Ten nádherný, zajímavý, významný a často těžce zkoušený kus naší České republiky, který na svém erbu dnes nese dvakrát českého lva, z toho jednou ve stříbrné zbroji, pluh coby odkaz na Přemysla Oráče a prolomenou bránu s cimbuřím nad modrobílými vlnami, což nelze číst jinak, než – „ejhle: Porta Bohemica“, si i dnes, v první čtvrti jedenadvacátého století, nese už dávno nezaslouženou pověst kraje průmyslu, uhlí, elektráren a chemi se všemi problémy, které s tím vším možná mohly souviset. Tolik k aktuální chrakterizaci kraje, který si v plném rozsahu zasluhuje mnohem pečlivější a pozornější hodnocení bez nánosů názorové setrvačnosti a vcelku laciného hnidopyšství.Co bylo, bylo. Odestát se nemůže. Bylo a je to za námi. Ale pro co nejucelenější představu a pro co nejsprávnější pochopení, co byl, je a předvším bude Ústecký kraj, dovolte malou historickou exkurzi, kterou nám zprostředkoval náš host, člen rady Ústeckého kraje pro památkovou péči, regionální rozvoj a cestovní ruch, Ing. Vlastimil Skála, který nám ochotně poskytl objemné a obsažné interview.
Redakce: Pane radní, nemýlím-li se, jste rodák z Teplic, v Ústeckém kraji jste se narodil a žijete v něm celý život. Jste patriot?
Odpověď: Jsem. Jsem dokonce hrdý patriot. Protože vím na co můžu být hrdý já a na co mohou být hrdi všichni, kdo v našem Ústeckém kraji žijí, pracují, vymýšlejí a realizují nové vize – bez ohledu na to, že region pod hřebeny Krušných hor má za sebou nejednu dlouhou a často krutou nebo alespoň nešetrnou etapu. Přesto, nebo právě proto stojí za připomenutí alespoň stručný historický přehled:
Slovo „kraj“ pro pojmenování správního úzermí používalo už ve 13. století – a dodnes se hrdě hlásíme k tomu, že pro bližší určení tenkrát bylo zvoleno jméno města Žatce – byl to tedy tehdá kraj Žatecký. Až téměř do půlky 19. století.
Po roce 1850 došlo k úpravě krajského území i názvu a region od Chebu až k Mostu byl zván krajem Chebským, leč ne na dlouho – od roku 1855 zde lidé žili opět v kraji Žateckém.
Jedna z mnoha map Žateckého kraje
S ustavením První republiky, po roce 1920, se objevil i návrh župního uspořádání a naše území mělo nést jméno Lounská župa – ale k zákonnému ukotvení nedošlo.
Župní uspořádání – návrh
Postupně, jak se v Evropě komplikovala situace, stali jsme se tzv. separatistickým krajem Německé Čechy – Deutschlandbohmen – severozápadní čechy se sídlem v Liberci. Následovalo násilné ustanovení Protektorátu Čechy a Morava, jehož jsme nebyli členy. Jmenovali nás Regierungsbezirk Aussig – (Ústí nad Labem).
Neblahá doby protektorátu
Po roce 1945, za tzv. Třetí republiky – do roku 1948 – byl obnoven správní pořádek jako před podpisem Mnichovské dohody. Po roce 1948 byl Ústecký kraj „úředne“ zmenšen – jeho část byla převedena pod kraj Liberecký. Až do roku 1960.
Další změna kraji vrátila původní velikost, ale stali jsme se krajem Severočeským.
Až po revluci, v roce 1997, kdy byly zřízeny kraje s novými pravomocemi a náplní práce jsme se opět vrátili k názvu, který se v naší krajské historii několikrát opakuje – jsme opět krajem Ústeckým.
Ale v průběhu všech těchto politických, administrativních, vojenských, válečných i hospodářských a průmyslově agresivních událostí zůstal náš kraj místem, kde je dobré žít. Kam je dobré přijet, na vlastní oči vidět, zažít, ochutnat všechno dobré.
Redakce: Vraťme se, pane radní k naší společné problematice, k cestovnímu ruchu, k turistice. Dalo by se říct, kdy se v Ústeckém kraji turistika zrodila a jakým historickým vývojem prošla?
Odpověď: Myslím, že nějaký druh turistiky zde byl odjakživa. Jen se měnily nároky a také komunuikace a stále modetrnější osobní dopravní prostředky, železnice a lodní doprava a v neposlední řadě i finanční prostředky, za které si mohli turisté dopřávat radostí volného času. S tím vším se postupně musela různě měnit i nabídka turistických mopžností a produktů. I přesto, že náš kraj dostal dost zabrat těžbou uhlí, chemickým průmyslem, necitlivým zacházením s přírodou, občas i s lidmi, vždycky měl a dodnes má úžasné přírodní a historické bohatství, které je možné v cestovním ruchu dobře, obratně a s citem využít.
Redakce: A daří se?
