Ostrava a jako z Verneovky

28. května 2022 | | | | | | |

Je až s podivem, že to ještě nikoho nenapadlo. Věřte, že jako celkem pravidelný návštěvník Ostravy, až už v roli redaktora, fotografa, vystavovatele na veletrhu Dovolená nebo občasný „besedník“ na Vysoké škole báňské, či v roli obyčejného turisty, který objevuje kouzla a zákoutí města s kostely, divadly, galeriemi i příjemnými restauracemi a hospůdkami se stydím, že jsem si podobnosti se světově proslulými díly nevšimnul.  O to větší díky a uznání touto cestou vzdáváme za celou redakci a jistě i jménem mnoha čtenářů spolupracovníku OSTRAVAINFO!!! a autorovi následujícího textu Honzovi Královi. Článek připravený pro VISITOSTRAVA!!! se jistě stane zajímavou inspiraci nejen těm, kdo ještě Ostravu jako atraktivní turistický cíl ještě neznají.

Vskutku. Není třeba přebujelá fantazie, abyste si Ostravu užili třeba s některou z verneovek v podpaždí.         Ostrava, to je přece svět podle Julese VernaŽil Jules Verne v Ostravě? Přijde vám to jako příliš nemístná otázka? A co se tedy ptát, zda by žil rád Jules Verne v Ostravě? Kde jinde hledat přesvědčivější odpovědi na tyto otázky, než v názvech klasikových knih? A že jich Jules Verne napsal…
Ocelové město
 – tím je přece jasná  Dolní oblast Vítkovice se všemi jejími atrakcemi: Světy technikyplynojemem Gongpobočkou Národního zemědělského muzea, vysokými pecemi, z nichž jedna, právě ta s číslem 1, byla přetvořena na Bolt Tower

Zlatá sopka – tou je samozřejmě halda Ema nedaleko úžasné zoologické zahrady. Populární, stále prohořívající a dýmící kopec, nejvyšší v Ostravě. Vyhlídka z něj na město je nezapomenutelná. A ta ryze industriální vůně, která z Emy kromě kouře vychází!

 

                                         Halda s krásným dívčím jménem Ema. I když to v jejich útrobách žhavě doutná, stala se atraktivním výletním a vyhlídkovým místem, 

Cesta do středu země – čeká návštěvníky Landek Parku. Cestu ke středu země do ostravského podzemí v bývalém Dole Anselm mohou absolvovat v důlní kleci a v doprovodu bývalých havířů. Zdař Bůh!

Tajemný hrad v Karpatech – je ve skutečnosti Slezskoostravský hrad, ze kterého do Karpat už není nijak daleko. Hrad, který stával na kopci, se octl kvůli poddolování v naprosté rovině. Přijďte se, pohodlnou chůzí bez kopců, přesvědčit!

 

Tajuplný Ostrov – tím je celé Ostravsko. Šachty, hutě, řeky, radniční, těžní i kostelní věže, Beskydy. A s nimi těžní stroje, důlní vlaky, koksovny, kovárny, haldy (na jedné z nich dokonce vyrostl zdejší Dinopark), kolonie. Architektura industriální, stalinistická i noblesně prvorepubliková. Pohybovat se ve městě lze vertikálním i horizontálním směrem. Do podzemí, k nebi, do průmyslové minulosti i sofistikované přítomností. A budoucnost? Ta v Ostravě nezná hranice, stejně jako Vernovy romány.

Odpověď na otázky v úvodu zdá se být tak zcela jasná. Ano, v Ostravě by se Julesi Vernovi jistě líbilo. Buďte jako Jules Verne, objevujte.

A protože je jasné, že na objevování celé Ostravy nemůže stačit den, ba ani víkend, přijeďte sem na delší čas. Ubytujte se ve vybraných hotelech a využijte návštěvnickou kartu OSTRAVACARD!!!, která vám nabídne různé bonusy u partnerů z oblasti turismu i gastronomie.

Užijte si Ostravu výhodně!

Třeba díky těm několika postřehům autora uvidíte Ostravu v novém světle a z jiného úhlu. Kde je psáno, že byste i vy nemohli sednout ke klávesnici nebo vzít pěkně postaru pero a papír a zkusit vytvořit naprosto současnou, aktuální, a přitom dobrodružně čtivou esej, povídku nebo jinou, moderní mediální a obrazové techniky využívající literární formu?

Ostrava je zajímavých témat plná. Co třeba Rothschildové? Nebo…. nenajdeme i v naší literatuře ostravské ohlasy nebo podobnost ne úplně náhodnou? Co takhle román „Lanovka nad Landekem“ od Petra Čichoně? A co takhle umění dramatické? Zapátrejme, zda se na některé klasické scéně nechystá něco typicky ostravského? Nevím, ale hledejme. A kdybychom nenašli žádný titul vhodný Verneova odkazu, máme jeden opravdu zajímavý kulturní typ: Divadlo Mír.

Název zní tak trochu jako z let šedesátých minulého století, ale pojetí, dramaturgie a zaměření je výrazně současné. A nejen to. I příběh samotného domu je docela zajímavý. Byl prvorepublikovým biografem Rekord (na jeho architektonickém pojetí je to dodnes krásně znát), po válce v jeho prostorách tužili svaly gymnasté a po letech oficiálního nezájmu se chátrající budovy ujali naši vietnamští obchodníci. Po opravách se stala jejich „tržištěm“. Ale i oni bývalé kino nakonec opustili – až v roce 2016 se stalo něco jako malý zázrak – ale o tom fakt až někdy příště.

Nevěříte?

Přijeďte!