Čas milých vzpomínek, aneb těch 750 kilometrů se vyplatí

19. března 2021 | | | | | | | |

Už rok! Celý rok jsme více nebo méně odříznuti od míst a především přátel, které máme rádi. Od všelikého vandrování do míst, kde je, a věříme, že zase bude dobře. S duší bolavou a srdcem rozechvělým se stále častěji probíráme archivem fotografií, které jsou trvalým dokumentem zážitků, na které by se nemělo zapomínat. Je až neskutečné, jak tíživě na nás dopadá absence možností se vidět, mluvit spolu o čí do očí, skákat si do řeči, dělit se o dojmy, pocity a plánovat, co uděláme zítra, za týden, v létě.

Někdo sní o plážích, na kterých se bude povalovat jako kde která hvězdička, jiní – a věřím, že je nás většina – se ve vzpomínkách vracíme tam, kde přátelství a prostá lidská radost ze společných zážitků přímo monumentálně převyšuje jakýkoliv konzum nebo bulvár.

Tož, pojďte s námi zavzpomínat na jednu z našich prvních výprav do Prešovského kraje, do míst, která s mimořádnou péčí a nebývalou kreativitou obhospodařuje Krajská organizácia cestovného ruchu Severovýchod Slovenska.

Náš výlet se poměrně rychle stal výpravou, dokonce objevitelskou. Znali jsme Spišské Podhradie i slavnou zříceninu, Měli jsme docela dobré informace o Prešově, ale v Solivaru a Opálových baniach jsme se stali objeviteli. O to příjemnější byla návštěva Bardejova, o němž jsme měli informace spíš zprostředkované. A Bardejovské kúpele? To byl závan krystalické pohody. Jak jsme se přesvědčili nebyli jsme první,  a určitě ne ani poslední, kdo se jimi nechal hýčkat.

A to byl teprve začátek. Od té doby jsme v Prešovském kraji bezpočtukrát a nepochybuji o tom, že k našim přátelům, kamarádům a na mnohá známá místa zase budeme ještě dlouho vracet.

Je víc, jak pravděpodobné, že, že mnozí z vás jste v Prešově byli, že jste vyšplhali mezi kamenné zdi Spišského hradu, nebo že jste dokonce viděli „Prešovskou rovnoběžku“. Je možné, že si tento text najdou i turisté, kteří zatím Severovýchod Slovenska lehce zanedbávali. Ať tak, či onak, snad se nebudete horšit nad našimi vzpomínkami, které by vás měly inspirovat.

Pravda, kdo by vyrazil z Aše, má před sebou víc, jak osm stovek kilometrů a kdo třeba z Vsackého Cábu „jen“ kolem pěti set. Ať tak nebo tak, vyplatí se to.

Spiš, Spišské Podhradie a Sivá Brada

 

I kdybyste vyrazili hodně časně a cestou se stavili jen tu a tam na kávu nebo si protáhnout ztuhlé údy, z Česka do Spišského Podhradí dojedete, když to dobře půjde, po poledni. Pak máte ideální šanci udělat to jako my. Najít si nocleh, oddechnout si u kafíčka, posilnit se a vyrazit. Obrovská hradní zřícenina vás sice bude lákat, ale doporučujeme si dát ještě jednu zajímavou vycházku. Cíl se jmenuje Sivá Brada a najdete ji v sousedství Krížové hory. Oba kopce jsou něco přes 500 metrů nad mořem a cestou si můžete prohlédnout čtyři kapličky, z nichž ta stojící na Sivé Bradě je nejkrásnější. A také samotná Sivá Brada je unikátní. Své jméno získala díky poměrně rozsáhlým plochám travertinu, který na povrch vynášejí četné podzemní prameny. Díky tomu se na kopci drží vzácné rostlinné druhy. O výhledech na Spišské Podhradie, Spišskou kapitulu a za ní jakoby se vznášející Spišský hrad ani nemluvě.

Ale to už jsou místa, o kterých si necháte krásně zdát do druhého dne.

Spišská kapitula

 

Především stojí za připomenutí, že celý nevelký region kolem kapituly a pod hradem nese jméno Spišský Jeruzalém. Kdy, kdo jej tak pojmenoval, necháme třeba na vaší fantazii. Ale za zmínku stojí, že původní obec zde stála už ve 12. století a o sto let později sem přesídlila kapitula i s proboštem, od roku 1776 celé spišské biskupství. Kapitula je městskou památkovou rezervací a její nepřehlédnutelnou dominantou je překrásná, vznosná a velebná katedrála svatého Martina. Kromě celé spousty vynikajících památek byste si měli dobře prohlédnout také nejstarší známou slovenskou románskou plastiku známou jako Leo albus – Bílý lev.

Spišský hrad

 

Archeologové prokázali, že toto místo se našim předkům zalíbilo už v době laténské. Hrad se začal zvedat k nebi po roce 1200 a celkem jeho budovatelé obestavěli plochu 41 a půl tisíce m2. To jsou čtyři fotbalová hřiště! A co všechno na hradě můžete uvidět! To je materiál na několik knih. Neodvažuji se dlouhých popisů, nemáme dost prostoru pro vyčerpávající historické sondy. Bojím se, na co bych zapomněl, co zanedbal, čeho si nevšimnul. Mnohem lépe bude, prožijete-li sami na Spišském hradě celý den – pak pochopíte, proč se na něj vracíme kdykoliv je to jen trochu možné.