Odpověď: O tom není pochyb. Hodně se udělalo a ještě víc toho udělat musíme. Bylo, je a bude vždycky na vůli a odvaze krajského vedení, kterým směrem a jak rychle se bude ubírat. Dnes už můžeme pomalu zhodnocovat rozsáhlé změny, které přinesla transformace post-uhelné ekonomiky a na tomto fundamentu začít plánovat další budoucnost cestovního ruchu a turistiky, služeb a nových produktů pro všechny turistické kategorie – od sportovních, přes společenské a kulturní až po relaxační a lázeňské. Od jara do jara.
S radostí, a přiznávám, i s nemalou dávkou zdravé pýchy, se nebojím tvrdit, že Ústecký kraj, který po desítky let táhl jako příslovečnou kouli na noze pověst kraje nepůvabného, zakouřeného, plného uhelných dolů a jam, dnes umí dost důrazně a občas i hlasitě připomenout, co všechno a jak promyšleně se mění. I když se nám ještě zdaleka nepodařilo uspokojivě vyřešit všechny neduhy dob minulých, toho, co se nám podařilo, není málo. Krajinu začínají zdobit nová jezera s úplně čistou vodou, mnoha památkám se dostává odpovídající péče, krajinou se vlní stovky kilometry cyklotras a cyklostezek, do Krušných hor se nejezdí jen na sjezdovky, ale i na fantastické tratě zimě běžecké a v neposlední řadě už máme i několik starých důlních děl zpřístupněných jako atraktivní turistické cíle. A to jsem se ještě ani nezmínil o nových zápisech do seznamu chráněných památek UNESCO. Na ty jsme mimořádně hrdí. Dělení na čytři turistické destinace, o které pečují destinační agentury Krušnýc hor, Dolního Poohří, Českého středohoří a Českého Švýcarska se jeví jako praktické a efektivní.
Připomeneme-li naše zámky, hrady i romantické zříceniny – skoro na každém kopci, na každé skále podél Labe, nad modrou stuhoou Ohře, na homolích Českého středohoří, začne se nám Ústecký kraj projektovat v úplně jiném světle. A nejen nám. Skutečný nárůst turistů nejen domácích a ze sousedního Německa a z Polska je důkazem, že se kraj vydal správným směrem.
Redakce: Pane inženýre, v několika větách jste představil orientační výčet turistických možností, jejichž detailnější popis by vydal na několik hodně tlustých knih. Vybral byste z nich alespoň několik, které by stály za pozornost?
Odpověď: Aniž bych měl v úmyslu jakkoliv zanedbat ostatní, nemůžu se nezmínit o Žatci a krajině žateckého chmele. Je tomu skoro přesně rok, co se tento unikátní region může chlubit značkou UNESCO. Nelze také nepřipomenout, že Žatecko, Žatecký poloranný červeňák, město Žatec a okolí, chmelnice, tradice pěstování chmele, jeho zpracování i kultivace je první region svého druhu na světě, který prokázal nezpochynitelné oprávnění publikovat své materiály se značkou UNESCO. Potvrdí to zřejmě každý, kdo si prošel expozice unikátního Chrámu Chmele a Piva, kdo navštívil Chmelařské muzeum, kdo se rozhlédl po žateckých komínech z Chmelového majáku.
Druhou lokalitou, která se zápisem do seznamu UNESCO může chlubit, je Hornická krajina Krušnohoří. Ta má navíc skvělé přeshraniční konsekvence. Pět z celkem dvaadvaceti uznaných hornických lokalit je právě u nás. A každá z nich stojí za návštěvu, prohlídku a poznání. A nejde jen o podzemní štoly. I na povrchu je celá řada úchvatných míst, které je dobré vidět a pochopit – Mědník, Krupka… Ale platí totéž, co jsem řekl před chvílí – dobře je popsat všechny v jednom proudu, jedním rozhovorem, by bylo nadlidským úkolem pro mě, pro vaši redakce i pro čtenáře. Ústecký kraj je pokladnice plná skvostů, jejichž samotný výčet a inspiraticvní popis by vydal na nejeden rok práce soustředěný do několika knih.
Kromě toho – české vinice a česká vína! Kopce, skály a vrcholy Českého srtředohoří, soutězky, v Českém Švýcarsku, hrady, zámky, chrámy, kostely, kaple, naše pivovary, hotely a hospůdky, zajímavé regionální potraviny… ! jak dlouho můžu pokračovat?
Redakce: Pane radní – během let, co je náš magazín na světě, jsme procestovali a okusili v Ústeckém kraji kde, co – ale stále ještě ne všechno. Začínám mít dojem, že pomalu třicet let, co o turistice (nejen) v Ústeckém kraji píšeme, stále nestačí. Že by to chtělo … co vlastně?
Odpověď – reakce: Tak vidíte – jak bychom mohli chtít celý kraj představit, popsat všechny cíle, představit všechny naše plány stavěné na tom, co se už podařilo na dvou, třech stránkách textu? Co že by to chtělo? Je to celkem snadné: to nejlepší, co bych českým, moravský i slezským ti zahraničním uristům doporučil, je přijet k nám, vidět, slyšet, ochutnat, prožít Ústecký kraj se všemi velkými a malými, starými i úplně novými turistickými atraktivitami.
Hustá síť informačních center se o kohokoliv z turistů postará dobrou radou, doporučením a třeba i pomocí se zajištěním ubytování, průvodců… a vůbec.
Vše podstatné hledejte na webových stránkách: