Rozmary jarního počasí se co nevidět zvrtnou do rozmarů letních měsíců. A mezi ně neodmyslitelně patří i cestovatelské a objevitelské choutky. Někdo rád slanou vodu, jiný touží po civilizačních vymoženostech. A pak jsme tady my. Věčně zvídaví a zvědaví na místa a zážitky, za ktrými nemusíme překonávat oceány ani hranice kontinentů.
A tak se občas ptám nejen sám sebe: k čemu mě bude deset dní na rozpáleném písku a v hotelu s modrým bazénem, když si nechám ujít radost z poznání míst, jejichž bohatství není tak okázalé, ale umí se člověku vrýt do srdce i do paměti.
Jedním z regionů, který může podobné radosti rozdávat plnými hrstmi je KRAJINA BŘIDLICE. Rozlehlý geoprak sahající od Via Moravica na sever až k Bruntálu a Opavě, na východě od Rýmařova až po Bílovec pod Ostravou. Samozřejmě v Moravskoslezském kraji.
Region, jehož turistická atraktivita je postavená na kráse a historii těžby černošedé břidlice a ozdobena desítkami dalších rozhleden, starých mlýnů, geologických lokalit, ale i zřícenin hradů nebo dodnes dobře přístupných zámků.
Rozhledny a vyhlídky i se starými mlýny jsme navštívili posledně, dnes vás zveme na výšlap od hradu k hradu s nejednou odbočkou na místa, kam je nejlépe dojít pěšky.
MUZEUM BŘIDLICE hledejte Budišově nad Budišovkou
BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU. Ideální start na cestu po silnici, cyklostezkami nebo pěšinami. Je jedno, jaký dopravní prostředek zvolíte, čeká vás něco mezi 44 až 49 kilásky. Tedy pokud nekde nepřekročíte bludný kořen, nebo se nenecháte zlákat na některou z četných odboček k neplánovanému cíli. A že jich cestou potkáte nepočítaně. Nicméně – Budišov nad Budišovkou a břidlice patří k sobě. Když kvůli ničemi jinému, tak kvůli Muzeu břidlice, které v nevelkém městečklu úspěšně funfguje a díky zájmu turistické veřejnosti prosperuje a dál obohacuje svoje expozice. Skutečně se vyplatí navštívit muzeum třeba i s dětmi nebo vnuky, i oni si přece zasluhují poznat, co všechno se ze zajímavého kamene vyrábělo. I zde si určitě mohou zkusit, kolik šikovnosti bylo potřeba k ovládnutí práce na štípačce. A k tomu, jak nesnadné a pracné bylo břidlici vyvézt na denní světlo, odjkazuje i starý železný „hunt“, tedy vozík, stojící nad oblouky starého kamenného mostu přímo u budovy muzea.
ROZHLEDNA HALAŠKA. Možná, že ji zahlédnete už z Budišova. Když k nadmořské výšce kopce Kopřivná připočítáme jejích necelých ocelových 29 metrů, ocitneme se na jejím ochozu bezmála 665 metrů nad hladinou moře. To z Halašky sice neuvidíme, zato se nám otavřou výhledy na Hrubý Jeseník, Beskydy, Javoníky i na Hostýnské vrchy. A jako bonus i na hladinu zdejšího „moře“, Kružberské přehrady.
Inu Halaška !
Cestou k ní můžete navštívit i zříceninu HRADU VILDŠTEJN. Ale vězte, že ze samotného, kdysi asi docela pevného hradu, toho moc nezbylo.
Přehrada Kružberk stojí za návštěvu, i když se v jejich vodách nevykoupete.
PŘEHRADA KRUŽBERK stojí za návštěvu i přesto, že se v jejích vodách nevykoupete. Je zásobárnou pitné vody pro nejdno město v okolí i pro samotnou Ostravu. Ale pod hrází, ze které je na vodní hladinu také zajímavý pohled, si můžete obhlédnout jeden zajímavý skalní útvar.
Říká se mu HLAVNÍ SKÁLA. Proč hlavní vevím, ale zajímavá je pohříchu. Něšjakých 50 mnetrů vysoký masiv láká hortolezce zkušenéí i začátečníky. I ze země je vidět několik zajištěných cest různé obtížnosti. Máte-li chuť a aspoň nějaké zkušenosti, tož vzhůru. Ale pozor, abyste nezahráli tůristům hrozné dívadlo. Ti nezkušení a méně odvážní mohou projít umělou jeskyní, které se kdysi měla stát rodinnou hrobkou hraběte Carla Weishuhna. (To jméno dnes zaznamenáte ještě jednou).
TĚCHANOVICKÁ ROZHLEDNA je dalším místem ke kterému se vyplatí sejít nebo sjet z naplánované cesty. Není to daleko, zato k její patě musítě na kole nebo pěšky. Ale tři zastřešená dřevěná patra působí v kajině uklidňujícím a ve svém komplexu velice estetickým dojmem. Ale to musíte vidět na vlastní oči, Fotografie ledacos napoví, ale zdaleka ne všechno. A navíc si pod rozhlednou můžete odpočinout na ergonomicky příjemných dřevěných lehátkách.
