Naše druhé největší město bylo před rokem 1000 osadou na březích řeky, kterou známe jako Svratku. Už tehdy se pyšnila jménem Brnen, Brvn, nebo Brin. Tedy v podstatě vždycky Brno. Ať už o původu jména Brna kolují jakékoliv historky, Brno bylo, je a bude městem významným, kulturním, moderním i historickým, a především městem plným míst nabízejících nečekané chvíle.
Ať už žijete kdekoliv v Česku, umíte si dnes představit cestu od hlavního nádraží Masarykovou ulicí na náměstí Svobody? Nechejte zapracovat svoji fantazii a představte si deštěm vyleštěnou ulici, ve které se tak bizarně zrcadlí pouliční osvětlení, výklady obchodů a kavárniček.
Pozdní, deštivý večer v Brně a pěší procházka? Trochu bláznivé? Možná! Ale zkusili jste to? Prošli jste „Masaryčkou“ na „Zelňák, pak na „Štatl“ – tedy náměstí Svobody, potom Českou až na slavnou brněnskou „Čáru“ – tedy dnes Joštovu ulici, kde v oblém přízemí kdysi svítívala okna kavárny Bellevue? Česky „krásný pohled“, místními zvaná kdysi a častěji “Belva“. Ale to bychom zabředli v minulosti, která se nevrátí. Leč stále platí, že současnost je neméně zajímavá. Zejména v Brně a na podzim.
Tak pojďte, projdeme se podzimním Brnem. Z Joštovy ulice rovnou na Moravské náměstí, uprostřed kterého stojí jezdecká socha, u níž se nemůžete nezastavit. Bratru pět metrů vysoko musel vyskočit Jošt Moravský, aby usedl na hřbet svého koně a mohl z dobrých osmi metrů sledovat hemžení pod sebou. Zvedněte zrak a dívejte se. Aspoň chvíli. Ale to už sám v zorném poli uvízne vysoká věž kostela svatého Jakuba. Opravdu, víc jak devadesát metrů ční nad okolní střechy, nad Jakubské náměstí. Je jedno, je-li pondělí nebo středa. Denně až do osmi večer můžete vstoupit pod klenbu jednoho z nejkrásnějších pozdně gotických chrámů v Brně. Kdysi zde stával románský kostelík. V 16. století na jeho místě k nebi vyhnal trojlodní chrám slavný tvůrce neméně slavného jagelonského portálu se zahnutou špičkou na staré brněnské radnici, Anton Pilgram. Vejděte! Usedněte do lavice a obdivujte. Dvě řady štíhlých sloupů nesoucích klenbu, jejíž krásu lze stěží popsat. Tu je třeba vidět. A to zdaleka není všechno. Osm oltářů, úžasné varhany, boční kaple, bohatá sochařská výzdoba, náhrobky významných osobností, mezi nimi pak i mramorová tumba Louise Raduita de Souches česky zvaného Jan Ludvík Raduit – jednoho z nejschopnějších generálů třicetileté války. Byl to právě on, kdo v roce 1645 ubránil Brno před Švédy. Možná, že se právě v jeho hlavě zrodil nápad rozeznít kostelní zvony na Petrově o hodinu dříve a zmást tak generála Torstena a jeho 28 000 vojáků obléhajících město.
No, a pokud máte v oblibě prožitky mimořádně působivé, nechte se vlákat do podzemí pod kostelem. Druhá největší evropská kostnice skrývá na 50 000 kosterních pozůstatků složených, srovnaných do působivých scén, jejichž účinek umocňuje hudební produkce z pera skladatele Miloš Štědroně. Než se vydáte dál, dobře se ještě jednou podívejte na venkovní detaily kostela. Uměli byste na fasádě kostela sv. Jakuba najít sošku „neslušného mužíčka“? Hledejte, a až najdete, zkuste najít odpověď na otázku, co že vedlo stavitele k takovému žertíku?
Budiž vám to pak výzvou k poznání brněnského podzemí. Pod Špilberkem v opravených vodojemech vstoupíte do opravdového Chrámu kamene v Lapidáriu města Brna. Sochy, náhrobky fragmenty kamenických prací ze zaniklých staveb zde stojí v působivé iluminaci a dramatických scénách.
