Nevím, kolik z nás ví, co všechno se skrývá za názvem POLIN.
Je to sotva pár dní, kdy si svět připomínal Mezinárodní den památky obětí holocaustu. V této souvislosti jsme zabrousili do našich redakčních archivů a můžeme vám tudíž nabídnout jednu z našich vzpomínek na mimořádný zážitek. Na návštěvu mimořádné instituce zvané POLIN. Muzea dějin polských Židů. Architektonicky a především obsahově mimořádné budovy v samém centru Varšavy – v Muranowie.
Stavba vyrostla na rozměrném prostranství v letech 2009 – 13 a už dva roky na to jsme díky aktivitám polských aeroliní LOT měli možnost vstoupit do neobvykle ztvárněných prostor.
Muzeum POLIN – v jidiš a hebrejsky to znamená Polsko.
Podle legendy z nebe spadl list papíru s nápisem „פה לין„, po – lin, v překladu „zde se usaď.
Budova muzea se svými jedenadvaceti metry výšky a rozměrnému prosklení čelní stěny působí velmi impozantně. Podobně, jako hlavní vstupní „brána“ evokující poslední písmeno hebrejské abecedy „tav“ – ת.
Zážitky z návštěvy je těžko popsat všechny najednou. Muzeum dějin polských Židů je doslova multimediálním průvodcem historie polské židovské entity od dob Polského knížectví Boleslava I. Chrabrého až do současnosti, včetně jejich podílu na tvarování polské kultury, umění, vědy i ekonomiky. Tragédii holocaustu nevyjímaje.
Tudíž je Muzea dějin polských Židů mimořádně významnou institucí s vyjímečným postavením nejen v Polsku, ale v celé Evropě a širokém okolí.
Stálá expozice „1000 lat historii Źydów Polskich“ je na ploše 4 200 m2. Tvoří ji celá řada instalací v chronoligickém sledu.
Las – Les – legendy a pověsti o tom, proč Židé do Polska přišli a proč se zde usadili.
Pierwsie spotkjanie – První setkání – se věnuje středověku. Už nejde o pověsti, ale i dokumentované reálné děje – jako například zpráva o cestě evropským kontinentem sepsaná židovským kupcem Ibrahimem ibn Jákobem z Cordóby. Samozřejmě i s pasáží o Polsku. Na mapách je zvýrazněa a stovka polských měst, kde Židé úspěšně našli svůj nový domov.
Intermezzo: Je mezi nimi i Lodž, město, jehož „otcové zakladatelé“ se ke svému židovskému původu hrdě hlásili a zanechali ve městě stopy tak výrazné, jako málokde jinde – viz např, náš text Není Radegast jako Radegast.
Galerie Paradisum ludaeorum – tedy Židovský ráj. Charakteristika, že šlo o dobu zlatého věku Židů v Polsku, je velmi přiléhavá. Týká se období od konce šestnáctého do půlky sedmántého století. Názorně je toto období charakterizováno třeba situací v krakovské čtvrti Kazimierz.
Epochu mezi roky 1648 – 1772 popisuje expozice Miasteczko. Jeho centrální instalací je úžasná rekonstrukce klenby dřevěné synagogy, která v 17. století stála v ukrajinském městě Gwoźdźce. Její rozměry a váha jsou úctyhodné, stejně jako práce odborníků, kteří využívali dobových postupů a barvy míchali z odpovídajících přírodních materiálů. Výsledný efekt je fascinující.
Wyzwania nowoczesności, čili Výzvy modernity zachycují dobu od roku 1772 až do porvních výstřelů první světové války. Tedy etapu, ve které se rodily dosud nebývalé podnikatelské záměry. Opět bych připomněl Lodž, rodiny Poznańskich, Grohmanů, Scheiblerů, následně pak i stovek a tisíců židovských řemeslníků a podnikatelů. Expozice je velkým obrazem proměn života nejen Židů v bouřlivých letech průmyslové revoluce – se všemi důsledky.
Na żydowskiej ulicy – netřeba překládat – při procházce dokonalou replikou ulice Nalewki budete mít velmi intenzivní dojem, že jste se ocitli v letech Druhé polské republiky. Dvoupatrová ulice vás zavede do roků „zlatého věku Židů v Polsku. Jako byste se rázem vrátili o více jak sto let v čase.
Zagłada – Záhuba. Jak už to v historii Židů bývalo – roky dobré, strádaly roky utpení. Instalace Zaglada vás zavede do roků holokaustu, které připravily o život devadesát procent ze skoro půl čtvrtého milonu polských židů. Seznámíte se s událostmi odehrávajícími se ve Varšavském ghettu. Cílem instalace je nejen podat co nevěrnější informace, ale vyvolat i pocity stísněnosti, represe a beznaděje, které vládly i v ostatních polských ghettech. Tvůrcům se podařilo vytvořit prostor do té míry intenzivní, že je na zvážení rodičů, zda jeho návštěvu s dětmi neodložit o rok nebo dva.
