Lze docela věřit autorovi papírového modelu původního prostějovského židovského města Jana Lázny, že nebýt agresivní likvidace židovského ghetta, mohl se Prostějov směle ucházet o zápis do seznamu UNESCO. Vždyť mezi 16. a 18. stoletím tvořilo židovské město kolem šedesáti domů, patřili k němu i masné krámy, židovská škola, sportovní klub Makabi a řada dalších budov a institucí.
Dnes všichni místní a většina návštěvníků ví, že z židovských památek ve městě stojí už jen pověstný prostějovský Špalíček, na okraji města židovský hřbitov a v ulicích je usazeno čtyřiadvacet Stolpersteinů – Kamenů zmizelých, jak jsme psali v přechozím článku. Je toho víc, co připomíná židovskou historii Prostějova, jen je třeba hledat. Například pozůstatky severní části židovského ghetta ve Školní ulici, stopy prostějovského rodáka architekta Maxe Fleischera ve městě, dvě někdejší synagogy, byť jedna výrazně přestavěná a druhá (zatím) v žalostném stavu, ale také dodnes funkční sladovna Castello, kterou kdysi rozjeli bratři Winterové a v neposlední řadě starý židovský hřbitov nedaleko centra, který již několik let čeká na svoji rehabilitaci.
Přesto, nebo možná právě proto stojí Prostějov a památky na židovské obyvatele za pozornost a návštěvu. Navíc je, a hlavně bude, Prostějov ideální základnou pro turistické výpravy za dalšími židovskými památkami a hřbitovy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Prostějov se vám tak může stát výhodným a po hanácku příjemným místem pro pár dní jarní, letní nebo podzimní dovolené.
Kterýkoliv z penzionů ve městě se o vás s radostí a pohostinností postará, abyste mohli vždy po snídani vyrazit a vrátit se k večeru k prostřenému stolu a třeba i ke sklínečce vynikajícího moku prostějovské starorežné z Palírny u Zeleného stromu – nejstarší v Evropě!!!
Ivanovice na Hané.
Před skoro jedenácti sty lety žil na březích říčky Hané jistý Evan, jehož rodině a lidu se říkalo Evanové. Tak zřejmě vzalo původ jméno dnešních Ivanovic na Hané. První cíl našeho dnešního putování za židovskou minulostí kraje, za starým židovským hřbitovem. První nebožtíci zde byli uloženi zřejmě v polovině 17. století a na necelých 4000 metrech čtverečních našli v dalších stoletích místo věčného odpočinku židé z Ivanovic a dalších 22 okolních obcí. Za atraktivní lze považovat kromě jiného i dohad historiků že zde byli pohřbeni i židovští předkové sedmého olomouckého knížete arcibiskupa Th.Dr. Theodora Kohna – v úřadu působil v letech 1892 – 1904. V době holocaustu byla ivanovická židovská komunita prakticky vyvražděna a přestala existovat. Hřbitov dnes působí spíš jako tajemná zahrada ponechaná přírodě. V bujné trávě se rýsují kamenné stély, jako by se opíraly jedna o druhou, jinde připomínají čestnou stráž. Vstupte a podle starého zvyku položte na některou z nich svůj kamínek. Z Prostějova do Ivanovic na Hané je to 22 kilometrů krásnou krajinou, od vesnice k vesnici – pro letní cyklovýlet naprosto ideální. Na zpáteční cestě se nabízí zastavení u rozhledny a moderní vyhlídkové plošiny nedaleko Dobrochova.