Nebo Vodojemy na Žlutém kopci – to budete mít dojem, že jste se ocitli v chrámu z fantasy filmu. A pak Mincmistrovský sklep, 10 – Z bunker, Labyrint pod Zelným trhem, nebo Kryt Denis Sečteno a podtrženo: doslova do písmene, můžete pod Brnem strávit několik hodin i několik dní a neztratíte se. Vše podstatné najdete na www.brnenske-podzemi.cz.
U této fotografie není třeba žádný komentář
Ale raději pojďme zase na čerstvý vzduch, za sluncem a třeba i za deštěm, mezi Brňany, kde je k vidění ledacos zajímavého.
Brno je městem kaváren, restaurací, dobrého jídla moravského i cizokrajného, skvělých vín a často voní kávou. Brněnská gastronomie oslovila chuťové receptory nejednoho gurmána a doslova přilepila k židli ledaskteré hospůdky, kavárny nebo vinárny nejednoho píšícího gurmána. S respektem a úctou o Brně, a nejen o jeho chutích i vůních psali v NY Times, The Guardian a dalších veleslavných a veledůstojných médiích. Není divu. Vždyť jen kolem kostela sv. Jakuba jsem jich napočítal dvanáct a kdo ví, kolik jsem jich nerad minul.
Kam dál?
Vyberte si. Třeba zpět na Moravské náměstí k bronzovému modelu Brna. Ten se vám může stát průvodcem celkem inspirativním. Když se rozhlédnete, nemůžete nevidět další z moderních plastik – Spravedlnost. Své místo našla přímo před budovou Nejvyššího správního soudu. Třeba si juristé i uvnitř soudních sálů uvědomují, jak těžká a křehká je spravedlnost. Jak obtížné je ji zvednout, unést a neupustit, nerozbít. Inu, stojí to za malé zamyšlení i pro nás, lid sice hříšný, ale pohříchu spravedlivý.
Ale pojďte, spěšme dál. Vlastně jen za rohem na nás dodnes mává vítězným praporem rudoarmějec. V roce 1955 jej stvořil Vincenc Makovský, slavný a vskutku dobrý sochař. Že si jeho rudoarmějec později vysloužil přízvisko „škaredý voják“ nebylo tak úplně spravedlivé. Nicméně, stojí dodnes a vem čert všechny ideologické nánosy – ať stojí dál.
Brno a sochy! Jako by odjakživa patřili k sobě. Víte, že před hotelem Continental stojí největší exteriérové dílo vynikajícího Olbrama Zoubka? Už od šedesátých let, prosím. Víte, kde najdete Adama Čekače? Že ne? Tak si dejte rande s dívkou nebo s vlastní ženou na České – a čekejte. Určitě jej najdete. Třeba slavný Skácel, tedy Jan – básník Moravy a Brna – i ten má svoji unikátní sochu pod Špilberkem. A co „Pulihrášek“ už jste jej viděli? Je-libo něco monumentálního – zajděte na Výstaviště – tedy před hlavní bránu BVV – tam, na vysokém piedestalu stojí „Nový věk“ – v osmašedesátém minulého století zdobilo sousoší náš pavilon na EXPU v Bruselu! A tak bychom mohli jít Brnem a zdravit sochy celou řadu dní. Zkuste se podívat na www.gotobrno/co-je-brno-sochy-ve-meste.
A teď trochu za kulturou, co říkáte? Nahlédneme alespoň do foyeru Janáčkova divadla? Anebo i za oponu? Třeba za tu vodní – tedy za vodní stěnu světelné fontány před divadlem. Zejména večer umí vykouzlit až neuvěřitelné světelné efekty a modulace. Teď už je možná vypnutá, ale zjara se opět rozsvítí v plné kráse. Do té doby si zařaďte návštěvy brněnských divadel nebo koncertů Filharmonie Brno do svého zimního kulturního kalendáře. Doporučení: V neděli 31. října si můžete, ač na podzim, dopřát celých Čtvero ročních dob od opravdového Vivaldiho (koncert se fakt jmenuje Opravdový Vivaldi).
