Zapomeňte na chvíli na statky pozemské, které jsou často velmi zbytné a dejte na naši radu, přijměte srdečné, vánoční i povánoční pozvání od OSTRAVAINFO do moravskoslezské metropole, kde se nabízí celá bohatá škála zážitků a prožitků nejen kulturních, ale i přiměřeně duchovních. Vždyť podstatu Vánoc lze hledat a nacházet právě v dimenzích povznášejících se alespoň trochu nad nejmodernější mobil, ještě větší a plnější lednici nebo nejrychlejší auto.
Netřeba být hluboce věřícím, není nutno znát zpaměti modlitby nebo pravidelně navštěvovat nedělní bohoslužby, aby i ten největší bezvěrec nepocítil nutkání nahlédnout, vstoupit, postát a vnímat atmosféru některého z našich ostravských kostelů.
Právě vám naším prostřednictvím posílají představitelé OSTRAVAINFO!!! několik zajímavých a věřte, že i atraktivních typů:
„Máme co nabídnout. Ostrava je plná chrámů. Celkem dvacet osm kostelů. To není vůbec málo. Přijeďte k nám do Ostravy a s průvodcem i bez zkuste najít a projít třeba všechny. Věřte, že uvidíte, co jste nečekali, poznáte, co jste nevěděli a najdete zbrusu nový pohled na Ostravu kdysi „černou“, dnes barevnou, kdysi popisovanou jako město málo pohostinné, dnes přívětivou, kulturní a živoucí.“
Venkoncem, když se vrátíte k našemu předchozímu adventnímu textu o Ostravských Vánocích, ledacos pochopíte.
Teď ale pojďme, ostravské kostely čekají.
V podstatě nejstarší, jediný celý dřevěný a zasvěcený sv. Kateřině Alexandrijské stojí v Ostravě-Hrabové. Na konto „krásy neplánovaného“ rádi podotýkáme, že právě dnes slaví církevní kalendář její svátek. Leč kostel sám stojí za návštěvu nejen v hodinách bohoslužeb.
Někomu by mohlo stačit jej vidět zvenku a obdivovat stavbu samotnou. Bude-li se vám zdát jako nová, nebudete daleko od pravdy – jen pouhých sedmnáct let. Kostel totiž v roce 2002 prakticky celý shořel, ale díky šikovnosti firmy ze Vsetína byl postaven znovu jako dokonalá kopie nenávratně ztraceného originálu z druhé čtvrti 16. století. Ale vstupte a nechte na sebe působit nádheru dřevěné lidové architektury ve stylu severomoravském a hornoslezském. Pozorným návštěvníkům neuniknou i některé původní fragmenty odkazující na pozdní gotiku a rannou renezanci. I když interiér je, pravda, pojednán se střízlivostí docela současnou, Kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské to nijak neubírá na atraktivitě a zajímavosti. Když už pro nic jiného, tak pro ten zvláštní kontrast dřevěného kostela na pozadí ostravských chrámů docela ocelových. I s tím prastarým hřbitůvkem ohrazeným dřevěným plotem.
Mám rád Vítkovice s jejich architekturou z červených cihel, uličky dělnických a úřednických domků, radnici a kostel svatého Pavla apoštola. Ten mám rád obzvláště. Už nevím, kolikrát jsme trávili večery a noci v jeho bezprostřední blízkosti v době veletrhů Dovolená. Hodiny na štíhlé vysoké věži nám ani jednou nedovolily v hotelu naproti zaspat.
Ostrava už dnes žije adventem. Možná, že se předvánoční trhy zavřou, možná, nás covid připraví o nejednu společenskou nebo kulturní akci i v Ostravě. To ale vůbec nemusí znamenat, že bychom se měli snadno vzdát možnosti si Ostravu předvánočně užít. Nemusíme přece postávat u stánků s pečenou klobásou. Můžeme si najít program vlastní, třeba trochu nezvyklý, o to ale zajímavější.
