání etapy. Už se nám samozřejmě také rýsují adepti na titul Běžec Poohří (běžci) a Turista Poohří (chodci). Další hodnocení si ale nechám pro sebe, neboť na Zakončení sezony, které proběhne 7. listopadu, plánuji takový sumář statistik, provázaností atd.

 Co očekáváte od dalších etap? Lze předpokládat další růst zájmu o účast?

Dá se očekávat, že ano. Popularita Osmičky roste každou etapou. Jak jsem říkal, takový zájem jsme nečekali. Na etapě v Panenském Týnci nám dokonce došla startovní čísla (pozn. od 1 do 100), neboť přišlo zatím rekordních 118 účastníků. Běžci a chodci ale zareagovali bravurně a nechali si psát čísla na rameno jako při triatlonu. Také mě těší, že většina účastníků si jde primárně pro splnění etapy a zisk ústřižku do slepé mapy, než že by šla soupeřit a bojovat o to, kdo je první, kdo desátý a kdo má jaký čas. Panuje zde rodinná příjemná atmosféra. A to je přesně to, co jsme od toho očekávali. Můžeme si tedy odškrtnout – naplněno beze zbytku. (smích)

Už 2. srpna proběhla etapa Vroutecko – Kryrsko. Co mohli účastníci očekávat a prožít, k čemu je pochod mezi Vroutkem a Kryry inspiroval?

Primárně je nutné zmínit, že jsme etapu museli mírně odklonit. V regionu je instalován nový plynovod, a trasa by tak musela vést po asfaltovém silničním povrchu. Přeci jen dbáme na bezpečnost účastníků a chceme jim dopřát zážitek z poohřecké přírody. Etapa tedy vedla z Vroutku (od kostela sv. Jakuba Většího) do lesů a zpět. Tento okruh měřil 5 900 metrů. Pro účastníky byl otevřen nejen tento kostel, ale i sousední (sv. Jana Křtitele), a pokud si někdo vylezl na věž zvonice, uviděl i Schillerovu rozhlednu v Kryrech, kam mnozí po absolvování etapy vyrazili. Na každé etapě (od Týnecka) také losujeme náhodné ceny formou voucheru na zážitek dle startovních čísel. Ceny jsou to fakt docela hodnotné – víc ale prozrazovat nebudu. Na konci každé etapy musí být nějaké milé překvapoení! Kromě prvních 3 míst v kategoriích se tedy může dostat i na pomalejší běžce, nebo dokonce chodce. Ti totiž také dostávají startovní číslo.

Milý Lukáši, vzácný příteli,

děkujeme za sebe, za ty stovky účastníků, kteří se už po trasách Ohřecké Osmičky prošly nebo proběhly a v neposlední řadě i za ty, kteří se ještě nechají vytáhnout od planých úvah, jestli se vydají na dovolenou k oceánu, nějakému moři či snad za jakousi exotikou. Až se jim podaří přesvědčit sami sebe, že když už vloni nebo předloni viděli mrakodrapy, džungli nebo okusili mořskou nemoc, stále ještě neviděli mnohé doma. Co je komu platné, když může vyprávět v hospůdce, jako to bylo v Hurgádě nebo na Zakynthosu, když tím nikoho neohromí? Ale kdyby se pochlubili a vytáhli třeba poučené povídání právě o vrouteckém kostelíku, dočkali by se reakcí mnohem bouřlivějších: jedni by je znovu považovali za trdla, která nejedou „g móři“, ale ti druzí by se zeptali, kde že Vroutek je a co je kolem. A kde se tam dobře vaří, dobře spí, a kudy se tam vlastně jede.

To jsem si fakt nevymyslel, to mám vyzkoušeno – a ty taky.

Tož, tedy na shledanou – ať už na Ohřecké Osmičce, nebo jen tak kdekoliv – zde si dovolím malou parafrázi: „Vždycky Dolní Poohří!“

     www.dolnipoohri.cz/ohrecka-osmicka