Rodem Brňák, po otci Němec, srdcem a duší Čech a v podstatě hlavně Moravan s mimořádným vztahem k Hané; i když v roce jeho narození (1873) a ještě dlouho poté, byl vlastně Čechem rakouskouherským. Přesto, nebo právě proto mu bylo dopřáno studium na českém gymnáziu v Brně, gymnázium dokončil v Praze v Žitné ulici, poté studoval na Umprum a Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Ženíška a Pirnera, techniku fresky, sgrafita a mozaiky pak studoval v ateliéru profesora Kamila Hilberta. Pro začátek umělecké kariéry docela krásná společnost.
Bylo mu sedmadvacet let, když neodolal nabídce přátel a na doporučení profesora Suchardy se pustil se do práce na sgrafitech prostějovského zámku. Ano – na těch sgrafitech, které vám na dnešní pouti Prostějovem představíme jako první. To se lámalo století a letopočty začínaly číslem 19.
Zámek na Pernštýnském náměstí v Prostějově
Původně jej majitel Vratislav II z Perštejna postavil jako pevnost v první třetině 16. století, ale už v druhé půli téhož věku jej nechal přestavět na pohodlné a reprezentativní zámecké sídlo. Dodnes na jeho stavební konstrukci najdeme charakteristické renezanční prvky, mnohde překryté pozdější secesní přestavbou. A právě zde se dostáváme k Janovi Köhlerovi. Jeho sgrafita nesou nezaměnitelnou stopu moderny, secese a art deca. Postava Svatopluka se třemi pruty je zejména pro aktuální dnešek vynikající připomínkou poučení z českých dějin. Figury v hanáckých krojích jsou doplněny masivními pásy s rostlinnými motivy, dolní část fasády zdobí pruhy s charakteristickými renezančními „psaníčky“. Krásným vyznáním k Hané a hanácké řeči jsou i nápisy doslova „zabalené“ v ornamentální sgrafitové fazetě, z nichž ten, který se nám líbí nejvíc, zní: „Hanák tade bode do skonání světa – tento staré zámek dyl o štere leta“. O kousek dál najdete přadlenu v hanáckém čepci, jinde zase Hanáka s vnukem. Jde o alegorii spořivosti, Stařeček a chlapec. Záměrem tohoto sgrafita byla především skutečnost, že v zámku měla být záložna a zastavárna, tento spolek také r. 1893 zámek koupil a rekonstruoval jej, sgrafito také doprovázel tento text: „Co tě chebi, tade vepuč, co máš zbetkem, tade olož.“ Při renovaci fresek v letech 1958 – 1959 bratry Janem a Františkem Třískovými byl text odstraněna a místo toho zde dali jiný text: „V Prostijově na renko, je tam pěkny stáni, stojijó tam štere koně vrany.“ Nepřehlédněte ani pevným zámkem uzamčenou kasu a v ruce chlapce peníz, který za chvíli skončí s cinknutím uvnitř. Hanáci byli vždycky pracovití, šetrní a dobří hospodáři. Jak jinak by se celá Haná mohla stát regionem proslulým svým pověstným bohatstvím. A na závěr, trochu skryté za listím stromu najdete i výjev z tak zvaného „Honění krále Ječmínka“ – tedy scénu ze selské bouře. Pozorně si scénu prohlédnete a hledejte mušketýra s vysokým kloboukem na hlavě – tak ztvárnil Jano Köhler sám sebe.
Ovšem tou nejzajímavější scénu tvoří dvojice slunečních hodin – jeden ciferník je z jedné strany druhý hned za rohem. Každý ciferník má jinak postavenou číselnou řadu, takže pozornému divákovi neunikne že stejný čas panuje i „za rohem“.. Krásné dílo! Ciferníky bohatě zdobené ornamenty samozřejmě opět zdobí nápisy: Moudré „Ranní ptáče dál doskáče“ doplňuje neméně poučné: „Čas běží jako voda, každé chvilky věčná škoda“.
Bylo by chybou, stát před zámkem a nenahlédnout dovnitř. Prohlídku některých sálů je možné si dohodnout v Informačním centru hned vedle radnice.