Trojlodní novogotická stavba citlivě zapadá do vítkovické architektury. Režné zdivo z červených pálených cihel za 135 let získaly úžasnou patinu, a přesto se umí rozzářit v paprscích zimního slunce stejně, jako v iluminaci večerního vánočního osvětlení. Nepřehlédnutelná rozeta nad hlavním portálem je podobně jako celá čelní strana kostela zdobená plastickými zděnými „ornamenty“. Za pozornost stojí i kostelní věž. Na rozdíl od jiných sakrálních staveb není integrální součástí kostela, stojí jakoby vedle. Její historie je dalším dokladem důmyslu, s jakým byly celé Vítkovice budovány. Věž nebyla primárně zvonicí nebo ozdobou kostela. Svého času plnila významnou roli vodárny pro obyvatele skoro celé čtvrti. A to jsme ještě nenahlédli dovnitř, do kostelního interiéru.
Pravda, Vítkovice mají mnoho dalších chrámů; většinou jsou mladší, spíš ocelové, než zděné a pohříchu mnohem světštějšího charakteru. Ale to je jiná písnička.
Don Bosco, tak pod tímto názvem zná většina Ostravanů§ a asi i spousta návštěvníků moravskoslezské metropole jako tramvajovou zastávku. Leč tak to není úplně správně. Tramvajová stanice dostala svoje pojmenování po nedalekém římskokatolickém kostele spravované řeholní kongregací založenou italským knězem Janem Bosco v roce 1859. Od roku 1924 působí i u nás. Ostravský kostel byl postaven v roce 1937 a věřte, že to není jen tak ledajaký kostel. Svým architektonickým zevnějškem jasně přiznává dobu svého vzniku. Ovšem ještě jasněji potvrzuje svůj stavební styl a doslova příslušnost k Ostravě unikátní originalitou. Ocel, beton a železo – materiály, které k Ostravě nerozlučně patřili po celé 19. i 20. století.
Aby stavba odolala všem nebezpečným nestabilitám „proděravělého“, poddolovaného terénu, zvolili stavitelé řešení pro stavbu kostelů poněkud nezvyklé.
Podařilo-li se nám vzbudit vaši pozornost – a to byl opravdu náš záměr – pak byste měli bez dlouhého váhání do kostela vstoupit a pozorně se dívat. Sami pak možná odhalíte, že konstrukci tvoří ocelové oblouky vynesené na dvou řadách sloupů. Teprve potom byla celá „kostra“ vyzděná cihlami. I když celá konstrukce působí značně technicky, nelze jí ani v nejmenším upřít jistý druh prosté velebnosti. Interiér kostela v duchu salesiánské filozofie postrádá ohromující výzdobu. Nikoliv však na úkor lehce ohromující dojmu, který v božím stánku vždy očekáváme.
Až tedy pojedete ostravskou tramvají číslo 1, 2, 6 nebo 10, vystupte na zastávce Don Bosco. Kostel nepřehlédnete. Když už pro nic jiného, tak určitě pro jeho neotřelou krásu, která je v plném souznění s hesle Salesiánů: „Da mihi animas, citera tolle.“ Tedy: „Dej mi duše, ostatní si vezmi.“
Opravdovou chloubou, i když poněkud skrytou okolní zástavbou, je v Ostravě kostel sv. Václava. Nad střechy domů kolem ční původně gotická věž, kterou kdysi zdobilo renezanční cimbuří, dnes se chlubí barokní „cibulí“. Sám kostel je opředen několika pověstmi, z nichž ta nejznámější vypráví o zdejším působení věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Že by to byli právě oni, komu se podařilo přeměnit prastarou pohanskou svatyni na Kristův svatostánek? Pravdou ale je, že základy kostela stojí na fundamentech románské kaple. Stavba samotného kostela je datována třináctým stoletím, ovšem některé jeho části byly dobudovány až kolem roku 1340. Od té doby prošel opravami i úpravami, měnilo se vybavení i výzdoba. Každé století v něm i na něm zanechalo svoje stopy.
