Než vás pozveme do Lodže „otců zakladatelů“ a jejich paláců, dovolte nám připomenout dojmy, které si pamatujeme z naší první návštěvy Lodže a které prožíváme znovu a znovu, kdykoliv se do města ležícího v samém středu Polska vrátíme: „… když jsme do Lodže přijeli poprvé, bylo to jako když se v divadle zvedne opona a začne představení plné překvapení a nečekaných zápletek. Na každou další návštěvu jsme se pak těšili jako na premiéru hvězdně obsazeného filmu, koncert skvělých instrumentalistů, dlouho očekávanou výstavu uměleckých děl nebo na sportovní klání plné hvězd…“
To všechno je Lodž. Město s více jak půl milionem obyvatel, kde ještě v roce 1800 žily pouhé dvě stovky duší. Co bylo tou hybnou silou, která dodala Lodži energii k tak dynamickému růstu? Průmyslová revoluce a textil. A především ochota dát možnost každému, kdo je připraven pracovat, podnikat a mít úspěch.
V tom je zakleté kouzlo Lodže. Kdo je objeví, pochopí město a jeho vnitřní atmosféru, porozumí, proč jsou na hlavním Piotrkowském bulváru bronzové scény, proč je kus chodníku změněn na „Alej hvězd“ a proč jsou zde lidé usměvaví, přátelští a nefalešně otevření.
Přijeďte do Lodže a vydejte se po stopách těch, kdo město tvořili, budovali a zakládali jeho současnost. Projděte Piotrkowský bulvár, pozdravte básníka Tuwima, přisedněte na chvíli ke klavíru Rubinsteina, popřejte hezký den „Lampářovi“. Až dojdete k bronzovému stolu, u kterého se sešli Henryk Grohman (syn „pionýra lodžské průmyslové expanze“ Ludwika Grohmana), Karol Wilhelm Scheibler a Izrael Poznaňský. Tři velcí muži, kteří navázali na úspěchy Ludwika Geyera – prvního, kdo se v Lodži pustil do podnikání v opravdu moderním stylu. Všichni čtyři, respektive jejich firmy, pak během přibližně 150 letzanechali v Lodži stopy tak významné, že stojí za nejméně jedno několikadenní turistické putování městem:
Vydejme se tedy za jejich příběhy:
Ludwik Geyer
Bílá farika
Berlíňan Geyer přijel do Lodže v roce 1826 a byl první, kdo podepsal s Komisí Mazovského vojvodství dohodu, podle které měl postavit dům a tkalcovnu a dát lidem práci. Jako protislužbu obdržel stavební parcelu, licenci na výrobu příze, úlevu na clech a příslib pomoci. Netrvalo dlouho a Geyer byl nazýván „králem kalika“ a „Otcem zakladatelem“. Byl to práv Geryer, kdo do Lodže v roce 1838 první parní stroj, jehož komín byl dlouho výraznou městkou dominantou. Byly to roky, kdy perspektivy Ludwika Geyera mířili do oblak. Z roků jeho úžasné prosperity pochází slavná „Bílá továrna“ – „Biala Fabryka“.
Závěr životní a podnikatelské kariéry Geyera ale nebyl nejšťastnější, Zemřel sice zadlužen, ale jeho jméno je natrvalo zapsáno v dějinách města. K věčnému odpočinku je uložen v honosné rodinné hrobce, od které se můžete vydat na cestu proti toku času a života Ludwika Geyera – do Biale Fabryki, prohlédnout si některé části původních interiérů a technického vybavení, najít další tovární objekty a některé z nich navštívit a prohlédnout si je, a nakonec se vrátit na Piotrkowský bulvár a vyhledat číslo popisné 286. To budete stát před klasicistním domem Geyerových, jehož interiéry pamatují začátky bouřlivého rozvoje města.
Místo posledního odpočinku Ludwika Geyera
Karol Wilhelm Scheibler
Reprezentativní palác Karola Scheiblera
Významný a zkušený německý podnikatel přijel do Lodže roku 1848. O čtyři roky později založil firmu na výrobu textilních strojů a o dalších tři roky později i plně mechanizovanou přádelnu. V průběhu dalších let vybudoval rozlehlé průmyslové areály: Wodny Rynek, St. Emilia a Widzewska a Ksiezy Mlyn. Přežil všechny krize a v roce 1881 se jeho majetek odhadoval na 14 milionů rublů. Kromě toho budoval ve městě kostely, nemocnice, podporoval charitativní aktivity a rozvoj vzdělanosti.
Řada staveb, které Scheibler postavil, jsou dodnes kulturnímí a technickými památkami nebývalého významu. Mezi nimi nehodnotnějším areálem je Ksiezy Mlyn – je to největší městský komplex v Lodži. Tvoří jej továrny, sídliště pro zaměstnance, vlastní panské sídlo Scheiblerových, ředitelské vily, nemocnice, ale také hasičská zbrojnice plynárna, tovární kluby, ale i parky a zahrady. Scheibler v podstatě stvořil vlastní město ve městě. Ksiezy Mlyn je dnes významným kulturním, společenským a uměleckým centrem a zejména vynikajícím turistickým cílem, jehož návštěva vás nezklame.
