Není daleko od pravdy, že ještě dnes, pár dní po další „národní“ volbě, není mnoho lidí, kteří by z toho či onoho důvodu nežili dozvuky předvolební horečky, ozvěnami volebních hrátek a jen pomalu ustupující povolební euforií či kocovinou. Téma voleb, tedy kdo je větší zlo nebo dobro, přetrvává a nevíme, jak dlouho ještě nám bude značná dávka neslušností nebo slibů blaženosti servírována. Skutečností ale je, že i pro nás, tedy pro lidi z média turistického, tedy naprosto nepolitického, byly propagačně reklamní předvolební tanečky představením značně nepěkným. Včetně jistého zrcadlení v postojích a vyjadřování lidu turistického – ať už se jedná o organizátory, podnikatele nebo konzumenty služeb. V celé své kráse to byly týdny podobné letošní zimě na horách.
Budeme-li věřit předpovědím meteorologů a jiných logů, dožijeme se ještě letos bílé zimy a lyžovačky i v nižších polohách a třeba i všeobecného zlepšení všech aktuálních nálad.
Můžeme si jen přát, aby to nastalo co nejdříve!!! Abychom znovu dokázali nejen šilhat po více nebo ještě více exotických destinacích a uměli se vrátit k našim, domácím, zajímavým a budiž Bohu žalováno, sem a tam i připozapomínaným turistickým cílům.
Asi se ptáte, k čemu tak dlouhý úvod – inu proč ne? Dlouhé zimní večery bez sněhu, televizní zábava jako si zasluhujeme a přiznejme si, dlouho trvající absence solidních příležitostí si trochu podebatovat o tom, co nás v našem oboru pálí nebo si popovídat s turistickou veřejností, nás občas zavede na zarůstající cestičky vzpomínek.
Ejhle, jedna se zjevila z čista a jasna. Tedy spíš jeden – člověk, nadšenec pro cestovní ruch z dob, kdy se v „devadesátkách“ vařila turistická polévka na okresních ohništích. Po více jak čtvrtstoletí od doby, kdy se v Ústeckém kraji zrodilo jedno z prvních aktivních, už neexistující, ale dodnes pozornosti hodné sdružení zvané DELITEUS – tedy Děčín, Litoměřice, Teplice a Ústí nad Labem, jsme měli možnost se sejít z jedním z „otců zakladatelů“, s Radkem Löwym, dnes starostou královského města Litoměřice.
Starosta Radek Löwy v Infocentru
Nelze nepřiznat radost z toho, že jsme měli po dlouhé době možnost se setkat u jednoho stolu. Navíc v Litoměřicích, kde to tenkrát začínalo, v Litoměřicích, kde jsme jako redakce i jako obyčejní lidé strávili docela pěknou řádku let při práci a spolupráci s městem, informačním centrem, s DA České středohoří, s prvními ročníky konference Stop & Stay, na palubě krásky jménem Porta Bohemica I, při znovuotevření hradu, na vinobraní, tu a tam při sklínečce žernoseckého třeba v některé kaváren a vináren hned na náměstí. A teď už zase třeba i při půllitru krásně napěněného Kata, Kalicha, Orla nebo Baby – jak jsou nové litoměřické pivní klenoty pokřtěny.
Tož, zavzpomínali jsme. Ale minulost, jakkoliv dojemnou, vždy nakonec předhoní žhavá současnost a tudíž ping pong se skoro dávno minulými příběhy, byť příjemný, se nemohl celkem rychle nepřeklopit k současnému dění v Litoměřicích a k plánům, co a jak dál:
Vážený pane starosto, milý Radku. Starostenské starosti jsou mnohovrstevnaté, ale nechce se mi věřit, že by se ti cestovní ruch nedostal pod kůži tak hluboko, že bys jej úplně pustil ze zřetel nebo dokonce opustil. Takže – jaké jsou vaše plány, představy a možnosti?
