Vybrat vhodné fotografie k textu, který máte před sebou nebylo nijak snadné. Tak jsme sáhli po těch, které lze nazval „ilustračními“. Poznáte odkud jsou? Hledejte a pokud najdete, zajeďte tam, i kdybyste měli jet přes celou republiku. Budete nadšeni.
A jsme u jádra této úvahy: Onehdy mě jeden z „kolegů“ /ne novinář, ale dlouholetý pracovník v cestovním ruchu mimo Prahu/ položil otázku, jak to, že na Facebooku máme tak málo „lajků“.
Přiznám, že jsem do té doby nesledoval, zda vůbec nějaké „lajky“ jsou, či zda je „máme“. Poptal jsem se ale znalých, a zjistil, že stisknutím ikonky „líbí se“ se pod příspěvkem hromadí kladná hodnocení různých úrovní. A tak jsem s pocity elektronického nemluvněte začal sledovat „lajky“ na všem, co na Facebooku vidím. A zjištění bylo hrozné.
Snad ani žádné „lajky“ nechci. Naše texty, které se snažíme připravovat, ověřovat a psát jako seriózní a mající skutečný obsah prospěšný turistům i podnikatelům a celému oboru, mohou jen velmi obtížně soupeřit o „lajky“ s fotografiemi dortíků, roztomilých psíků, kočiček, zahrádek a jiných zdrobnělinek, včetně vánočních cukrdlat, světýlek a rozsvícených stromů na náměstích.
I když je nám trochu líto, že jen za poslední den jsem napočítal desítky fotografií návsí a náměstí právě s rozsvícenými vánočními stromy – leč smutně prázdné. Skoro všechny byly publikovány právě turistickými infocentry. Jako by ve městě neměli nic jiného?
Alespoň malá nápověda…..
A nejen to – v těchto souvislostech jsem si pečlivě začal všímat jiných elektronických titulů, jejich verbální a tematické strategie. Nejen v titulcích, ale i v obsahu. Je dost složité hledat dostatečně vydatný vzorek opravdu solidních textů z našeho oboru, které by posloužily jako materiál k publikovatelné studii. Leč, pokusím se. Bude to ale chtít čas. Ale zbytek článků (pohříchu dlužno přiznat více poltických než rozumných), používá metody, které, jak jsem pochopil, mají sloužit k většímu počtu kladných „lajků“ (u komentářů je to jiné, tam se zřejmě velmi stojí i o hodnocení jakékoliv, i negativní, až zapovídané). Vždyť už asi není důležité, jestli autor píše věty a formulace ověřené a seriózní, jde o počet lidí, které musí!!! zaujmout, navnadit, a nejde-li to jinak tak i naštvat. Pak kliknou a „mám bod“. Podle stejného vzorečku je pak zřejmě voleno znění titulků, často dost nevybíravé. Také další texty si neberou servítky, co se výraziva týče. O skutečné češtině raději ani nemluvě. Nehledě na to, že autorům vůbec nejde o ověřenou skutečnost. Vždyť zde jde především o dostatečně výrazný „výkřik“ a o rychlost, se kterou se zpráva, ač by byla jakkoliv neověřená, dostane „ven“. Že se během hodin ukázala jako nepravdivá, neřkuli vylhaná? Nevadí.
Říkávalo se: Není nic staršího než včerejší zprávy. (Mimochodem, je půlnoc – máte někde dnešní neřkuli včerejší tištěné noviny? Tedy pokud si je kupujete?)
Dnes můžeme směle přitvrdit – odpoledne není nic staršího dopoledních zpráv.
Co na závěr? Samozřejmě, že neodmítneme, když nám čtenář na Facebooku „dá lajk“. Třeba to onomu kolegovi napraví pohled na naši práci.
Ale věřte! Kvůli tomu to fakt neděláme.
www.travel-profi.cz