Kostel velmi dlouho trpěl vlhkem i okolním provozem. Dočkal se zásadní rekonstrukce trvající od roku 1997 do roku 2004.
Dnes je ostravský sv. Václav jednou z nejvýznamnějších kulturních památek v Ostravě a celém kraji.
Celé trojlodí působí skutečně goticky vzdušně, štíhlé sloupy působí až křehce, že byste měli obavu se o ně opřít. Za pozornost stojí i zbytky freskové výzdoby na stěnách. Jak nádherně musely působit, když byly nové! Návštěva kostela sv. Václava vás nemusí ohromit, ale určitě vás nenechá lhostejnými. Je zkrátka mimořádně půvabný. Prohlídky jsou možné buď podle rozpisu zveřejněného na www.ostravainfo.cz popřípadě po telefonické dohodě. Mše jsou celebrovány každou sobotu od půl osmé.
Půlnoční. Tedy mše. Obřad, který byl, je a věřím, že i po dalších několik století bude pevnou součástí našich Vánoc. Je v Ostravě jeden kostel, co kostel, chrám, přímo katedrála, kam by i jen občas věřící měl vstoupit. Nejen o vánoční půlnoční. Novorenezanční katedrála Božského Spasitele uprostřed náměstí Msgre. Šrámka se pyšní pozicí druhého největšího kostela na celé Moravě.
S malou omluvou všem – zimní foto katedrály jsme ještě nestihli pořídit, ale slibujeme všem, Ostravanům zvlášť, že to ještě letos bohatě napravíme. Jen aby bylo bílo!!!
Svou vnější i vnitřní nádherou se plně vyrovná svému o málo většímu „konkurentovi“, bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě. Ať už do Ostravy přijedete letos o Vánocích, na silvestra nebo kdykoliv po celý další rok, nedejte si ujít možnost ji navštívit. Nemusíte čekat na mši. Můžete do rozlehlé chrámové lodi vstoupit jako prostí návštěvníci, popřípadě si domluvit třeba v informačním centru OSTARAVAINFO!!! Průvodce vás seznámí s historií, architektonickým řešením i s vybavením a uměleckými artefakty zdobící celý kostel.
Jen si představte: délka chrámové lodi je celých 22 metrů a 14 metrů široká, plus boční lodě – tedy plus sedm metrů nalevo i napravo.
Ovšem zvenčí byste museli udělat celých 68 metrových kroků, abyste se dostali od nejzadnějšího bodu až na hranu frontální stěny, portálu. Nad ním se k obloze zvedají dvě symetrické věže, jejichž výška je jen o metr kratší, než délka kostela – tedy 67 metrů. Inu, architekti Gustav Meretty a Clement Hladisch a Max von Ferstel, autor vnitřního řešení, věděli, co chtějí a uměli to. Ovšem původní novorenezanční Ferstelův oltář se čtyřmi sloupy a zdobený znaky Rakouska, Moravy, Moravské Ostravy a olomouckého arcibiskupství byl po druhé světové válce nahrazen novým, křídlovým, z ateliéru architekta Čermáka.
Chrám bez varhan? Nemožné. Ty původní trpěly řadou neduhů. Trvalo však dlouho, až do roku 1998, než varhanář Smolka z Krnova sestavil z starších varhan zakoupených v Německu nové, vskutku plnohodnotně využívající všech akustických zákoutí chrámové lodi.
Neváhejte, věřte nebo nevěřte, bez obav vstupte do kostela a postůjte v tichu a možná i s trochou filozofických úvah se dívejte. Víc snad ani není třeba.
Možná by bylo dobré se nechat vyvézt výtahem až na ochoz vyhlídkové věže Nové radnice a rozhlédnout se po Ostravě z ptačí perspektivy. Katedrála Božského Spasitele je sice vidět nejlépe. ale jistě byste objevili i věže dalších kostelů.
Tak, to byla jen malá exkurze do míst, která jste možná ještě nenavštívili, o kterých jste možná jen slyšeli, a o kterých jste jako o zajímavých turistických cílech ani neuvažovali. Zkuste to právě teď.
