Vážení přátelé turistiky, cestovního ruchu a svobodného pohybu sem i tam vůbec. 
Určitě to nesvedu na COVID. Bylo by to celkem laciné, dělá to kde kdo, i když by to bylo z části dost velká pravda. Vzal nám COVID hodně. Vzal nám kromě jiného i možnost se vídat, mluvit spolu z očí do očí, přít se, argumentovat, trochu se třeba i hádat o svou pravdu doslova a do písmene na živo – nebo naživo.
Nedostatek sociálních kontaktů obecně, a v našem oboru extra, přinesl i zdatnou dávku schopnosti si nepřiznat pomalu bobtnající nečinnost a den za dnem se spoléhat na takové to: až zítra, teď to nespěchá, vždyť se stejně skoro nic neděje. Následuje pak trocha nenápadně narůstající nervozity z hromadící se práce, poznámek nanečisto a načrtnutých nápadů, až se ozvou drobné depresivní představy.
Chtělo by to nějaký impulz!
Vizi, představu zlepšení, výhled do lepších zítřků, naději. Vyberte si.
Ale hlavně!!!
Chce to se trochu popudit nad sebou samým a byť se značným úbytkem sebevědomí a víry v sebe sama přiznat sobě a všem kolem, jak to doopravdy bylo a je. A pustit se znovu do práce.
Tak jo.
Kdo byste chtěli, klidně mě vynadejte, zepsujte mě, nandejte mě, co se do mě vejde.
Kdo budete mít chuť, napište něco příjemnějšího.
Jen mě nelitujte, způsobil jsem si to sám.
Snad jen s poznámkou, že jakákoliv reakce pro mě bude jako osvěžující sprcha. A dokážete-li namíchat něco jako střídání studené a horké, bude to o to lepší.
Laco