Neředín
Tak to je z Prostějova na sever, k Olomouci. Nebo spíš do okrajové části Olomouce – Neředína, kde leží „Nový židovský hřbitov“ Byl sem přemístěn z prostoru dnešních Smetanových sadů sousedících s výstavištěm Flora. Na tom „Starém“ se pohřbívalo od roku 1869 do roku 1900 a na přenesených náhrobcích je znát, že Olomoucká komunita byla nejen početná, ale i poměrně značně bohatá. Najdeme zde honosné hrobky podnikatelských rodin – například sladovníka Eduarda Hamburgera, básníka Vlastimila Artura Poláka, průmyslníků Brocha, Briesse nebo Bracha. Vstupní bránu zdobí Davidova hvězda a kousek od ní stojí novogotická obřadní síň se stejným znamením. Jedná se o hodnotnou stavbu zařazenou mezi kulturní památky. Podobně jako jiné židovské hřbitovy i ten v Neředíně je schopen vás doslova pohltit. Nevím, čím to je, ale pokaždé, když vstoupím mezi staré, rozpadající se stély, mám dojem, že hodiny jsou pozpátku. Nic vám nebrání si to vyzkoušet také.
A jak je u nás zvykem, při cestě zpět do Prostějova vám doporučujeme dalších několik zastavení. Co takhle nedaleký Fort XVII Křelov? Nebo Fort XIII ve čtvrti Nová ulice? Jsou to unikátní fortifikační stavby plukovníka Wurmba z roku 1850, kdy se snažil zmodernizovat celý prstenec opevnění Olomouce s pětadvaceti pevnůstkami. V roce 1866 zde v době slavné bitvy u Hradce Králové sloužilo víc jak 400 vojáků.
Loštice
Kdo by neznal! Městečko proslavené nezaměnitelnou vůní tvarůžků známých jako „olomoucké“. No, budiž! Buďme tolerantní stejně jako Alois Wessels v roce 1876, tvůrce a zakladatel firmy AW, která Olomoucké syrečky, tvarůžky, nebo také Olmützer Quargel – tedy olomoucké tvargle vyrábí a nabízí dodnes. V marketingovém záměru starého pána jistě můžeme vystopovat i strategickou úvahu, že Olomouc je v názvu praktičtější, protože Olomouc je známější a větší. A jak to mívaly židovské podnikatelské rodiny ve zvyku – hlavně to nic nestojí. Kdyby dnes žil pan Wessels, jistě by mu některý z jeho souvěrců mohl říct: „… poslouchaj, Wessels, oni měli tenkrát čuch!. No jo, to se pozná…. Dnes jsou slavnej. I ta Evropská unie jim dala marku chráněného zeměpisného označení. Dyť jich znají po půl světě, člověče…“
Tak jsme si krásně udělali můstek mezi syrečky a putováním za židovskými památkami v Lošticích. Protože je zde hodně co vidět.
Myslím, že zdejší židovský hřbitov je široko, daleko nejstarší – už v roce 1554 se na mírném svahu Hájku objevily první pískovcové macevy. Dnes se jich v trávě bělá skoro půl sedmé stovky. Většinou nesou barokní prvky nebo klasicistní ornamenty – tudíž jsou datovány do 19. a 20. století. Avšak nejstarší datace má letopočet 1718. Většina nápisů je v němčině a v hebrejštině, jsou zde ale i nápisy české.
Hřbitov podává svědectví o poměrně početné židovské komunitě, existují záznamy i o existenci mikve. Po roce 1727 vznikla celá židovská čtvrť se synagogou, školou, byla zde sladovna, a dokonce i židovská radnice. Většina z původních 36 domů zde stojí dodnes. Za pozornost stojí i synagoga. Ta, kterou můžete navštívit, je v pořadí třetí. Postavena byla v roce 1905, vlastní ji město a dnes v ní působí knihovna a městské muzeum. Ač se z původního vybavení nic nezachovalo, jsou zde tři řady lavic přenesené ze synagogy v Olomouci – tři řady, dvacet jedna prázdných míst, která mají symbolizovat osmdesát obětí holocaustu z Loštic, Mohelnice a nedalekého Úsova.
Zkuste to! Návštěva Loštic je mimořádným zážitkem – nejen kvůli pověstným voňavým a především všeobecně oblíbeným syrečkům.
