Když jeden rozhovor nebude stačit

10. září 2020 | |

Tak jako není malých rolí, jak tvrdí herci, režiséři a dramaturgové, není u nás míst, jež by nestála za pozornost. I když jsou herci, role, filmy a divadelní kusy, kterých si média všímají méně, než by zasluhovaly, jsou u nás místa a regiony, která si zasluhují více pozornosti, více mediálního zájmu, více citlivé a poctivé publicity. Mezi mnohými jinými je to i oblast mezi Černou Horou, Moravským krasem a nejsevernějším výběžkem Jihomoravského kraje na Blanensku.

S postupným rozjezdem naší nové elektronické aplikace www.travel-profi.cz, tedy s přechodem tradičního časopisu TRAVEL profi z papírové verze do internetového prostoru se nám i našim klientům, přátelům a subjektům, o kterých píšeme a chceme psát, otevírají nové a modernější možnosti. Jak co se týče rozsahu, jenž je omezen daleko méně než rozměr stránky, tak i co se týče frekvence a rychlosti reakce. A tak se stále častěji setkáváme s potřebou a zájmem navázat na jednu informaci novou, další, co nejrychleji, až skoro bezprostředně.  A podobně rychle můžeme i seřadit některé události za sebou jdoucí a obsahově navazující do nového celku, jehož význam se jeví jako důležitý.

Srpen byl na takové události docela bohatý. V první řadě naše redakční pozvání do regionu přijala skupina vedoucích představitelů Destinační agentury Dolní Poohří tvořená jejím ředitelem Lukášem Pichlíkem, místopředsedou představenstva Michalem Voltrem, místostarostou města Žatce Jaroslavem Špičkou a ředitelem Chrámu Chmele a Piva v Žatci Karlem Havelkou. Ubytování našli v hotelu Sladovna a nemohli si jeho služby vynachválit. Setkali jsme se s na pracovním jednání s vedením hotelu Skalní Mlýn v Moravském krasu. Samozřejmě, že nesměla chybět ani jízda lanovkou na Macochu. A pak jsme si jedno odpoledne udělali čas na návštěvu několika míst v podhůří Drahanské vrchoviny, kde jsme naplánovali posezení u ohníčku s opékanými špekáčky – tedy setkání se starostou Velenova a okolních obcí v neformální, přátelské a také poněkud pracovní atmosféře.

Člověk míní, pán Bůh nebo příroda mění; vše proběhlo podle plánu, až na sám závěr. Ještě jsme nestačili ani pořádně rozdělat oheň, když se přihnala bouřka, déšť, neřkuli liják. Co naplat! Už neporučíme ani větru, ani dešti. Ale i tak, zdejší pobyt profesionálů budujících cestovní ruch v Dolním Poohří je zaujal do té míry, že neuplynulo ani čtrnáct dní a postupně, každý sám, respektive s rodinou, přijeli znovu. Proč? Inu proto, že se jim zde zalíbilo a našli tu i možné partnery pro další spolupráci při rozvoji domácího cestovního ruchu. Ačkoliv je zatím příliš brzy na to, dělat jakékoliv konkrétní závěry, jakési kontury budoucí možné spolupráce jsou už nyní vidět. To nám už počasí Na Číhátkách přálo ze všech sil.

S Michalem Voltrem, místopředsedou představenstva DA DP Dolní Poohří a přáteli na Číhátkách nad Velenovem … ale začíná se mračit

I takhle krásně dramatické večery můžete ve Velenově a okolí prožít. To se pak vyplatí z vyhlídky Na Číhátkách seběhnout těch pár stoverk metrů dolů do vesnice a uchýlit se třeba do hospůdky. I tam se dá posedět, povídat, debatovat a hlavně se mít

Na Číhátkách s ředitelem DA Dolní Poohří Lukášem Pichlíkem a přáteli. To bylo o dva týdny později a počasí vědělo, jak se zachovat.

Západ slunce od altánu Na Číhátkách nad Velenovem. I večer dohlédnete do daleka a široka. Víte, že za tmy jsou vidět světla celkem osmadvaceti měst, městeček a vesnic od podhůří Českomoravské vysočiny, přes Boskovickou brázdu až na Malou Hanou?

A tak po této poněkud delší „overtuře“ přistupme k dalšímu – tedy k prvnímu z rozhovorů na toto téma, tentokrát se starostou obce Velenov na Boskovicku, s Janem Havelkou. Pro ty, kdo zde ještě nikdy nebyli, uvádíme:

Velenov je obec s úžasnou a velmi dlouhou historií, která ale není dostatečně známá, ani publikovaná. Dojedete do ní po místní, na mapách neočíslované silnici, jež je v obci Valchov levou odbočkou silnice číslo 150 vedoucí z Boskovic směrem k Prostějovu. Dál než do Velenova tato silnic nevede, i když na ni navazuje cesta do sousední obce Suchý. Ale po ní se můžete autem vydat jen na zvláštní povolení, pěšky a na kole bez omezení. Jen je to trochu do kopce.

První písemná zmínka o obci Velenov je datována rokem 1378, ale tomuto letopočtu jistě předcházela příslovečná hrstka pravdy, kterou mnozí znají jako prastarou legendu o ptáčníkovi Velenovi.

K rozhovoru jsme si – jak jinak, vybrali místo přímo ideální, altán Na Číhátkách na zelené louce nad Velenovem.