Pernštýnské náměstí 5 – dům U tří zajíců
Kdo dnes ví, kdy se na starém domě, ve kterém se kdysi připravoval slad, vařilo pivo, pálila kořalka a kam chodili Prostějováci na pivo nebo jitrnice či syrečky objevil železný štít se třemi poskakujícími zajíci. Bylo to kolem roku 1556 za majitele domu prostějovského purkmistra Jana Tišnovského. A protože tradice a domovní znamení se mají uchovávat a je dobré je mít ve vážnosti, Richard a Marie Vařekovi, další z řady majitelů domu, si nechali na fasádu zhotovit nové – ovšem s původním tématem. Dům dnes vypadá určitě jinak než kdysi. Také vám v něm nikdo nenabídne napěněný žejdlík – ale to nevadí. Třeba se necháte zlákat k malému nákupu v Prostějovské lidovce. Ale postůjte a prohlédněte si tři zajíce – stojí za to. A tak na jednom malém náměstí si můžete porovnat, jak skvěle Jano Köhler zvládat techniku fresky, sgrafita i mozaiky. Ale přece jen, tento dům se ke své dávné tradici přece jenom trochu „hlásí“; v zadní části – ve Fügnerově ulici – je bar U Tří zajíců…
Náměstí T.G.Masaryka 21 – dům U Zlaté studny
Poutavou historii má starý právovárečný Dům U Zlaté studny. Už ve 14. století se zde legálně pálila prostějovská pálenka, jistě předchůdkyně slavné Starorežné. Kdo všechno v něm bydlel a provozoval čilý obchod, není až tak podstatné. Všimněme si ale letopočtů 1666 a 1936. První je datací postavení pískovcového portálu a druhý značí rok, kdy Jano Köhler vytvořil domovní znamení se scénou mladé ženy čerpající vodu ze studny se starobylým rumpálem. Signováno: „KOE“. Působivým dojem ve vás zanechají i sgrafita s rostlinnými motivy pod okny prvního poschodí.
Náměstí T.G.Masaryka 5 – dům u Měsíčka
Svoji podobu dostal po zničujícím požáru v roce 1697. Dodnes stojí s důstojným sebevědomím, jako by shlížel na lidské hemžení s moudrým pochopením. Chceme-li obdivovat další Köhlerovo dílo, musíme zvednout zrak až pod střechu, k atikovému štítu. Mozaika z keramických destiček znázorňuje Pannu Marii královnu stojící na Měsíci. Možná se vyplatí vytáhnout z batohu dalekohled – pak se vám mozaika zjeví se všemi detaily.
Součkův dům, Hanačka 2
Tento dům je pokládán za jakýsi „osamělý výhonek české renesance v Prostějově“ (tak jej označila vnučka a dcera majitelů Eva Hrubanová – Součková). V ulici Hanačka – jistě nejkratší v celém Prostějově, se vyjímá jako elegantní vzducholoď vytvořená fantazií zdatného autora ve stylu fantasy. V okolní zástavbě působí vážně až neskutečně neorenesančně lehce. Nároží ozdobené bosáží – tedy surovými tesanými kameny, štít s dvěma falešnými věžičkami se slepými „střílnami“, čtvrt a půlkruhové „krajkoví“ nad základní trojúhelníkovou linií štítu s plechovými vlaječkami, pod střešní římsou je pás zdobných sgrafit. Celkový dojem: mimořádný. Ale to vše jsou jen působivé ozdoby kolem centrální scény ve štítu. „Ručička“ velkých slunečních hodin vyrůstá z tváře slunce, aby svým stínem mířícím k římským číslicím od VIII do XII a pak od I po IV přecházela přes centrální postavu anděla s kružítkem a trojúhelníkem, jako atributy umění stavitelského. Jak už bývalo zvykem, Jano Köhler do velké scény kolem hodin zpracoval figurální symboliku nectností počínaje nepoctivostí, marnivostí a konče válkou se společným heslem „svízel“, a aby na druhé straně jako morální protiváhu ztvárnil pár v bílých řízách s růžemi jako symbol „útěchy“. Uprostřed je sedící postava kronikáře s brkem v ruce. Zajímavostí je, že střecha věžičky na domě byla inspirovaná spodní částí Eiffeelovky; právě tento nápad zde uplatnil Ing. Souček a inspirací mu byla Světová výstava v Paříži v roce 1889, kterou navštívil jako student.
