Nevíte, kde je? Nevíte, jak je vysoká? Netušíte, proč byste ji měli navštívit? My ale víme. Po poradě a ve spolupráci s ředitelem OSTRAVAINFO!!! Mgr. Jiřím Šimonem vás zveme k zajímavé ostravské expedici.
Kde si dáme sraz? Kde to v Ostravě už znáte? Pokud si vzpomenete nebo si najdete náš poslední článek o Ostravě, tak Masarykovo náměstí najdete snadno. Čekat na vás budeme – doufám, že už brzy i mezi exponáty Muzea citer, v Citeráriu. Možná, že jste o něm ještě neslyšeli. To je dost velký důvod vám poskytnout aspoň pár základních informací:
V historickém domě s šmolkově modrou fasádou (snad jej ještě nepřemalovali) ve třetím patře nad lékárnou U zlaté koruny najdete nevídanou expozici, která nemá, myslím, ve střední Evropě obdoby. Je spravedlivé zmínit, že muzeum založil a provozuje pan Jan Folprecht a veškerých 120 nástrojů a spousta literatury a partitur jsou výsledkem jeho sběratelské vášně.
Jen vstupte!
Intermezzo: Citera. Hudební nástroj drnkací. Na rozdíl od kytary, ta je také drnkacím nástrojem, citera je při hře položena na stole a hudebník sedí. Je t v podstatě ploché dřevěné pouzdro, ozvučnice opatřená kruhovým nebo oválným otvorem, nad ním jsou napnuty struny v jednom nebo dvou systémech. Jejich počet značně přesahuje šest strun kytarových. Původně to byl po celé Evropě rozšířený lidový nástroj, dnes je řazen i mezi aparáty koncertní.
Po prohlídce, hudebně naladěni budete připraveni s vrátit do ostravské reality a některou z ulic se vydat směrem ke břehům Ostravice. Ano té Ostravice, o níž jsme posledně psali, jak se v ní daří pstruhům a jak se její břehy zelenají. A nejen břehy, Na druhé straně, které dosáhnete buď po ocelovém mostě Miloše Sýkory nebo po neméně ocelové lávce hned za Výstavištěm Černá louka, se zelenají „ostravské hvozdy“. Ne, že by to byly lesy divoké a hluboké. Ale jsou zelené a protkané pěšinami. A tak si vyberte:
Z mostu Miloš Sýkory se dejte kolem radnice obvodu Ostrava – Slezská Ostrava k Památníku osvobození – tedy sovětského tanku, který 30. dubna 1945 jako první vjel do Ostravy, pak minete, nebo se zastavíte v dalším soukromém muzeu, v Keltičkově kovárně, abyste se dál proplétali po žlutých značkách od jedné infotabule k druhé po naučné stezce Slezská Ostrava. Postupně necháte veškeré domy za sebou a necháte se obejmout zeleným klidem. A krok za krokem, až si možná všimnete, jdete do kopce. Na haldu Ema.
Nebo, zvolíte-li cestu kolem Černé louky a přes Hradní lávku k hradu Slezskoostravskému. Samozřejmě, že se doporučuje nejen nahlédnout na nádvoří, ale třeba si projít i prostory, které budou otevřené. A ty, které zatím aktuální pandemická situace uzavřela, si zapamatujete a přijedete si prohlédnout, až se všechny brány, vrata a dveře zase otevřou.
Na turistické značce na vrcholu haldy Ema je sice uvedena nadmořská výška 324 m, ale skutečnost je lehce jiná – více v textu
Ale to už šlapete po stejné žluté NS Slezské Ostravy, jen v opačném směru, ale ke stejnému cíli – kolem kostela sv. Josefa a židovského hřbitova, pak do kopce na Haldu Ema. Někdy se o ní také píše nebo mluví jako o Emě-Terezii, popřípadě Terezii-Emě. Stačí si vybrat.
Tak. A jsme na vrcholu uměle navršeného kopce vysokého 315 metrů nad mořem. Znalci by mohli připomenut, že ještě poměrně nedávno byla oficiálně měřená výška 324 metrů. Venkoncem i na štíhlém kmínku břízy je připevněná turistická značka s třemi sty čtyřiadvaceti metry. Ale procesy probíhající uvnitř haldy si nárok na jisté terénní úpravy nedají upřít. Metr sem, metr tam. To není až tak důležité. Podstatné je si na jejím temeni uvědomit, že stojíte na třech milionech hlušiny vykutané z hlubinných dolů, navršených a rozložených na ploše dvaaosmdesát hektarů s objemem 28 milionů metrů krychlových. A cítíte to? No jistě! Uvnitř haldy je pořád hodně horko. Neví se asi přesně, kdy uvnitř začalo doutnat a hořet, ale už to bude dobrých – možná – no, hodně let. Do stovky moc chybět nebude. Odborníci tvrdí, že tam dole je docela pěkné peklo, které se nechá vyjádřit až 1500 stupňů celsiovy stupnice. Tu a tam se trhlinami na povrch prodírají mlžné opary a je cítit i troška toho „pekelného dechu“. Takže asi by nebylo úplně dobré zde nocovat pod stanem nebo pod širákem, ale bát se o zdraví, neřkuli o život se zde nemusíte. Vstup je sem povolen a doporučuje se. Halda Ema je totiž kromě vyhlídkového místa i technickou památkou. Můžete zde v klidu a bezpečí strávit třeba celý půlden.
A aby to bylo ještě poutavější, vezte, že procesy, které v haldě probíhají, tvoří i zvláštní nerosty, tzv porcelanity a jaspisy. V přírodě vznikají také, ale trvá jim to mnohem déle. Jak asi tušíte, jsou to v podstatě drahokamy.
Až po hřebeni haldy dojdete k vyhlídkové lavičce, dobře si přečtěte, co všechno je na ní napsáno – bez obav, myslím, že žádné neslušnosti tam nejsou. A podívejte se ještě severovýchodním směrem, tam kde leží ostravská ZOO.
Ta taky stojí za to, ale teď je pro veřejnost taky uzavřená. Ale až se její brány otevřou, nenechte se dlouho přemlouvat. Posuďte sami – kde jinde, než v Ostravě byste našli takového roztomilého hrošíka gurmána a požitkáře!
Malá ochutnávka ze ZOO Ostrava, ale o tom zase příště, až budeme vědět, kdy budete moct tohoto frajera navštívit osobně
