Podobně, jako při prvním Kláštereckém eldorádu i dnes začneme v samém centru města, u Informačního centra na náměstí Dr. Eduarda Beneše. Kromě dobrých rad, map, publikací a upomínek si odtud jistě rádi odneseme dvě půvabné publikace: první je s neposedným štěnětem Alíkem, který se tak rád ztrácí a bloudí městem. Ono to vlastně není žádné bloudění. Alík se tak trochu jakoby nechtě stane turistickým průvodcem Kláštercem nad Ohří. A v jeho stopách mohou jít všichni – malí i jakkoliv velcí.
Druhá knížečka je s erudicí a poutavě zpracovaný přehled hradů a hradních zřícenin v okolí města. Dozvíte se v ní nejen, kde, který leží, kdo jej dal postavit a jak dlouho je tím, čemu se odborně říká „pustý“, a jak dlouho jeho zdi ohlodává zub času, ale i čemu se říká bergfrit a parkán, jaký rozdíl je mezi tvrzí a hradem a dostane se vám ještě mnoho dalšího užitečného vědění o středověkém stavitelství. Poté, vybaveni i dobrými radami, se po pár krocích jistě rádi zastavíme u Lví kašny, jejíž podobu dobýval z pevného kamene Jan Brokoff od roku 1685 do roku 1687. Krásná práce! Čtyři tančící dětské postavy podpírají velkou „mísu“, z jejíhož středu se zvedá kamenný blok a na něm stojí nádherně barokně stylizovaný vztyčený lev držící v předních tlapách erb rodu Thunů. Pak už bez problémů trefíme do Zahradní ulice, která nás spolehlivě dovede do areálu Lázní Evženie, přejdeme most a dál budeme šlapat po silničce k obci Kotvina. Pozor! Cestou můžete na několika místech zahlédnout přes porost přikrčené betonové hřbety několika bunkrů budovaných před druhou světovou válkou. Snad se nebude zdát přitažené za vlasy, porovnáme-li poslání a význam těchto relativně moderních obranných staveb a středověkých hradů. V mnohém si byly často docela podobné. Jen jejich betonová „architektura“ je poměrně méně výtvarná a dekorativní. Ale za zastávku a zběžnou prohlídku určitě stojí. Snad i pro připomenutí dob a historietvorných dějů ne tak úplně vzdálených. Jen si zkuste představit, jak zde sloužila posádka dvou až sedmi mužů se dvěma kulomety, svítili si petrolejkami nebo svíčkami, vařili si, spali zde a větrání bylo zajištěno ručním ventilátorem – inu vojna jako řemen. Ale prosím, dávejte pozor – vstup do bunkrů je na vlastní nebezpečí.
Pak nás čeká túra přes Kotvinu a Oslovice do Okounova. Nad obcí se zvedá Holý kopec s přírodním parkem. Pokud se odhodláte vystoupat na jeho vrchol, čekají vás i pěkné výhledy.
Leč, chceme-li stihnout, co jsme si naplánovali, po několika záběrech fotoaparátem jdeme dál k mostu přes Ohři.
Komu by se cesta pěšky – v létě i na kole – zdála být málo zajímavá, může si v Klášterci počkat na vláček a cestou k Okounovu, respektive do stanice Perštejn, jak je uvedena v oficiálním drážním itineráři, se kochat pohledy na řeku. Železný had kolejí dost důsledně kopíruje meandry řeky Ohře. Je to romantické a mnohem lepší, než se trápit a stresovat za volantem.
Ať už jsme se k mostu u Okounova dostali jakkoliv, přejděme jej.
Na druhém břehu nás čeká vesnice Lužný. Na rozcestí nemůžeme minout ukazatel, který nás nasměruje doprava po červené turistické značce do Černýše. Cestou potkáme několik křížů, z nichž nejméně jeden je pravděpodobně smírčí, mineme i kapli Zmrtvýchvstání Ježíše Krista a po chvíli budeme odměněni hodně, ale fakt hodně krásnými výhledy na řeku – po proudu i proti proudu. Místo se jmenuje celkem případně – Na vyhlídce. Skýtá scény jarní, letní i podzimní. Jak nádherné to tam musí být v zimě! Při troše námahy se vám může podařit zahlédnout i část skalního masivu Černýšská skála.
Nicméně, vede nás stále červeně značená cesta – tedy jen k dalšímu rozcestníku, u kterého se necháme svést na další správnou cestu značenou jasně žlutou barvou. To jsme na rozcestí zvaném Šumná. Odtud budeme ve spirále stoupat stále do kopce až k romantickým zbytkům hradu Šumburk. Psal se rok 1451, když do Čech přišel Opl z Fictumu. Pravda, z rodného Saska odešel poněkud rychleji a v nepřízni tehdejšího saského knížete Viléma. Brzy se zorientoval v místních poměrech a na dvoře Jiříka z Poděbrad si vybudoval dobrou pozici. Také v éře Vladislava Jagelonského si Fictumové díky Kryštofu z Fictumu drželi významné pozice. Další z rodu – také Opl, Fictum již ve třetí generaci, se roku 1522 stal dokonce královským podkomořím a byl jedním z volenců Ferdinanda Habsburského českým králem – to bylo roku 1526. Krátce na to se pustil křivolakými cestičkami nepoctivostí – zapletl se do penězokazecké aféry. Majetky se sice pokusil zachránit, ale nakonec mu nezbylo než opět prchnout za hranice.