Zajděte k Součkovu domu do uličky Hanačka a zkuste se alespoň na chvíli chovat úplně jinak než většina kolemjdoucích. Nestyďte se, zastavte se. Zvedněte hlavy a obdivujte. Třeba se zastaví i ostatní, kteří kolem chodí už roky a možná si ještě nestačili všimnout a třeba ani nevědí, kdo že je to pod velkou scénou podepsán. Jak že je to napsáno? Aha! J. Koehler.
Vrlův nájemní dům, náměstí Edmunda Husserla 8
Náměstí pojmenované po významném filozofovi leží jen kousek od „dolního“ konce náměstí T.G.Masaryka, tedy tak říkajíc v centru. Dům určený k nájemnému bydlení nechali postavit manželé Vrlovi. Josef Vrla byl významným prostějovským politikem, novinářem a vydavatelem. Nový nájemní dům byl tedy nejen dobrou investicí, ale i jakousi vizitkou úspěšného podnikatele a podporovatele kulturního dění ve městě. Ve své době působil dům elegantněji než dnes, a pokud bychom měli možnost nahlédnout do některých z bytů, jistě bychom ocenili i zimní zahrady, které jsou jejich součástí.
Pozornému pozorovateli neunikne ornamentální sgrafitová výzdoba a ve druhém patře pak i portréty moravských tiskařů Jana Olivetského, Jana Günthera a Kašpara Aorga. Letopočet 1871 pak značí rok založení Vrlovy tiskárny.
Kostel Povýšení sv. Kříže, Filipcovo náměstí
Jano Köhler byl velmi pracovitý člověk a je znám především jako „malíř chrámů“, byl autorem ikonografie Cyrila a Metodějě a řady našich světců, tato tématika mu byla nejbližší, vymaloval a vyzdobil stovky kostelů. V kostele Povýšení sv. Kříže můžete obdivovat rozměrnou fresku sv. „Václava“ na koni v doprovodu dvou andělů, pak ještě fresku „Proměňování na Hoře“ a celý pás menších fresek věnovaných velkému požáru Prostějova se sv. křížem a postavami sv. Heleny, Metoděje, Božetěcha, Prokopa a Ludmily. Nad „vítězným obloukem“ – to je ten triumfálně působící architektonický prvek mezi hlavní lodí, čili chórem a kněžištěm, tedy prostorem s oltářem – je pak Köhlerova freska „Kristus Pantokrator“ -tedy vládce všehomíra. Kromě toho ještě zpracoval několik okenních vitráží s postavami svatých.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje, Brněnská ulice
To je lahůdka. Osudy kostela byly hodně dramatické a můžeme považovat za štěstí, že můžeme nahlédnout do dalšího „šuplíku“ Köhlerovy výtvarné pokladnice. Už prvnímu pohledu do interiéru nám nemůže uniknout oltářní obraz obou věrozvěstů, rozměrné stropní obrazy Zmrtvýchvstání Páně a Panna Marie Nanebevzatá. Ale nejen uvnitř i venku, na městském hřbitově najdeme mimořádně hodnotná díla Jano Köhlera. No, jak už asi tušíte, náhrobek dekorovaný keramickou mozaikou si mohl dovolit jen člověk důležitý a bohatý – patří významné prostějovské rodině Součkových. Hrobka Dostálových-Lutinových, respektive hlavní scéna na něm zachycující Nikodéma a Josefa z Arimatie pohřbívajících .Ježíše Krista s postavou truchlící Panny Marie patří k nejvýznamnějším Köhlerovým dílům. Ale posuďte sami.
Pokud byste a podlehli kouzlu výtvarného vidění Jano Köhlera a chtěli vidět jeho další práce, na celé Hané i jinde na Moravě jich najdete celou řadu – v Luhačovicích, Litovli, Kroměříži i v Kyjově, na Hostýně i v Olomouci – ale to už byste museli pátrat sami, nebo se obrátit o radu do prostějovského turistického informačního centra.
Ostatně tam se vám dostane informací mnohem víc i o dalších turistických atraktivitách krásného, klidného, pohostinného a veskrze příjemného města Prostějova.