Je to recht. Město je organizmus složitý a před problémy, které jsou, nelze utíkat. Bydlení, sociální otázky, doprava, opravy silnic, domů, kanalizace… ještě dlouho bych mohl jmenovat. Jsou to starosti, které v podstatě nemůžou mít konec. Se zdárným uzavřením jednoho projektu je třeba se dát do dalšího. Nicméně cestovní ruch je samozřejmě obor, který mě nenechává lhostejným. I když celou řadu otázek s ním spojených, jako například kulturu a sport, má v péči kolega místostarosta Mgr. Adámek, rád se podílím, a hlavně chci i dál podílet na formování turistických služeb, kterých je díky mnoha okolnostem v našem městě poněkud řídce. Chybí hotely, restaurace sice fungují skvěle, ale potřebovaly by samozřejmě více hostů, vyšší obraty, lépe zaplatit personál, nakupovat více regionálních nebo domácích surovin. Máme krásné církevní památky, soutok Labe s Ohří, České středohoří kolem, pár pěkných zřícenin a zámků v okolí. Máme Zahradu Čech. Ale kdybychom se na Litoměřicko zeptali někde na druhém konci republiky, kdo ví, co všechno bychom se dozvěděli. Ale máme stále hlavu vzhůru. Nikoliv ale v oblacích. Víme, co máme, a hlavně jsme hluboce přesvědčen o tom, že víme, co s tím můžeme, a hlavně máme udělat. Co všechno můžeme získat, když se věci chytí za správný konec.
Jasně. Správný konec. A který je ten litoměřický správný konec?
Ohóóó, těch je několik! Hodně! Ale každý starý hospodář věděl, že držet opratě a vést spřežení není žádná filmová scéna. Držíme ty konce zlehka v rukou a musíme pečlivě vážit, za který z nich zatáhnout, kdy popohnat ke cvalu nebo klusu. Vždyť také každý hospodář vždycky věděl, že klidnou jízdou nakonec bezpečně doveze náklad do stodoly. Čím více se naloží, tím opatrněji třeba jet.
Ale jet!
A tak jedem. Máme několik plánů, zatím spíš vizí, jak se Litoměřic jako moderního, a hlavně atraktivního turistického cíle chopit. Nebo lépe, jak z Litoměřic vytvořit vyhledávaný a oblíbený cíl pro domácí i zahraniční klientelu. Ale pojedeme klidně, protože zřejmě pořád do kopce. Chceme-li dosáhnout všeho, co si naplánujeme, nesmí se nám náklad zvrhnout v první ostřejší zatáčce. A že jich bude!
Myslím, že by si naši čtenáři, tedy turistická veřejnost odborná i laická, tedy právě ti, kdo by měli do Litoměřic přijet ne jednou, ale mnohokrát do roka, zasloužili vědět, proč právě k vám. Do města Máchova, do města vína, historie a památek. Můžeme být trochu konkrétnější?
To můžeme, ale ne, že by to bylo jednoduché? Máme za sebou složité dva, tři roky a nečekají nás roky jednodušší, jen věříme, že snad klidnější.
Přece všichni víme, jak důležité je, mít ve městě a regionu fungující, dostatečně velkou a kvalitní strukturu ubytovacích i stravovacích služeb – pochopitelně kromě jiného, ale to za chvíli. Ve městě funguje pár penzionů, ale s hotely je to trochu problém. Ne, že by nebyly. Ale jejich klientela je spíš náhodná, nepočetná. Tudíž dalo by se říct, že jsou otevřeny – neotevřeny. A že by k nám jezdily autobusy plné klientů cestovek, to se říct nedá. Nicméně jsme připraveni, tedy rádi bychom dosáhli stavu, aby do Litoměřic jezdili lidé nejméně na víkend. Dnes už víme, že pro ně časem dokážeme připravit programy, které jim naplní i delší dobu. Ono se to snadno řekne, ale udělat to, to bude fakt fuška. A víte, že se na ni docela těšíme?
Jak tě znám, a že už je to docela pěkná řádka let, tak o tom nemám nejmenší pochybnosti. Ale mám takový nepěkný novinářský zvyk, slyšet odpověď co nejpřesnější. Znáš to možná z televize – tak znovu – můžeš být trochu konkrétnější?
