Byl to právě on, autor řady báječných knih, které už málokdo čte, slavné Lišky Bystroušky, jejíž popularitu u nejen u dětí vytěsnili Spidermani a jiné umělé bytosti, ať už jakkoliv nereálné. Aniž bych chtěl jakkoliv podceňovat současnou literaturu a filmovou tvorbu – ruku na srdce, ona mluvící Liška Bystrouška taky není zrovna reálná. A přece. Tak, jak její příběh dokázal ztvárnit pan Karel Heger, tomu se hned tak něco nevyrovná.
Ale zpět k Těsnohlídkovi, k novináři a spisovatelovi, který prožil celou řadu osobních tragédií. Jako by byl osudem trochu předurčen, že to bude právě on, kdo osudného prosincového večera v roce 1919 při oblíbené vycházce v lesích nedaleko Bílovic, kde tenkrát bydlel, nalezl odložené, opuštěné, napůl zmrzlé děvčátko, malou Lidušku. Myslím, že jí byl tak rok a půl.
Samozřejmě ji odnesl, postaral se o ni. Ale od té doby mu v hlavě zrála úžasná myšlenka – jak získat peníze pro stavbu domova pro opuštěné děti. Jak dlouho asi trvalo, než si vzpomněl na svou novomanželskou cestu do Norské Kodaně, kde poprvé viděl vánoční strom a pod ním pokladničku, do které majetní dávali peníze pro nemajetné?
Pak už to byla jen otázka jednání, přesvědčování a argumentace. Povedlo se.
V prosinci roku 1924 vyjel z Bílovických lesů – jak symbolické – povoz s prvním vánočním stromem pro Brno. Jak se dá odhadnout z dobových fotografií, byl to krasavec vysoký nějakých 15, 16 metrů, osvícený pár žárovkami a samozřejmě s pokladničkou, do které by se vybíraly dary na stavbu dětského domova.
Jako všechno nové, i myšlenka sbírky na dobročinnost nebyla přijata hned a samozřejmě. Ale přijata byla. A tak byl rok na to položen základní kámen domova Dagmar.
Tedy tolik historie, kterou by měli znát po celém Česku, na kterou by se nemělo zapomenout pod vánočním stromem ve městech velkých i v obcích úplně malých. Vždyť každý z nich je tak trochu Těsnohlídkův.
Zvláště pak ten, který stojí na Brněnském náměstí Svobody dnes, nebo ten který postavili i na nádvoří na Špilberku.
Do Vánoc je ještě kolik? Necelých 14 dní. Ještě skoro dva týdny na to, abyste se nechali zlákat a zajeli si do Brna pod strom, který tak, jako tenkrát, i letos z lesů kolem Bílovic přivezli na koňském povozu. Krásnou jedli bělokorou. Strom moravský, zdravý a krásný.
Krásný jako Vánoce v krásném vánočním Brně.
Jak situace ukazuje, není zrovna jisté, podaří-li se v Brně uskutečnit všechny vánoční plány a programy. A že jich bylo! Ale ať už nás nařízení, opatření, vyhlášky a jiné edikty omezí jakkoliv, i když třeba nebude možné zahřát ruce kelímkem s vonícím svařeným vínem či doplnit energii dobrou moravskou klobáskou, bude možné si koupit něco z řemeslných výrobků, ozdoby, svíčky voňavé, malé i velké, symboly Vánoc a Adventu, zastavit se u Betléma a ví Bůh, co ještě. To uvidíte sami. Až budete mít dojem, že už nic nepotřebujete, kupte něco svým dětem, rodičům, prarodičům nebo přátelům. Vždyť Vánoce jsou svátky lidí dobré vůle a dobré vůle dobrých lidí. Třeba najdete přesně to, co se bude líbit ve stáncích neziskovek. Nebo si vyberete na brněnských virtuálních adventních trzích. Podpořte výkupen „na dálku“ své oblíbené trhovce, výrobce a tvůrce. Vše podstatné najdete na www.brnensketrhy.cz. Vybírat můžete z nabídky sedmi desítek „stánků“.
Ale i bez otevřených stánků je adventní a vánoční Brno kouzelné. Chcete je vidět jako na dlani? Pak bude dobré si vyšlápnout na ochoz slavnostně vánočně vyzdobené vyhlídkové věže Staré radnice. Otevřená je denně do osmi večer a v sobotu až do desíti. Svítící Brno z ptačího pohledu je fantastické.
Co byste si ale neměli nechat ujít, je cesta nádherně vyzdobenou vánoční „šalinou“. Krasavice je to sice poněkud letitá, ale ve skvělé formě. Jako zralá dáma, která o sebe dbá a je si vědoma svých nesporných kvalit. Vyráží denně z Náměstí Svobody mezi čtvrtou dopoledne a osmou večer.
Tedy „Ukončete nástup, dveře se zavírají“ a jedeme. Tedy ze „Štatlu“, na Zelný trh – „Zelňák“ – potom Masaryčkou k Hlavnímu nádraží, odtud doprava Novými sady pod Petrovem do kopečka na Šilngrovo náměstí. Dál dlouhou a jako liniár rovnou Husovou budete mít dojem že se trefíte rovnou do „Červeného kostela“ tedy do evangelického kostela J. A. Komenského, ale těsně před ním šalina zazvoní a vezme to ostře doprava (jak na Velké ceně), rovnou na Českou – tedy na slavnou brněnskou „Čáru“. Zkuste zde vystoupit a najít Adama Čekače. A pak znovu na Náměstí Svobody, Zelňák, a Masaryčkou dolů, ale tentokrát před nádražím doprava a velkým obloukem až na Malinovského náměstí – kdysi přezdívané „u škaredého vojáka“. Odsud znovu na Českou a na Náměstí Svobody. Stojíme.: „Ukončete výstup, konečná“.
Samozřejmě, že můžete vystoupit kdekoliv a jít dál pěšky – třeba po stopách brněnských moderních soch, do kostelů, podzemí, popřípadě jen tak, podle návodu, který si můžete přečíst v některém z našich minulých textů o Brně.
Ale třeba! Třeba se stane, a ještě do Vánoc se situace zlepší natolik, že se otevřou i stánky s dobrotami a delikatesami U Tlustých, okusíte populární Turbomošt, trdelníky, teplou i horkou čokoládu, grog, a i na ten voňavý svařák dojde. A hospůdky, kavárny, vinárny a další místa, kde vám bude dobře – stačí si vybrat a vstoupit a být člověkem dobré vůle.
Třeba se stane a Brno se do Vánoc, na Vánoce nebo i svátcích opět oblékne do bílé. Tak, jako je na videoklipu, který byl na začátku loňského prosince natočen na hudbu složenou hráčem na tubu Filharmonie Brno Petrem Jirákem. Přiléhavým vánočním textem ji opatřil Pavel Krajčírovič. Zpěv poctivě nacvičily pěvkyně sboru Kantiléna. K poslechu koledu najdete kromě jiného i YouTube: Za Brnem kometa.
Ať už to bude jakkoliv, máte šanci. Brno stojí za návštěvu i když je chladno, i když mrzne nebo prší.
Pečlivě sledujte stránky www.gotobrno.cz, nebo se obracejte přímo na pracovníky brněnských informačních center. I my se na našem webu vynasnažíme ještě přinést aktuální zprávy – budou-li jaké. Hlavně aby byly dobré.
Fotografie poskyt magistrát města Brna