Cesta k Těchanovické rozhledně
To abyste nabrali sílu a chuť k další cestě – na zříceninu hradu VIKŠTEJN. Od rozhledny je to bratru osm kiláčků. Něco přes hodinku pěšky. Pokud se ale chcet zastavit ještě třeba u vodopádů u Zálužného nebo si prohlédnout RAABOVU ŠTOLU (ta je také součástí nabídek Krajiny břidlice), nebo se projít všemi meandry řeky Moravice, může se vám cesta natáhnout o nejednu hodinu. To už by stálo za úvahu, kde si najít nocleh. Kolem je možností hned několik: Autokem Podhradí, rekreační středisko Hadinka a několik dalších. Nicméně, čeká nás Vikštejn. Z jeho rozeklaných zbytků dodnes můžete uhádnout gotický původ a sand i něco z renezančních přestaveb. Za to, že jsou z něj dnes už jen zbyky kdysi pevných zdí zřejmě nevíc mohou vpády Dánů a Švédů za třicetileté války a nakonec i opatření císařské armády, která hrad vyhodila do povětří. V půlce 17. století došlo sice k opravám, ale hrad pak sloužil jen jako hospodářský objekt.
Romantika se vším, co si pod tím slovem umíte představit – to je VIKŠTEJN
Nicméně – dnes je Vikštejn místem, odkud se vám nebude chtít. Je to zkrátka zřícenina romantická. Skoro námět na nějaký historický román s čtivou zápletkou.
WEISHUHNUV KANÁL – jak bylo slíbeno, jméno Weishuhn je tu znovu. Tentokrát v souvislosti s tři a půl kilometzru dlouhým umělým náhonem, kterým se sváděla voda z Moravice k nově budované papírně pod Hradcem nad Moravicí. Je to dodnes funkční technická památka se dvěma akvadukty a třemi kanály. Dřevo se po něm plavilo ještě v roce 1966. Tedy celýh pětademdesát let. Weishuhnův kanál je mistrnou ukázkou s jakou dovedností a úctou ke krajině uměli naši předci zbudovat dílo prospěšné a ve své technické brutalitě dokonce krásné. Dodnes.
To už před sebou máme poslední etapu do Hradce nad Moravicí. I když není nijak dlouhá, je skutečně vydatná. Doslova pár kroků od kanálu najdete vyhlídku BELLA RIA u Žmirovic. Proč že nese tak trochu italsky znějící jméno? Navštivte ji a třeba i vám v uších zazní: Bella ria – Krásná řeka. Inu Moravice.
BEZRUČOVA VYHLÍDKA stojí na čtyřech kamennýách pilířích od roku 1890. Tenkrát se jí ale říkalo Kaiser Wilhelmshohe, tedy Vyhlídka císaře Viléma. Po roce 1945 pak dostala jméno po slezském bardovi Bezručovi.
Jak se pomalu budeme blížit k zámku v Hradci nad Moravicí, potkáme ještě několik míst hodných zájmu – MEDVĚDÍ SKÁLA. Masivek, který dostal jméno podle medvědince, který zde kdysi stával.
VYHLÍDKA RONDELA. Původně to bývala bašta, kterou projížděly kočáry a povozy k zámku. Dnes je z ní výhled na zámecký park.
Jeho součástí je i LISZTOVA VYHLÍDKA kterou zdobí pamětní obelisk slavného maďarského skladatele a klavírního virtuoza. V Hradci nad Moravicí pobýval několikrát a samozřejmě zde i koncertoval.
VYHLÍDKA BÍLÁ VĚŽ. Ta už je součástí zámeckého areálu a působí docela velkolepě – není-liž pravda! I na její vyhlídkové patro můžete vystoupat po vnitřních točitých schodech. Stojí to za to. A navíc je to hodně, ale hodně krásná stavba.
Samozřejmě, že celý BÍLÝ ZÁMEK je turistickým cílem vyžadujícím plné soustředění a pozornost. Prohlídkové okruhy vás provedou přepychovými pokoji a salony, připomenou nejen Ference Liszta, ale i pobyt Beethovena nebo Mánesa. I poslední úpravy provedené Lichnovskými z Voštic dodaly zámku empírovou tvář. Mimořádně působí i přiszavené ČERVENÉ KŘÍDLO – asi nejfografovanější částí zámku.
SLEZSKÁ KALVÁRIE
Po náročném dnu si nejen tělo, ale i duše a srdce žádají zklidnění a malou regeneraci fyzických i duševních sil. V Hradci nad Moravicí najdete dostatek příležitostí se chutně najíst a zdravě popít. Ale pro duši a srdce doporčujeme třeba podvečerní návštěvu Slezské Kalvárie. Třináct kapliček nechala postavit Anna Marie Magdaléna Thomagniniová v roce 1764. Původní plechové reliéfy byly v roce 1889 nahrazeny kamennými a dokonce se sem vrací i kdysi slavné tradiční poutě.
Sám Hradevc nad HRADEC NAD MORAVICÍ si zasluhujue zvláštní pozornost – tak zase někdy příště.
47 a půl kilometrů pěšky
44 kilasů na kole
49 autem