Chtěli bychom využít nejen prokázaných historických dat a existujících kulturních pokladů, ale i legend, které se váží ke konkrétním místům ve městě a okolí. Nejen „Kalich“ nad radnicí, ale doslova každý kopec na Litoměřicemi má svoji malou nebo větší pověst, příběh – věřte, že jeden je zajímavější než druhý. A co teprve hrady Košťálov, Házmburk, … ale ty by měly hrát roli takové sladké smetany na krásném zákusku. Litoměřický hrad a jeho kongresové možnosti – se vším, co k hradu patří, Výstaviště Litoměřice, kdysi proslavená Zahrada Čech – to jsou další šance, se kterými se dá dobře pracovat. A kultura. Víte, že máme Divadlo K.H.Máchy? Sice bez stálé scény, ale máme a je funkční. Podařilo se nám vše spolu s Kulturním a konferenčním centrem, Kinem Máj, hradem a Zahradou Čech sdružit pod jednu střechu, pod jedním vedením. Zjara, přesněji v pátek 21. a v sobotu 22. dubna přijeďte na Mezinárodní pivní festival. A propos! Bude to už XXXIII. ročník!!! A neláká-li vás pivo, třeba nepohrdnete ve stejném termínu ochutnávkou vín při příležitosti XXI. Ročníku Vinařských Litoměřic. Součástí obou akcí budou i odborné degustace a samozřejmě si na své přijde každý, kdo přijede. Jste všichni srdečně zváni.
Přijeďte, obraťte se třeba na naše infocentrum nebo si pomocí vyhledávačů na netu najděte kontakty na hotely, které máme – i když mají často otevřeno tak říkajíc nepravidelně, při festivalu budou otevřené všechny. Přijeďte nejen za pivem, přijeďte do Litoměřic. Projděte městem, vejděte do katedrály sv. Štěpána na Dómské návrší, zajděte třeba k soutoku Labe s Ohří a pak se vraťte do města, najděte hospůdku, kde vám k dobrému jídlu natočí třeba Kata, Babu, Orla nebo Kalich. A pak přijeďte znovu, třeba v máji – tedy v květnu, zajděte na Máchovy schody a ve vůni šeříku postůjte pod jeho sochou a navštivte i jeho světničku – autentické místo, kde Mácha fakt bydlel, básnil a kde i nešťastně zemřel. Chtějte po hotelích i penzionech, aby vás ubytovali, chtějte a nepochybujte, že se o vás dobře postarají.
V tom máš pravdu. Bydlel jsem v Litoměřicích v Rooseveltu, Apollonu, líbilo se mě U gotického dvojčete… i v dalších zařízeních a věřím, že si zde u vás vyberou nároční i méně nároční. Ale taky si pamatuji, že jsme před nějakým časem viděl litoměřický kroj a slyšel jsem i o regionální gastronomii. Co město na to?
To je pravda a přesto, že náš kraj má v některých ohledech poměrně složitější historii, přesto přese všechno máme svoje tradice, a dokonce se před pár lety podařilo zrekonstruovat i kroje – alespoň v základní podobě. Určitě bude stát za snahu a námahu se věnovat i tradiční gastronomii. Ale to všechno je ještě běh na dlouhou trať. Navíc jsem ve funkci poměrně krátce a určitě by nebylo vhodné do toho všeho nešikovně šlápnout. Spíš se budeme všichni snažit najít nejen správný a dobrý směr, ale i obsah všeho, čeho bychom chtěli dosáhnout.
Ale všichni cítíme, že Litoměřice si zasluhují víc pozornosti. A kdo jiný by ji měl městu věnovat víc než radnice.
Vzácný příteli, pane starosto. Jsem rád, že jsem se nemýlil a že v tobě stále je kus toho nadšení pro cestovní ruch, se kterým jsme kdysi „v potu tváře“, ale s chutí, a tak urputně v těch devadesátkách začínali. Je trochu nešťastné, že právě nadšení a zarputilost se dnes už na mnoha místech značně vytratily. Že cestovní ruch je spíš v péči loajálního úřednictva, kterému se nechce prosazovat svou třeba i přes nesouhlasná stanoviska vyšších správních pater. No, co si budeme povídat, ani z MMR ČR jsme za poslední roky neslyšeli o CR skoro nic.
Nicméně pro Litoměřice to jistě neplatí a budoucnost ukáže, že jsme se nemýlili.
Z toho, co v Litoměřicích známe, a z toho, co jsi nám všem dnes pověděl, se přece dá namíchat báječný turistický koktejl.
Na závěr ještě pár fotografií jako malou inspiraci. A příště? Nechejte se překvapit.
INFOCENTRUM LITOMĚŘICE, Mírové náměstí 16/Ba – přímo pod slavným Kalichem,
tel.: +420 416 316 440, e-mail: info@litomerice.cz, skype:infoltm