Prešov

 

Třetí největší ze všech osmi slovenských krajských měst, bohaté, s řadou skvělých historických památek, plné současného moderního života, kulturních institucí, a především turisticky atraktivních cílů. Návštěva a prohlídka některých vám zabere jen pár minut, jiné si budou žádat hodiny, ne-li celé půldny či večery.

Třeba „Prešovská rovnoběžka“ – no, není to nádherný nápad? Možná stejně zajímavý, jako posezení na kašně se stříkající vodou, ale pozor, dovoleno je to jen někdy a jen dětem.  Zato taková Prešovská kalvárie s celou kolekcí barokních kaplí a s kostelem, to je program na skoro celý den. K večeru bychom doporučili zajít k působivě osvětlenému pravoslavnému chrámu svatého Alexandra Něvského. Návštěvníci se silným kulturním tahem by asi neměli odmítnout nabídku některého představen divadla Jonáša Záborského. Jako malou ochutnávku si na webu divadla můžete ze záznamu na divadelním kanálu Youtube dopřát slovenskou verzi „Někdo to rád horké“ slavného „Revizora“ nebo neméně proslulého a zejména u nás známého Nikolu Šuhaje. Ale pravda – sednout do hlediště a mít před sebou živé představení není jen tak nahraditelné.  Viděl jsem, slyšel jsem, zažil jsem. Zkuste to také.

Solivar

 

Je ale v Prešově ještě jedna velice unikátní památka. Dílem historická, dílem technická, ale celá slaná. Tak významná, že se podle ní jmenuje celá jedna městská čtvrť – Solivar a aby se to moc nepletlo, sousední čtvrť nese jméno Solná baňa. Tedy sůůůůůl, jak krásně uměl protáhnout pan král v pohádce Sůl nad zlato. Nerost, bez kterého, jak víme, žít prakticky neumíme. Stojí tedy za to navštívit slovenskou národní kulturní památku Solivar. Tvoří jej celý komplex budov a zařízení na těžbu soli ze slonaky – huť, varna, sklady soli, doprovodné provozy jako byly kovárny, stáje, mlýny a další. Zařízení, která se nedochovala v původní podobě byla buď „dobudována“ nebo zpracována jako velké funkční modely.  Areál solivaru doplňovaly také slané lázně a solná jeskyně k léčbě dýchacích potíží, alergií a vyčerpanosti. A jako doklad, že práce v solných baních byla tvrdá a nekompromisní můžete i zde vidět typické zařízení pro svolávání dělníků do roboty – klopačku.    

  Opálové baně

 

I když jsme vám z několikadenního pobytu v Prešově představili jen na malou ukázku, musíme dál. Nejen sůl se v kraji kolem Prešova dolovala. Pod kopcem Dubník v okolí osady Dubník, jen necelých pětadvacet kilometrů od jihovýchodně od Prešova najdete neuvěřitelně rozsáhlý komplex štol a šachet. Některé mají podobu víc jak metr hlubokého příkopu, jiné se zavrtávají do svahů v délce několika metrů, jiné sahají i několik set metrů do nitra země. A proč je zde terén tak provrtaný? Ještě v 19. století byly Dubnické opálové baně jedinou těžební lokalitou na světě. Rozhodnete-li se k prohlídce některé šachty, je to možné jen v doprovodu průvodce a s výkladem, který vás nezklame.

Opálové baně v Dubniku jsou další unikátní turistickou atraktivitou v Prešovském kraji, o jejíž existenci možní víte, možná nevíte. Ať je to tak nebo onak, není dobré jejich návštěvu odkládat nebo dokonce ignorovat.

Bardějov a Bardejovské kúpele

Trocha relaxace na závěr nikdy neuškodí. Bardejovské kúpele, jsou a vždycky byly světové. Pokoje hotelu Astória pamatují takové osobnosti jako byl císař Josef II., Marie Luisa Habsbursko – Lotrinská i car Alexandr I.  Některé významné rody si zde dokonce nechaly postavit soukromé vily. Svoji velkou bronzovou sochu zde má i slavná Sissi. Přidejte se klidně k tomuto pelotonu slavných a významných osobností evropské politiky a přijeďte do Bardejova načerpat nové fyzické i psychické síly. Že si přitom prohlédnete i celé město s nádherným a neskutečně rozlehlým náměstím nepochybujeme.

Tak vidíte – zdálo se, že to bude kratičký článek o jednom výletě, ale jak šetřit slovem, když je tolik co říct!

Nejlépe tedy bude, jak to jen půjde, vydat se směr Severovýchod Slovenska, Prešovský kraj. A než vyrazíte, ještě vám určitě stihneme nějaké další vzpomínky, postřehy a zážitky přinést.

www.severovychod.sk