Intermezzo: Janáčkovo divadlo, Divadlo Reduta a Mahenovo divadlo jsou tři scény, tři významné brněnské kulturní instituce sdružené do příspěvkové organizace Národní divadlo Brno. Společně mají činoherní, operní a baletní soubor, každý s vlastní dramaturgií a vedením. Skvělá divadla, úžasné soubory, vynikající tradice a pověst. To ještě mnohem víc superlativů by bylo možné použít jako charakteristiku Národního divadla Brno. Ale sebedelší text nenahradí autentický zážitek z hlediště. Vyberete si z bohatého repertoáru, přijeďte, užijte si představení podle vlastního výběru.
Brněnských divadel je hnedle několik přehršlí a každé by si zasloužilo vlastní text a přinejmenším alespoň malé zastavení. Vydáme-li se Rooseveltovou ulicí, kolem Mahenova divadla na Kobližnou, setkáme se se třemi žárovkami – tedy s pomníkem, jehož tři propletené velké žárovky jsou poctou muži, který nám dal elektrické světlo – Edisonovi. Proč jsou žárovky zrovna zde? Inu – Mahenovo divadlo bylo první, kdo se Brně mohl chlubit elektrickým osvětlením! Odtud Měnínskou bránou na Orlí, která nás neomylně dovede až na slavný „Zelňák“ – tedy Zelný trh. Skoro by se chtělo říct, na nejživější náměstí v Brně. Právě zde se nejčastěji hraje a zpívá. Zde, na Zelňáku je nejvíc koncertů, festivalů a jiných dramatických i zábavných produkcí. Jejich kalendář najdete na www.gotobrno.cz. Kolem kašny Parnas, pod sochou nahatého Mozarta, kolem divadla Reduta, sousoším nejsvětější Trojice před Husou na provázku se můžete procházet tak dlouho, až třeba narazíte na vchod do podzemí pod Zelným trhem. Máte chuť se projít sklepním labyrintem, kde kdysi zrálo víno, skladovalo se pivo a zásoby potravin? Je to po čertech zajímavá, skoro kilometr dlouhá procházka. Za necelou hodinku budete zase na světle Božím.
Slavný Zelňák o Adventu – to je inspirace skoro aktuální! a silueta v pozadí? Slavný, nepřehlédnutelný, pozoruhodný a překrásný „Petrov“, katedrála sv. Petra a Pavla.
To už na vás budou zvysoka mávat dvě štíhlé jehly katedrály svatého Petra a Pavla na nedalekém zeleném návrší. Nepřehlédnutelná silueta je vidět snad ze všech směrů. Její základy byly položeny už v 11. století. Dnešní vznešenou podobu však dostala až po roce 1901. Obě věže mají dohromady 162 metrů – tedy každá celých 81. Jsou sice nižší než ta Jakubova, ale svým štíhlým tvarem patří k nejkrásnějším. Stejně, jako celá katedrála – zvenku i zevnitř. Popisovat všechno vybavení, mobiliář, oltáře, obrazy a sochy by vydalo na celou knihu. Tak snad jen upozornění na petrovský betlém. Heřman Kotrba jej začal vyřezávat v roce 1950 a trvalo mu celé tři roky, než zpracoval několik obrovských bloků lipového dřeva. Ano, to znamená, že jednotlivé figury nevznikaly každá zvlášť. Scény a celé kompozice dobýval ze dřeva pan Heřman ve velkých celcích. Úctyhodné dílo! Pozornému návštěvníkovi jistě neunikne jistá podobnost třeba s oltářem Majstra Pavla v Levoči.
Tak, milí přátelé z Čech i Slezska, kteří jste už dlouho nebyli v Brně. Přijměte tento článek jako srdečné pozvání od města Brna, od jeho obyvatel i ode mne samotného.
Přiznávám jistou vášeň pro Brno, ve kterém jsem strávil nádherná čtyři studentská léta. Vášeň pro Brno v létě na jaře, v zimě i na podzim. Pro Brno veletržní, kulturní, veselé a rozmarné, ale také zamyšlené a sebevědomé historické i moderní.
Informační centrum pod krokodýlem, tel.:+420 542 427 150, e-mail: info@ticbrno.cz
Informační centrum TO JE BRNO, tel.: +420 513 039 035, e-mail: panenska@ticbrno.cz
Informační centrum na hlavním nádraží, tel.:+420 725 518 113, e-mail: nadrazi@ticbrno.cz