Obelisk, chcete-li – menhir – na Číhátkách. Není historický, ale působivý

Se starostou Janem Havelkou na Číhátkách nad Velenovem

Vážený pane starosto, nejen vy, nejen my, ale už dlouhá léta i obyvatelé okolních měst a obcí od Brna až po Prostějov znají Velenov a celý tento nádherný kout Drahanské vrchoviny jako ideální terén pro cyklistiku, v zimě, napadne-li dost sněhu, i pro běžecký sport. Jak vnímáte tradici turistiky ve Velenově a okolí a jaké máte představy o jejím dalším vývoji?

Myslím, že bychom ve Velenově a okolí jen obtížně hledali někoho, komu by se u nás nelíbilo. Vždyť na našem katastru je i známý a snad už od dvacátých let minulého století vyhledávaný rybník, v mapách značený jako Sušský. Nakonec, už jen výhled odsud, kde si právě povídáme, hovoří za mnohé. Ať sem přijdete brzy ráno, v poledne nebo večer či v noci, na jaře, v parnu léta, v době barevného přírodního hýření na podzim nebo v bílém tichu zimy, vždy vás celková atmosféra plně pohltí.

Nemáme hotel, nebudeme jej stavět, máme kemp u rybníka, na Suchém jsou penziony, ubytování se najde v Boskovicích, v nedalekém Moravském krasu, a nakonec ani Sladovna v Černé Hoře není nedostupná. A to je hotel pro docela náročné turisty se službami na fakt vysoké úrovni a s cenami přijatelnými.

Takže, jestli dobře rozumím, Velenov je otevřený všem turistům, kteří budou respektovat jeho velikost, spokojí se se službami, které nabízí a upřednostní víc osobní prožitek a kouzlo místa, chcete-li genia loci, před požitky, které se nabízejí v destinacích pracujících na bázi „průmyslu cestovního ruchu“?

V podstatě ano. Nechceme zaplavit vesnici a okolí autobusy s turisty. Stojíme o rodiny s dětmi, o rodiče, které umí svým dětem nabídnout zdravou alternativu konzumní turistiky. Chceme, aby si od nás turisté odnášeli mnohem víc než spálená záda, únavu z front na letištích a otrávenost z tlačenice, jakou vídáme v takzvaných „exkluzivních“ destinacích typu Český Krumlov nebo Karlův most. Nemáme než tu přírodu a unikátní atmosféru a chceme ji zachovat jak pro naše návštěvníky a hosty, tak pro naše lidi, pro naše děti, které zde vyrůstají a budou žít a vychovávat další generace.

Chceme, aby k nám lidé přijížděli, cítili se dobře a vraceli se – máme novou hospůdku, pořádáme řadu akcí a na všechny jsou všichni zváni – ať už na srpnovou pouť, za sportem pěším i cyklistickým, za přírodou a zajímavostmi, které ještě představíme – asi spíš v příštím rozhovoru.

Chceme udržet ne měkký, ale jemný až něžný turistický ruch ohleduplný k Velenovu, a především k přírodě a historii.

Takže neplánujete stavbu penzionu nebo nějaký systém služeb, které by byly využitelné v tzv. hromadné nebo davové turistice?

To opravdu ne. Ale stále pracujeme na projektu naší rozhledny nad Velenovem, na louce, kde každoročně pořádáme už docela proslulý festival hudby a malých pivovarů VESUF. Tu rozhlednu ale neplánujeme jen jako samoúčelnou pětašedesát metrů vysokou konstrukci. V přízemí bychom chtěli infocentrum, možná malou galerii a prostory pro společné setkávání. O tom, že je živý zájem o zdravé, pohodové a společenské setkávání, svědčí nejen naše každoroční pochody po katastru, sportovní nebo společenské akce, ale i soukromé aktivity některých z nás – jako je třeba každoroční silvestrovské setkávání právě tady Na Číhátkách.  Jde nám nejen o turisty, ale také o místní lidi, sousedy, o to, že nebereme sami sebe jako nějaké samospasitelné centrum. Žijeme v kontaktu s dalšími vesnicemi a celý náš region chápeme jako celek, který dává smysl jak pro turistiku, tak i pro spokojený život našich lidí. 

A kdybychom to chtěli shrnout do nějakého hutného sdělení?

Pokusím se: Přijeďte, ať jste odkudkoliv, budete vždy vítáni. Respektujte nás a my vám ukážeme, co jste možná ještě neviděli, zavedeme vás na místa, o kterých jste pravděpodobně ani neslyšeli. Třeba za zbytky plavebního kanálu, na naše „trojmezí“ a podobně.

Stop, stop, prosím. Pane starosto, to si necháme do dalšího rozhovoru. Tuším, že by teď následovalo několik dalších stran vašeho povídání, a tak bude asi lepší, když to vše budeme čtenářům a turistům dávkovat postupně a srozumitelně.

Děkujeme za váš čas a ochotu, za zdravý a v zásadě správný pohled na turistiku na venkově, v malých obcích, v destinacích nezničených průmyslem. A přejeme Velenovu a celému regionu, aby se zdařilo všechno, co si naplánujete. Bude-li to možné, rádi přiložíme ruku k dílu.

Vážení a milí turisté. Věřte, že vše, co jste si právě přečetli je pravda, a že pokud přijedete, zjistíte, že žádný text nedokáže plně a se všemi detaily a emocemi popsat to, co zde můžete prožít a vidět.

www.velenov.cz