Vyškov
Město Vyškov – je to Haná? Není to Haná? Inu – jak by ne, vždyť leží na řece Hané. Ať už si Vyškov kdokoliv zařadí kamkoliv, dnes bude patřit do sféry našich společných turistických zájmů. I ve Vyškově najdeme poměrně významnou památku na naše historické židovské souputníky. Budiž bohu žalováno – opět už spíš více než méně v podobě židovského hřbitova a bývalé synagogy. Ta se, jak už bylo často zvykem, stala i ve Vyškově po válce (po té druhé) kostelem Církve československé husitské. Hřbitov byl zřízen v roce 1888 místní židovskou obcí. Samozřejmě nechali postavit i obřadní síň. Možná trochu kuriozní je, že se z ní v roce 1952 stalo obydlí pro správce hřbitova.
Dnes je velikost hřbitova poměrně zredukovaná, ale těch skoro šedesátka náhrobků stojí za vidění. V několika řadách lemujících hřbitovní zeď vytvářejí opět tu neopakovatelnou a jen obtížně popsatelnou atmosféru židovských hřbitovů, ať už jsou kdekoliv.
Třeba také v Kojetíně
Na skoro 6000 metrech čtverečních stojí sedm stovek náhrobků. Ty první zde byly vztyčeny už kolem roku 1782. Poslední obřad se odehrál ve dvaačtyřicátém, v roce, kdy začal holocaust. Je to opravdu mimořádné místo a navštívit jej můžete po dohodě se správcem. Leč stojí v Kojetíně i synagoga. Dnes už také bývalá a podobně, jako v jiných případech je dnes místem setkávání pro věřící Československé církve husitské. Ale dodnes se může chlubit statutem druhé nejstarší synagogy v Česku – hned po té slavné pražské Staronové. Výlet do Kojetína doporučujeme obohatit o návštěvu Městského muzea. Uposlechnete-li naší rady a vypravíte se sem z Prostějova na kole, vyplatí se zajet kousek za město podél Mlýnského náhonu kopírujícího tok řeky Moravy ke dvěma unikátním vodním dílům: Vantroky – tedy akvadukt u Rybníčku a tak zvaný Sifon – odborně „vodní shybku“ na křížení náhonu a říčky Valová. Jak vantroky, tak shybka byla vodní dílka, bez kterých si žádný mlynář na vodě neuměl svoji práci představit. Stojí za podívanou.
A tak ještě Tovačov
Z Kojetína je to vážně jen kousek. Zdejší židovský hřbitov je fakt starý – nejstarší náhrobky jsou datovány rokem 1614 a 1615. Byly sem přeneseny ze „starého“ hřbitova zničeného už v roce 1643. Navíc v Tovačově najdete i novorenezanční obřadní síň – sice nepoměrně mladší, ale její exteriér vás nenechá na pochybách. Nikdy neztratila svůj nezaměnitelný židovský architektonický styl. Dnes v ní jsou expozice Muzea historie tovačovské židovské obce a židovských pohřebních rituálů. Dokonce většina vybavení je původní. A ještě něco – Tovačov má docela solidně zachovalé „židovské město“.
No, tak to by pro dnešek stačilo
Ať už si vyberete jako cíl jarních nebo spíš letních toulek po „zahradách mrtvých“, po židovských památkách na Hané z naší dnešní nabídky cokoliv, vždycky začněte v Prostějově! Začněte v Hanáckém Jeruzalémě! Z něj vyrážejte a do něj se vracejte. Prostějov je město přívětivé a pohostinné. A hlavně! Všechny jeho restaurace, kavárny, hospody, hospůdky a vinárny, penziony a snad i opravený hotel Rolný budou s radostí vítat každého hosta. Po víc jak roce, kdy tak bolestně trpíme nedostatkem společenských kontaktů, to bude pro nás všechny jako chladná sprcha v parném létě.
Tak nezapomeňte, Prostějov a okolí je, a hlavně bude mimořádně příjemné místo pro váš prodloužený víkend, ne-li celou dovolenou na Hané.
