Ale teď k aktuální situaci.
Taky máte dojem, že se dějí věci poněkud zvláštní? Jako by si v podstatě nikdo nevěděl rady. Teď fakt nemířím na politiky, ať už vládní, opoziční, bruselské, evropské nebo ze kteréhokoliv dalšího světadílu. Trefuji se do obecného stavu, který si s různou intenzitou uvědomujeme: jinak po ránu, jinak to vnímáme po poledni, večer a úplně jinak jako turisté. O poskytovatelích služeb, tedy CK, hotelech, restauracích a všech dalších profesních směrech ani nemluvě.
Ale vlastně mluvě:
Trochu mě to začíná připomínat doby, kdy jakýkoliv dávný režim tak trochu „vyhnal“ některé své „věrné“ na sám okraj jejich možností, až se vydali klikatou cestou odporu. Nebojím se, že by hrozil odboj – tedy nějaké organizované násilí – alespoň u nás. Ale skoro bych věřil, že někteří uvažují o něčem, co by mohlo podobat ilegalitě. Občas se přihodí, že k ní někdy může vést cesta přes disent. Jako by se zdálo, že ten už tady máme. Zatím jsou to jen někteří restauratéři. Není jich mnoho, ale tím, že neuposlechli, že si postavili hlavu a poměrně veřejně a předem prohlásili, že v osm večer nevyženou své věrné do deště, se v podstatě stali disidenty. A zdá se, že tak s nimi možná bude také nakládáno.
První malá vložka: Disident, česky odpůrce, odštěpenec či odpadlík je v politickém slova smyslu člověk odlišně smýšlející, odmítající oficiální názory a ideologie, aktivní odpůrce establishmentu (zpravidla nenásilnou formou). Slovem „disent“ se pak označují celé skupiny popsaných charakteristik. Zdroj – wikipedie –
Nerespektuješ?
Tu máš za ucho.
A bráno dle práva – oprávněně.
Ale to naši poměrně nedávní disidenti na tom přece byli stejně, ne?
Neposlechli, Nerespektovali tehdejší rozhodnutí a nařízení?
A dostávali docela zabrat.
Jistě, lze argumentovat, že tehdejší nařízení byla protiprávní, nerespektovala lidská práva na shromažďování, svobodné vyjádření názoru jiného, než oficiálního a tak dále.
Jakpak je tomu dnes?
No, a jak by mohla vypadat turistická ilegalita?
Nebudeme se pouštět do popisu, jak by to mohlo jít, abychom nebyli nařčeni z návodu. Leč zvažte: máme dost nástrojů – tedy policistů – aby zvládli případné kontroly hospod, které nebudou předem hlásit, že nezavřou?
Máme totiž víc hospod, než kolik by bylo možné zkontrolovat za jeden večer.
Druhá malá vložka: Ilegalitou je podle slovníků označována činnost jedinců nebo skupin nelegální, zakázaná, zákonem nepovolená čili protiprávní. Lze ji ale také popsat jako činnost utajenou a utajovanou a proti vůli státu. Jedná li-se o aktivity méně politické a jen mírně závažné až umělecké, lze používat slova „underground“, tedy podzemí. Zdroj – wikipedie
A možná ještě jeden postřeh.
Kdysi, v jedné velké zemi zavedli opatření, které vstoupilo ve známost jako prohibice. Jakkoliv asi byla celá prohibice oprávněná nebo byla alespoň oprávněně vyžadována jistou částí toho, čemu se obecně říká veřejnost, vedla jen a jen k akcím, které, ač stály spoustu životů, vedly především k tomu, že právě ta veřejnost byla v porušování prohibičních zákonů tak aktivní, že…
- Pilo se dál a pilo se moc – tajně a v celku nekontrolovatelně
- To, co se stihlo zkontrolovat, soudit, odsoudit a potrestat nestálo v zásadě za nic
- Pár drzounů hodně rychle zbohatlo na alkoholu značně pančovaném
- Hodně se při tom střílelo, nejen na svatého Valentýna
- A hlavně to naprosto nepomohlo
- Nakonec se o tom natočila řada docela koukatelných bijáků
Jasně, tady jde o život – ale to tenkrát taky.
Tenkrát šlo jen o kořalku. Dnes jde o víc. Na jedné straně je ohroženo zdraví veřejné, tedy milionů lidí. Na druhé straně jde cestovní ruch a turostiku se všemi službami, o jednu ze značně významných součástek generátoru, který dodává „palivo“ tomu, čemu se říká ekonomika podniku a celého státu. Jde tedy zdroje příjmů pro podnikatele, jejich zaměstnance, daňové úřady, zdravotnictví, dokonce i o kulturu a pak pro celý ten státní moloch.
Bez toho, že všichni dotčení budou moct pracovat oficiálně, pojede celý ten podnikatelský generátor v zásadě jen na dva válce – na ten „já“ a na ten „mí lidé“. A to je přece dost málo.
Je třeba na tomto místě přiznat, že celou současnou komplikovanou situaci vidím docela kriticky především skrz sklíčko zvané cestovní ruch. Tvrdím, a budu tvrdit i dál, že oprávněně. Vždyť cestovky, restaurace, hotely, lázeňství, a nakonec i ty nejmenší a nejpřívětivější venkovské hospůdky a bufety pod sjezdovkami a všichni další „vyrábí“ dohromady kolem tří procent celkového HDP – / to bylo vloni kolem tří miliard kaček/. O takových číslech hovoří dostupné a oficiální zdroje.
Zasloužili by si asi trochu lepší zacházení.
Ale zde se asi začnu trochu vymlouvat – nejsem profík v medicíně a už vůbec ne imunologii. Mám sice svoje vlastní recepty na zdraví, takže se držím celkem v kondici s vírou, že to tak bude ještě nějaký čas (než výrazně zestárnu), ale situace je obecně a ze všech stran fakt dost hrozná. Balancujeme na volněji nataženém laně nad pěkně hlubokou dírou – a ksakru! – nikdo z nás přece není ani akrobat ani školený a cvičený provazochodec!