Pár skvělých víkendů nejen na zámku v Klášterci nad Ohří III

Je správné se vracet na místa, která v nás zanechávají nejen zážitky obtížně zapomenutelné, ale vyvolávají i otázky a chuť se dozvědět zase něco víc. Místa, která umí zaktivizovat naše touhy nahlédnout i za oponu času. Jsou však i místa, kam je dobré se vracet za zážitky v kombinacích naprosto úžasných. Tedy především na zámek v Klášterci nad Ohří.

Od půli dvanáctého do začátku patnáctého století v místech dnešního Klášterce nad Ohří sídlil probošt, tedy jakýsi hospodář, benediktýnského kláštera z Postoloprt. Zřejmě i v tom je možné hledat původ jména města – „klášterec“, tedy menší, podřízený klášter. Poté, co majetky kláštera přešly do vlastnictví královské komory, bylo panství na čas v držení Šumburků. Až do půlky 15. století byl Klášterec pravděpodobně klidným a nenápadným místem. To se výrazně změnilo poté, co se majitelem panství stal významný šlechtický rod Oplů z Fictumu. Kolem roku 1475 už na ostrohu nad Ohří stála vodní tvrz jako jejich rodové sídlo s nemalými perspektivami. Ještě mnohem bouřlivěji se Klášterec nad Ohří a zámek začaly rozvíjet v době, kdy panství vlastnili Thunové, zakladatelé světoznámé značky porcelánu Thun. Jak nakonec přesvědčivě prokázala následujíc staletí i žhavá současnost.

Dnes je zámek v majetku města a pečlivě je spravován příspěvkovou organizací Zámek Klášterec nad Ohří.

S péčí odpovědných hospodářů a fantazií dramatických tvůrců připravuje management zámku každoroční seriál akcí, které jsou barvitým a atraktivním obohacením expozic tří stálých prohlídkových okruhů.

Zámek v Klášterci nad Ohří bez porcelánu si dnes už nikdo neumí představit. „Porcelánový prohlídkový okruh“ představuje skutečně neuvěřitelně bohaté kolekce reprezentativních „thunských“ servisů i solitérů, kromě toho se návštěvníci seznámí i s porcelánem čínským, míšeňským i vyrobeným v jiných českých porcelánkách. Kdo kdy klášterecké zámecké expozice porcelánu viděl, ví, že vždycky má smysl je vidět znovu a znovu. Je na nich totiž stále co hledat a objevovat – počínaje fantazií dobových „designérů“, přes neskutečnou zručnost dekoratérů až po nároky uživatelů. Umíte si představit, jak by vám chutnalo z některého z bohatě zlacených talířů, podnosů a šálků? Pokud byste měli možnost usednout k tabuli prostřené porcelánem se značkou Thun, cítili byste se jako v pohádce.

Ale na zámku v Klášterci není nic nemožné – stačí pár koků po schodišti do sklepení a ocitnete se ve světě pohádek doopravdy. Je vhodný a doporučovaný – dokonce i světoznámými kapacitami věd o duši – všem dětem bez rozdílu roku narození. Vždyť králové, princezny, hodní, jen trochu zlomyslní čeští vodníci, poťouchlí i dobromyslní skřítkové, hodné víly, čerti všech charakterových vad, čeští Honzové hloupí jen zdánlivě a ježibaby hloupé doopravdy – to je svět, který nikoho nenechá dlouho klidným.

Jen vstupte!

„Pohádkový okruh“ se vám otevírá širokou náručí až nečekaných zástupů postav a postaviček z tvůrčího ateliéru Vítězslavy Klimtové. Mnoho z nich určitě budete znát z pohádek, které vám četly vaše babičky nebo z těch, které vy dnes čtete vlastním vnukům. Ale najdete zde i postavičky, které se – aspoň myslím – v žádné české pohádce zatím neobjevily. Na rozdíl od dvou skutečných a nádherných pamětníků dob, kdy pohádky byly víc než jen zábava. Čert a černokněžník s enesemble pána loutek Matěje Kopeckého stráží vchod do malé expozice českých princezen, králů i kašpárků.

Ovšem, ne vše je jen v podzemí. Až budete pozváni na vyhlídkovou plošinu zámecké věže, bude vám dopřáno se cestou poznat s vílou Egerií, a některými dalšími postavami podkrušnohorských pohádek, bájí a pověstí stvořených Věrou Štefánkovou z Kraslic.

Tak, jako dnes, ani v minulosti nebyl vždy život jako v pohádce. I před staletími pobíhali po zemích českých i moravských všelijací šizuňkové, podfukáři i zloduchové zrna ještě hrubšího. Tak, jako dnes, i tehdy byly snahy a ambice je pochytat, občas usvědčit a potrestat.

Asi bych tu a tam některého současného filutu vzal na klášterecký zámek na prohlídku třetího „Okruhu atraktivity“. Třeba by jej přešla chuť si troufat na slabší a obírat důvěřivé, kdybychom mu uměli řádně barvitě představit, jak nesnadné to měli jeho středověcí předchůdci. Ale možná, že expozice zaujme i žáky školou povinné – bude jen na průvodci a rodičích, jak správně vše vysvětlí a předloží čistým dětským dušičkám. Aby si odnesli co nejucelenější představu o životě před staletími v klášteře, na zámku i v podzámčí, ve městě a na středověké vesnici. Aby věděli, že hladomorna měla soužit hladem – možná, aby také pochopili, co byl hlad ve středověkém pojetí, aby poznali, co se skrývá za pojmem „hrdelní právo“ a nepletli si jej s právem na prolévání hrdla opojnými nápoji a aby si uměli udělat obrázek o životním stylu ve vesnickém domku našich dávných předků.

Tak řekněte sami. Už jste byli na zámku v Klášterce nad Ohří? Už jste si prošli všechny expozice? A pořád ještě si myslíte, že jste viděli všechno, že vám nic neuniklo? Že nestojí za to se do Klášterce vypravit co nejdříve znovu? Tedy hned, jak to situace umožní a bude zase dovoleno všechno, na co jsme byli zvyklí.

No, a kdyby se vám to zdálo pořád málo, připomeneme vám, že snad už letos se opět v Klášterci na zámku budete moct setkat s velkým přítelem města, zámku a celého regionu, s Mistrem Jaroslavem Svěceným. Houslistou, který skutečně dokonale ovládá housle jako nástroj, ale sám je houslemi ovládán a plně zaujat. Houslím rozumí, miluje je, zná jejich historii, dokonce umí nesmírně poutavě vyprávět o všech součástech a nástroje vpravdě geniálního.