Už nějaký čas patřím do věkové kategorie „trilobit“ (ze slovníku generace Z) a mám tudíž mnoho zlozvyků. Jedním z nich je celkem pravidelná četba zpráv a přiznávám, i lidových komentářů k nim. OTOM! (třeba teď obohatím jejich slovníček o novou zkratku – O tempora, o mores!). Občas see zdráhám věřit tomu, co čtu, co je možné napsat. Čím bezohledněji a osobněji je téma zpracováno, tím víc reakcí. Čím bulvárněji se píše o celebritách všeho ražení, tím větší počet čtenářů, tím objemnější reakce.
Tož, jak na to?
Ještě před pár týdny jsem s neradostí mudroval nad tím, jak s našimi luxusně pozitivními turistickými tématy dosáhnout zájmu, který by se v jakékoliv odezvě alespoň vzdáleně přiblížil počtům zájemců o ty druhé. Jak iniciovat ještě větší zájem o podstatu našeho článku, textu, rozhovoru, reportáže? Ještě onehdá jsem trpěl dojmem, že kdyby se probudil zuřivý reportér Egon Ervin Kisch, dobrovolně by své řemeslo chtěl pověsit na hřebík nebo by set sakra přibrousil pero, a jako Borovský by:
„Jehly špičky, sochory a kůly – ztesal, zkoval, zostřil, sebral – kvůli – vojně s hloupostí a zlobou místo šavel….“
Možná by někdo z našich velikánů žurnalistiky uměl lépe napasovat slovíčka k sobě, aby poutavěji popsal důvody, proč místo tlačenice na mostě pod zámkem nebo na schodech ku hradu, je lépe vyrazit třeba ke Sloním skalám, k pramenu Punkvy, na Vyhlídku ptáčníka Velena nebo „Hanácké MontBlank“ či sand až na Kozí hrádek, haldu Ema, na Žižkovo pole, ke kostelíku ve Stínavě… Plný výčet méně známých až skoro neznámých míst by byl bezmála nekonečný.
Velký Kosíř – zvaný „Koséř“ – po hanácku, nebo také Hanácké MontBlank – 4 442 decimetrů nad mořem. Jakou výšku má nad nedalekou Plumlovskou přehradou nebo nad Podhradským rybníkem pod Plumlovským zámkem není známo.
Leč, jak siuatce už nějaký čas ukazuje, zdravá lidská chuť být aspoň občas vesele šťastný a přírodně svobodný se možná stane dobrým korektivem. Průběžných 12 – 15 000 čtenářů našich textů má stále tendenci držet pozvolnou pozitivní vektorovou tendenci.
Nakonec!
S obdobným poznáním a závěry jsme se před pár dny vrátili i z veletrhu Dovolená v Ostravě. Nejen že jsme se s radostí potkali se „starými“ známými. Dokonce nás i mimo stánek poznávali návštěvníci veletrhu z let minulých a s mnohými jsme měli docela dlouho o čem povídat.
V jednu chvíli jsem měl dojem, že za proslkenými stěnami výstavního pavilonu na chvíli ostře prokouklo slunko mezi mraky.
Ale to se jen blýsklo na lepší časy. Třeba brzy i zahřmí.
Tak si s námi čtěte na www.travel-profi.cz, www.travelprofi.cz, pište nám do komentářů na webu i na sociální síti, kterou máte právě před sebou.