Powojnie – poválečná expozice je poslední. Jakoby zde rezonovala otázka: Zůstat nebo odejít“ Dilema, které mnoho polských Židů řešilo volbou druhé možnosti nejen ve Varšavě. Nevyhýbá se ani problematickým tématům jako „hony na židy“ v roce 1968 nebo novým a tendencím a dynamické obnově společenského a kulturního vzedmutí židovského společenství v Polsku.
Všechny expozice jsou koncipovány v kombinaci skutečných artefaktů se zvuky, s obrazem, projekcemi, forografiemi i filmy a počítačovými animacemi. Je mimořádně srozumitelná a dává každému dostatek prostoruk tvorbě vlastního vidění, úsudků nebo jejich korekcí.
Návštěva Muzea dějin Polských židů je zážitkem, který v každém zanechá intenzivní potřebu se ještě alespoň jednou vrátit.
www.polin.cz
POLSKI
Nie wiem, ilu z nas wie, co kryje się za nazwą POLIN.
Minęło zaledwie kilka dni od obchodów Międzynarodowego Dnia Pamięci o Ofiarach Holokaustu na świecie. W tym kontekście sięgnęliśmy do naszych archiwów wydawniczych i możemy Państwu zaoferować jedno z naszych wspomnień z niezwykłego doświadczenia. Wizyty w niezwykłej instytucji o nazwie POLIN. Muzeum Historii Żydów Polskich. Niezwykłego architektonicznie, a przede wszystkim merytorycznie, budynku w samym centrum Warszawy – na Muranowie.
Budynek rozrósł się na dużym obszarze w latach 2009-2013, a dwa lata później, dzięki działaniom polskich linii lotniczych LOT, mieliśmy okazję wejść do nietypowo zaprojektowanych przestrzeni.
Muzeum POLIN – w języku jidysz i hebrajskim oznacza Polskę. Według legendy z nieba spadła kartka papieru z napisem „פה לין”, po polsku – lin, co tłumaczy się jako „usiądź tutaj”.
Budynek muzeum, z dwudziestojednometrową wysokością i dużymi przeszkleniami na ścianie frontowej, prezentuje się niezwykle imponująco. Podobnie, główna brama wejściowa, przywodząca na myśl ostatnią literę hebrajskiego alfabetu „taw” – ת.
Trudno opisać wrażenia z wizyty w całości. Muzeum Historii Żydów Polskich to dosłownie multimedialny przewodnik po historii polskich Żydów od czasów Księstwa Bolesława Chrobrego do dnia dzisiejszego, w tym po ich wkładzie w kształtowanie polskiej kultury, sztuki, nauki i gospodarki. Tragedia Holokaustu nie jest tu wykluczona.
Dlatego Muzeum Historii Żydów Polskich jest instytucją o wyjątkowej pozycji nie tylko w Polsce, ale w całej Europie i regionie.
Wystawa stała „1000 lat historii Żydów Polskich” zajmuje powierzchnię 4200 m². Składa się z szeregu instalacji ułożonych chronologicznie.
Las – legendy i pogłoski o tym, dlaczego Żydzi przybyli do Polski i dlaczego się tu osiedlili.
„Pierwsze spotkanie” – poświęcone jest średniowieczu. Nie chodzi już o plotki, ale o udokumentowane prawdziwe wydarzenia – jak choćby relacja z podróży po kontynencie europejskim spisana przez żydowskiego kupca Ibrahima ibn Jakuba z Kordoby. Oczywiście z fragmentem o Polsce. Mapy wskazują sto polskich miast, w których Żydzi z powodzeniem znaleźli swój nowy dom.
Intermezzo: Wśród nich jest Łódź, miasto, którego „ojcowie założyciele” z dumą deklarowali swoje żydowskie pochodzenie i pozostawili po sobie ślady tak widoczne, jak rzadko gdzie indziej – zobacz na przykład nasz tekst „Radegast nie jest jak Radegast”.
Galerie Paradisum ludaeorum – czyli Żydowski Raj. Opis, że był to złoty wiek Żydów w Polsce, jest bardzo trafny. Dotyczy okresu od końca XVI do połowy XVII wieku. Okres ten ilustruje sytuacja na krakowskim Kazimierzu.
Okres między 1648 a 1772 rokiem opisuje wystawa „Miasteczko”. Centralną instalacją jest wspaniała rekonstrukcja sklepienia drewnianej synagogi, która stała w XVII wieku w ukraińskim mieście Gwoźdźce. Jej wymiary i ciężar robią wrażenie, podobnie jak dzieło ekspertów, którzy zastosowali współczesne techniki i połączyli kolory z odpowiednich, naturalnych materiałów. Uzyskany efekt jest fascynujący.
Wyzwania nowoczesności, czyli Wyzwania Nowoczesności, ukazują okres od 1772 roku do pierwszych zdjęć z I wojny światowej. Innymi słowy, etap, w którym narodziły się bezprecedensowe plany biznesowe.