Erb Fictumů z- podoba ze samého začátku 17. století. hlavním motivem je černá ostrev se třemi plody – asi jablky ve zlatém štítu.
Panství Šumburk se pak dostalo do držení Hanuše a Volfa z Fictumu, kteří jej významně zrekonstruovali a na tehdejší dobu i zmodernizovali a rozšířili i o reprezentativní velký palác s kaplí. Ale byl to stále středověký hrad, kde se topilo v otevřených krbech a svítilo loučemi a svícemi. Tak na konec i tento hrad poničil rozsáhlý požár. Majitelé jej už dál neopravovali, raději se rozhodli si přestavět nedaleký poplužní dvůr na modernější a pohodlnější, ale také poněkud „lehčí“ a reprezentativnější sídlo – tvrz Šumburk.
Nicméně hrad Šumburk musel být ve své době stavbou opravdu impozantní – jak je znát i z dokresů, kterými fotografie současného stavu opatřil místostarosta Klášterce nad Ohří David Kodytek. Působivý pohled se vám naskytne, pokud před mostem uhnete doprava – dolů. Nad hlavami budete mít silné a vysoké kamenné zdi, ale nedejte se odradit od dalšího pochodu ne zrovna pohodlnou cestičkou. Zvednete-li pak hlavu, spatříte poměrně vysokou zeď opatřenou zajímavými stavebními prvky. V odborných kruzích se zvou prevéty. Při troše fantazie si jejich účel určitě dokážete představit bez další nápovědy.
Na jedné z fotografií v galeriích najdete už zmíněné stavební prvky „prevéty“. Umíte vysvětlit o co se jednalo a k čemu sloužily? Popřípadě jaký je český název? Pokud víte, napište nám do redakce – první správnou odpověď odměníme lahví výborného moravského vína. Předání odměny dohodneme telefonicky nebo e-mailem.
K základům bývalé tvrze se dostanete v krátké chvíli.
Po bitvě na Bílé hoře roce 1620, v době následných velkých politických i společenských událostí, a především vyřizování účtů byly tvrz i panství Fictumům zkonfiskovány a získali je Thunové. To už byla šlechta poměrně nového ražení a moderních vizí. Značka porcelánu Thun je toho dostatečně pádným argumentem. Tvrz přebudovali na poplužní dvůr, sami se přestěhovali do Klášterce a své majetky si podrželi prakticky až do konce druhé světové války. Co všechno do svého nového panství přinesli, co zavedli, vybudovali a prosadili, by si zasloužilo samostatný a poměrně obšírný článek. Nakonec; všichni přece víme, kde stojí klášterecký zámek se třemi prohlídkovými okruhy.
Tak, je čas se vrátit do současnosti a do Klášterce nad Ohří. Nejlépe stejnou cestou, jako jsme vyšli k hradu, tedy po žluté znovu na rozcestí Šumná, kde trasu doslova „zalomíme“ ostře doleva na červenou. A po ní, prakticky po březích Ohře, se budeme vracet do města. Ale určitě se rádi několikrát zastavíme, abychom se pokochali pohledem na řeku. Nabeton (pevný jako ten, z něhož jsou doslova odlity už zmíněné bunkry) ale nesmíte vynechat skalní vyhlídku ještě před Ohřeckou Loukou a měli byste také okusit vodu ze skalního pramene Pod Ohřeckou Loukou – lidé zde z něj pijí po léta a svědčí jim. Neublíží ani vám. Možná, že to bude právě těch pár doušků studené a opravdu pramenité vody, které vás sem za čas přivedou znovu. Třeba je to blízká příbuzná známé a skutečně průkazně zdravé a prospěšné Klášterecké kyselky.
Od pramene už můžete vyhlížet, kdy před sebou rozeznáte kultivovaný lázeňský park. Vůbec bychom se nedivili, kdybyste se nechali i teď v zimě zlákat krátkým zastavením u klasicistního altánku u jezírka a pak u Vodního altánku, který jako by vyrůstal přímo z hladiny.
Tak! A jsme opět v Klášterci nad Ohří.
Pokud to bude možné, stálo by za to stavit se ještě jednou v Informačním centru a alespoň několika slovy vyjádřit, jak se vám výprava z Klášterce do Klášterce líbila, nebo, co byste si třeba přáli v Klášterci nad Ohří zažít, až zase přijedete.
Fotografie pořídil bystrým okem a skvělou optikou pan místostarosta Klášterce nad Ohří Mgr. David Kodytek