Naopak! Rádi se sem budete vracet. Stále se zde něco děje, vily a bývalé paláce se přeměnily na muzea a galerie, postindustriální objekty slouží jako místa festivalů, módních přehlídek a kongresů. Jako nepřehlédnutelné memento se na městském hřbitově tyčí i věže bohatě a zdobené Scheiblerovy rodinné kaple, kde byl jeden z „otců zakladatelů“ pohřben.
Opravdu velkolepá hrobka rodiny Karola Scheiblera
Ludwik Grohman
Jeden z největších projektů Ludwika Grohmana
Psal se rok 1844, když se do Lodže přestěhovala rodina Grohmanových se sedmnáctiletým synem Ludwikem. Krátce na to využili někdejší vodní mlýn Lamus v Księżym Młyně k založení tkalcovny bavlny, pořídili parní stroj. Po smrti Grohmana seniora rozšířil Ludwik svoje aktivity i do světa financí a bankovnictví. Stal se členem městské rady, spoluzakladatelem Úvěrové společnosti města Lodže. Ve svých továrnách založil zaměstnanecký požární sbor, ujal se i velitelské pozice dobrovolných hasičů v Lodži. Jeho podnikatelské úspěchy mu dovolovaly působit jako významný podporovatel vzdělání, církevních a charitativních aktivit. Jednou z nejvýznamnějších staveb nesoucích Grohmanovo jméno je továrna, jejíž bránu zdobí ve světě známé „sudy“. Svým vzhledem, rozměry a celkovým vyzněním připomíná vstupní portál středověkého hradu z červených cihel, jeho vrchol zdobí koruna ozubeného štítu. Centrální oblouk je podepřen dvěma masivními bílýmisloupy – oněmi tzv. „sudy“.
Izrael Poznański
Naprosto nepřehlédnutelný a skutečně mimořádný palác Poznaňského
Přezdíván byl a dodnes je „králem bavlny“. A oprávněně. Jako syn kupce z nedalekého Aleksandrówa Łodzikego se koncem první půle 19. století dostal do Lodže, kde poměrně záhy zahájil zářivou podnikatelskou kariéru. Nejen že měl cit pro podnikání a obchod, ale byl i znalý tkalcovského mistrovství. Bez nadsázky lze tvrdit, že byl nejvýznamnější mezi významnými. Do konglomerátu Poznaňského továren patřila tkalcovny, bělidla, přádelny, vlastní mechanické dílny, barvírny, slévárny železa a v neposlední řadě i obrovské sklady ale také tovární nemocnice. Na počátku 20. století zaměstnával bezmála 7000 lidí. Chcete-li se vydat po stopách Poznańského v Lodži, rezervujte si ta takové putování několik dní. Jen samotný Palác Poznańského stojí za mimořádnou pozornost. Původně to byl dvoupatrový dům, který byl postupně rozšiřován a jeho dnešní velkolepou podobu my daly celkem tři obrovské rekonstrukce. Plnil funkci spíš reprezentativní a obchodní než rezidenční. Rozlehlá zahrada je dodnes osázená řadou stromů pamatujících Izraele a jeho rodinu. I pro dnešní návštěvníky a znalce z oboru dendrologie je zde k objevení několik opravdových unikátů.
Ale zvedněme pohled k paláci. Střechu zdobí kopule, fasáda je úžasnou přehlídkou dekorativního symbolického stavitelství s řadou symbolů doby a na římsách stojí 36 dvoumetrových soch jako symboly průmyslu, obchodu, moudrosti a úspěchu. Ale vstupte, prosím. Překvapí vás rozlehlost Velké jídelny, nádhera Zrcadlové síně, komfort salonků v patře i pokoje pro hosty.
Dvacáté století se k paláci Poznaňskich nechovalo zrovna dobře, ale to nic neubralo na jeho velkoleposti, kráse a významu. Dnes, od roku 1975, je v paláci Muzeum města Lodže, jehož expozice jsou programem na celý den.
Neméně velkolepým dílem Poznaňského je Manufaktura. Tovární komplex opravdu úctyhodné velikosti. Dnes plní roli společenského, kulturního zábavního i gastronomického centra. Ale o tom zase příště. Manufaktura je mimořádné téma zasluhující mimořádnou pozornost.
Izrael Poznański zemřel v roce 1900. Uložen je v monumentální rodinné hrobce na židovském hřbitově v Lodži – mimochodem jednom z nekrásnějších, jaký jsme kdy navštívili. Ale to už je další velké Lodžské téma.
Łódzka Informacja Turystyczna,
Piotrkowska 28 lok. 2U, 90-269 Łódź
e-mail: it@lodz.travel